Necrotongue

Před lety jsem snímek ohodnotil dvěma kousky a po dnešní repríze jsem šel s hodnocením ještě níž, protože mě to prostě nebavilo. Vzhledem k reakcím těch uživatelů, které mám zařazené mezi oblíbenými, jsem ochoten připustit, že je chyba na mé straně, protože jsem se na film nedokázal naladit. Faktem ale zůstává, že mi valná většina humorných situací nepřišla vtipná (pobavil mě snad jen slepý šermíř v podání Chrise O'Dowda; ve chvíli, kdy zhasnul, aby vyrovnal šance, jsem se opravdu smál nahlas), často jsem se cítil nepříjemně až trapně (a to jsem to sledoval sám) a úplně nejhorší bylo to, že jsem se dost často nudil. A to považuji u komedie za zásadní problém. Jakoby těch záporů bylo málo, tvůrci se rozhodli prohodit děj příběhu i nějakými těmi klišoidy a bonusem na závěr byla patetická scéna jako od Rosamunde Pilcher. Tohle pro mě byla fakt jen ztráta času. / Poučení: Vzrušuje tě taxidermie? Mě ne.

Když se to vezme kolem a kolem, určitě nejsem tím, co by tvůrkyně tohoto snímku nazvaly cílovou skupinou. Náboženství a já k sobě chováme vzájemný odpor, takže se snažíme vyhnout jakémukoli kontaktu; tady nám to jaksi nevyšlo, ale záchvat jsem z toho nedostal. Nejsem ani fandou černošské agitky, protože idiotské kvóty a hnutí BLM mě posouvají stále více tam, kam bych dobrovolně nikdy nevlezl, a jen obrovské vypětí vůle mě ještě drží nad srázem, pod nímž mě s radostným očekáváním vítá bublající a páchnoucí náruč rasizmu. Nejsem ani velký romantik ani milovník poetiky. A přes všechny tyto připomínky se mi film líbil. Náboženský zápal jsem se skřípěním zubů vydržel, černošskou agitku jsem tady dokonce podporoval, protože Američané si vždycky slova svoboda, rovnost a demokracie vykládali úplně jinak než já, a poetika zde obsažená mě kupodivu oslovila. Tím vším chci říct, že mě film bavil i při repríze po letech a že jsem se i přes poklidné tempo ani na moment nenudil. Spokojenost. / Poučení: Sklenicí medu zeď neprorazíš.

Ani třetí sezóna mi nezpůsobila zklamání, přestože mě její úvodní manuální epizoda zrovna nenaplnila nadšením a ta závěrečná mě trochu otrávila implementací falešné morálky. Čtyři silné díly, které pevně držely střed sestavy, mě ovšem bavily velice velmi a navíc byly mocně poučné. Jen díky nim už vím, jak blafovat, abych se dokázal začlenit mezi skutečné chlapy, konečně jsem na vlastní oči viděl Internet, naučil jsem se přežít jako bezdomovec a pochopil jsem, proč mají lidi v restauracích a na oslavách neustále přilepené držky k displejům. / Poučení: Mysli za sebe a nestaň se dalším stádním zvířetem. No, ono už je asi pozdě, když je to sezóna 2008, že jo...

Až do finálové epizody třetí sezóny mi byla Jen i přes své drobné nedostatky (nebo možná právě pro ně) sympatická, tady si u mě ale rozhodně nešplhla, když se přidala k (v dnešní době již většinovému) bučícímu stádu pokrateckých moralistů. Šestý díl měl kromě Jen i další mouchy, ale přesto mě nesmírně bavil obětavý Roy a skvěle jsem si to užil u sledování Mossovy dovolené. / Poučení: Nebuď kazišukem.

K Facebooku a všem ostatním jemu podobným sociálním zlům mám v podstatě stejný vztah jako ke všem možným církvím a sektám, takže jsem si epizodu užíval od samého začátku až do vymakaného konce. Pařba s "přáteli" z Friendface byla totiž opravdu skvělá a jsem opravdu rád, že jsem se jí nemohl zúčastnit. Nerad bych si totiž narychlo sháněl manželku, vyfantazírovával si nejméně dvě geniální děti a všem předváděl veškerý svůj bionický upgrade. / Poučení: Pokud se máš setkat s přáteli, nezapomeň si mobil nebo tablet, jinak si nepokecáš.

