Necrotongue

Ani osmou epizodou mi tvůrci seriálu neudělali velkou radost. Podobně jako v předchozím dílu i tady se mnoho věcí povedlo, jenže nepovedené záležitosti to prakticky vyrovnaly, takže u mě na žádnou velkou spokojenost nedošlo. Pokud jde o mě, bylo tady až příliš mnoho krasobruslení a samotný závěr byl fakt příšerně dlouhý, navíc ve většině jen opakoval to, co už jsem viděl, nebo si domyslel dříve. Oceňuji rozluštění záhady důležité mikiny, ale to byl v celé té retrospektivní desetiminutovce jediný podstatný zápis. / Poučení: Nenabízej nesplnitelné.

Předchozí epizody jsem docela chválil, ale sedmý díl mě zase až tak neoslovil. Zahájení bylo velmi dobré, ale to už mají tvůrci seriálu evidentně pod palcem, kriminálka s Morganem Freemanem se taky povedla a vyšetřovatelé Bennett a Howard mě fakt bavili, ale pak se to celé nějak zvrhlo v přednášky o močovém měchýři a v trans výlet, který mohl ošklivě zamávat s epileptickými diváky, a to mě trochu zklamalo. / Poučení: Léčit depresi Love Islandem není dobrá volba.

Sváteční epizody patřily po dobu trvání seriálu k těm nejlepším. V naprosté většině případů je táhli Dunphyovi, na jejichž Halloweeny a Valentýny vždycky rád vzpomínám. Jsem rád, že se tvůrci na poslední Halloween nevykašlali, a přestože gay linka nestála za nic (ani jsem po dřívějších zkušenostech nic lepšího nečekal) a u Jaye s Glorií to taky nebylo nic moc (až na občasné Gloriiny momenty a Mannyho kostým), návrat psychopatické Claire a připokáknutého Phila mi dokonale zacvičil s bránicí. / "Uznávám, ta kravata k tobě moc nesedí, spíš taková... brokovnice nebo třeba jed nebo vrtačka do oka." / Poučení: Chceš někoho opravdu vyděsit? Plánuj.

Tak nevím, buď se tvůrcům podařilo udělat gay párty zábavnou, nebo jsem se nějak vymknul kontrole. Situace se ve čtvrté epizodě poněkud změnila; bavil jsem se celkem slušně u všech třech dějových linií, ale Dunphyovi poprvé v sezóně nevyčnívali a tak nějak zapadli do průměru. Takže bylo moc dobře, že byl v tomto dílu průměr posunut výš než v předchozím případě. / "Už ani nevím, jak vypadá, když nám nelže." / Poučení: Dej si pozor na to, kde pózuješ.

Třetí epizoda mi silně připomněla úvodní díl jedenácté sezóny, jen byla o poznání vtipnější. I v tomto případě stáli za většinou vydařených humorů Dunphyovi, kteří byli už tradičně hnacím motorem této části; Mitchell s Cameronem byli bez Bridget The Fridge opět poněkud nudní a z dění u Jaye a Glorie jsem taky nebyl úplně ozářený. Ale jak jsem napsal, proti nevydařenému startu série to bylo znatelně lepší. / "Nikde nikdo. Zdá se mi to, nebo se nám všichni vyhýbají?" / Poučení: Nedělej předčasné závěry.

Na reprízu tohoto snímku jsem se netěšil, ale neměl jsem na výběr; ještě jsem ho neokomentoval/ nerecenzoval a jednou by stejně přišel na řadu, tak co už. Balet mi nikdy nic neříkal, neříká a ani nepočítám s tím, že by byl ke mně v budoucnu sdílnější, nikdy jsem netoužil po tom, aby ze mě byla labuť, zato jsem značnou část života vypadal jako babuť. A ač je toto slezské slovo co do libozvučnosti labuti podobné, označuje živočicha ladnému opeřenci značně vzdáleného. Je tedy vcelku jasné, že mě příběh nemohl tak úplně zaujmout; tvůrci navíc doplnili děj o psychické stavy a vize, které mě rovněž netěšily, a kromě Vincenta Cassela mě neuchvátilo ani obsazení. V konečném výsledku jsem se u filmu nebavil, protože to pro mě byla spíše nuda, a balet pro mě i nadále zůstane bizarní podívanou, při níž se dav latentních sadistů v hledišti vnitřně ukájí při pohledu na utrpení tlupy masochistů na jevišti. / Poučení: Balet nebo španělská bota? Ve výsledku je to jedno.

Jde o Disneyho záležitost, takže písním a tancům se divák, bohužel, nevyhne, ale co už. I po letech jsem se docela dobře bavil, i když faktem zůstává, že jsem si snímek užil napoprvé víc. I tak mě ale příběh o dívce s vlasy, při jejichž spatření by si nejeden parukář lascívně oblízl obočí, dokázal místy rozesmát, mou oblíbenou postavou se jednoznačně stal angažovaný strážce pořádku Maximus a cesta k nevyhnutelně šťastnému konci byla po většinu času zábavná. / Poučení: Dojde-li na volbu zbraní, sáhni po pánvičce; pokud k tomu dojde v Japonsku, musí být tvou druhou volbou dalekohled. 3*+

V kvalitě první a druhé epizody byl přímo propastný rozdíl. Minule všechno táhli Dunphyovi a všechno ostatní byla nuda, tentokrát mě bavili všichni. Ano i Cameron. Ale ten za to vlastně ani nemohl, to mu jen jeho lednička skvěle nahrávala. I v tomto případě byli ovšem nejlepší ředitelka Claire s paranoidním profesorem Philem i s lidmi a děním s nimi spjatými. / "...ale měla to, s čím vypadá jako prostitutka." "Řasenku?" "Jo, tohle." / Poučení: Když o něco jde, zapři i vlastní rodinu.

Jo, jo, Rue byla potřetí za sebou čistá a já potřetí v řadě hodnotím vysoko. Náhoda? Nemyslím si. Ale ne, nechci, aby to vyznělo tak, že všechno stojí a padá s hlavní hrdinkou, to je nesmysl. Všechno stojí a padá s kvalitou scénáře. A i když je v seriálu spousta postav a záležitostí, s nimiž mám problém, musím tvůrcům přiznat, že se jim po chabém úvodu příběh (ne)pěkně rozjel, a přestože pro mě zůstává jedinou postavou, která ve mně občas vzbudí alespoň nějaké sympatie, místní drogový dealer (to jsou paradoxy), seriál mě zatím zvrhle baví. / Poučení: Vyděračům a teroristům se neustupuje.

No, od Modern Family jsem si dal víc než dvouletou pauzu, takže jsem se dnes na úvodní epizodu závěrečné sezóny těšil. Těšil jsem se, ale nedočkal jsem se ničeho skvělého. Ze všech dějových linií mě bavila jen situace u Dunphyových, protože Phil a Claire zklamou jen málokdy, ale všechno ostatní bylo tak nějak o ničem. Od Mitchella s Cameronem jsem fakt nic nečekal; ti byli vždycky nejslabším článkem; nic ale nepředvedl ani Jay s Glorií, jejichž příspěvek byl až okázale nudný. / "Není ti hanba? Neumíš z toho pokoje ani vylézt?" "Už měsíc jsem pryč!" / Poučení: Kašli na příručky, následuj instinkt.