Čtvrtá epizoda třetí sezóny patří jednoznačně k mým nejoblíbenějším. Už jen Douglasův románek s íránskou reportérkou mě sám o sobě bavil, hbitě ho ale překonala trojice firemních sklepních bytostí, protože Jen byla extrémně nadšená a oba její spolupracovníci dostatečně škodolibí, aby mohl být přednesen projev, v jehož průběhu byl představen internet ve své pravé podobě. / Poučení: I když se svět řítí do záhuby, snaž se nepropadnout panice.

Pokud po skončení sedmé sezóny seriálu cítím takový lehký smutek nad tím, že příběh skončil a že už se nebudu setkávat se známými postavami v dokonale vymazleném prostředí prosyceném skvělou retro atmosférou, znamená to, že tvůrci odvedli sakra velký kus poctivé práce. Reklama je tím, co nesnáším stále víc a víc, a o to důležitější bylo, aby mě tvůrci seriálu dokázali správně zaháčkovat. Povedlo se jim to hned od pilotní epizody, daleko zajímavější je ale to, že mě dokázali u této záležitosti udržet až do konce. Sedmá řada mě jen utvrdila v mé spokojenosti a za perfektně zvládnuté finále bych klidně ještě jednu hvězdičku přihodil. / Poučení: Změna je tím nejlepším nástrojem k likvidaci stagnace.

Finálovou epizodou sedmé sezóny a celého seriálu si tvůrci jméno rozhodně nepokazili. Člověku se skoro nechce věřit, že šlo o americký seriál. Tady se přece nabízela celá řada důvodů, proč by mohl být seriál zakončen jednou velkou tsunami patosu, a právě Amíci jsou v tomto ohledu velmi spolehliví, jenže parta, která točila Mad Meny, to viděla jinak. Naštěstí!! Takže jsem dostal propracovaný závěr se zajímavě ukončenými/ otevřenými dějovými liniemi, při němž jsem nemusel zoufale bušit hlavou do zdi, ale který jsem si mohl užít. / Poučení: Prozření přichází mnohdy z nečekané strany.

Před lety jsem se u filmu dobře bavil, takže jsem si ho dal znovu, protože s tím, jak mě ohlodává čas, se mi mění vkus, a chtěl jsem vědět, jak si u mě zelenáč povede dnes. No, zjistil jsem, že se mi u Paula můj názor na něj jaksi zakonzervoval, takže jsem si snímek, i přes všemožná klišé a závěrečný náběh na patos, znovu užil. Důvodů pro tento výsledek je povícero. Mám rád styl Simona Pegga. Jo, já vím, má své mouchy, ale dokáže mě rozesmát. Stejně to mám i s Nickem Frostem. A hlavně mě vždy potěší, když si někdo umí podat slepou (v tomto případě poloslepou) víru ve vyšší moc. Úplně jsem viděl, jak to fanatickým křesťanům trhá žíly. Myslím, že z toho, co jsem napsal, je jasné, že mi film i při repríze zvedl náladu, a to jsem ještě ani nezmínil fakt, že v něm hrála Kristen Wiig. / Poučení: Velmi, opravdu velmi pečlivě si vybírej místo pro finální projev.

Onoho Silvestra se na Peterově sídle sešla opravdu zajímavá sestava přátel a v některých případech i jejich plusů. Taková sešlost je snem každého psychiatra; tady by si nabral klientelu, která by mu vydržela až do důchodu. Film to byl herecky doslova nabitý, s obsahem to už bylo horší, ale dialogy a můj vztah k někdejšímu anglickému humoru této záležitosti i po letech čtvrtou hvězdičku udržel. Kromě obsazení a obou v předchozích větách zmíněných kladů, mě zaujal i výskyt fiktivního prádelníku, fyzicky vyčerpaný Brian s nevyčerpatelnou zásobou vyčerpávajícího humoru a úvodní kabaretní číslo, na jehož genderovou vyrovnanost by museli současní schvalovači z Evropské unie i Spojeného království čumět s otevřenou hubou jako na nedostižný vzor. Peterovi přátelé zůstali po té dlouhé době i mými přáteli a já jsem je zase jednou rád viděl. / Poučení: Pozor na obří sněhuláky. Rádi vracejí úder.