Necrotongue

U téhle komedie jsem určitě nemusel nikterak přetěžovat mozek, děj byl vcelku jednoduchý a předvídatelný, takže jsem chtěl původně hodnotit třemi kousky, po skončení filmu jsem ale musel uznat, že na mě použitý humor fungoval, hlavně hlášky zoufalého Stua měly grády, takže jsem hvězdičku přidal, protože jsem se překvapivě dobře bavil.

Skvělý film o infiltraci Kimových do života Parkových. Neměl jsem ani tucha o tom, že by mě mohli Korejci takhle parádně pobavit. Za celých 132 minut se ani jeden Korejec nezačal pitomě pitvořit, což mě přivedlo k úžasu, příběh byl navíc vystavěný tak dokonale, že jsem se ani na moment nenudil, a dokonce mi bylo ve finále líto, že už je konec, a to se mi zase tak často nestává. Dokonalý zážitek!

Norská verze Přeletu nad kukaččím hnízdem mě, až na několik slabších momentů, po celou dobu bavila, Stellan Skarsgard byl už tradičně skvělý a tvůrcům se vydařila i parádně bezútěšná atmosféra. Jen jsem za celou dobu nedokázal soucítit s hlavními hrdiny, jistě, vychovatelé by se neměli s chovanci intimně sbližovat, protože je to nehygienické, ale zato si myslím, že by se v našich věznicích mohl někdy bachař někomu postavit na prsty, místo toho, aby nějakému zmetkovi měnil hry v PS 4.

Docela jsem se pobavil nad některými komentáři (kola proti tankům a podobně), když cyklistickými rotami či prapory disponovala téměř každá evropská armáda (německou nevyjímaje). Pěší divize byly na počátku války opravdu pěší, takže kola představovala při rychlých přesunech obrovskou výhodu. Ale k filmu. Užil jsem si ho. Potěšilo mě, že dánští tvůrci ze svých vojáků nedělali něco víc, Američané i Rusové by si z nich měli vzít příklad, celý snímek na mě proto působil krajně autenticky. Potěšily mě i velmi pěkné záběry na Pzkfw II i SdKfz 222/ 223, nadchla mě tísnivá atmosféra prostoupená bezmocí a myslím si, že se tento film, na rozdíl od mnohých válečných velkofilmů, opravdu povedl.

Po přečtení obsahu jsem od filmu nečekal žádný zvláštní zážitek, ale byl jsem příjemně překvapen. Alois Švehlík snímku s přehledem kraloval a Jiří Mádl si s nenápadným tématem velice šikovně pohrál, co si napsal, to i zrežíroval a já ho musím za obojí pochválit. Jiřího Mádla jsem si jako herce nikdy neoblíbil, ale pokud bude takto psát a točit, rád se na jeho filmy podívám. Velice mě bavil nenápadný a přitom skvělý humor, který perfektně vyvažoval dramatické pasáže, celá tahle nenápadná záležitost se mi hodně líbila.

Ženy v běhu jsem ohodnotil stejně jako před časem Tátovu volhu, i když důvody jsem měl pro tyto dvě hvězdičky jiné. Čekal jsem komedii a humor ve filmu určitě nechyběl, jenže byl poněkud infantilní. Uznávám, že kdyby mi bylo dvanáct, asi bych se u té záplavy hoven, bobrů a okurek mohl potrhat smíchy, vždyť v tom věku mi přišly vtipné i filmy Mistra Trošky, dneska už jsem přece jen trochu jinde, takže jsem se u snímku cítil často lehce trapně. Všechno, co se tady odehrávalo, navíc působilo krajně nereálně, prostě taková utopická idylka s nějakou tou umělou zápletkou. Teď, když to píšu, začínám vážně uvažovat o tom, že jsem se s druhou hvězdičkou unáhlil, tak už toho radši nechám.

Být čistě romanticky založeným divákem, dokázal bych zřejmě přihodit i čtvrtý kousek, jenže já jsem očekával i humor, a ten, který mi film nabídl, byl na mě příliš francouzský. Scénář přitom nepřišel se špatným nápadem, jen je škoda, že z něj tvůrci nevytěžili více, času na to měli podle mého názoru dost.

První sezónu jsem si už před lety hodně užil a nic se na tom nezměnilo ani dnes. Dnešní doba je poněkud překřemíkovaná (počítače, mobily, implantáty, atd.), takže jsem si retro záležitosti velmi oblíbil, a Mad Men určitě patří k těm povedeným. Kromě Christiny Hendricks v roli Joan Holloway jsem ocenil hlavně kvalitní scénář s velice dobře napsanými dialogy.

Finále první sezóny bylo podobně zábavné jako předchozí epizoda. Tvůrci se tentokrát více zaměřili na postavu Betty Draper, ale přitom nezanedbali ani dění ve firmě Sterling Cooper a nezapomněli ani na jiné osoby, takže jsem mohl sledovat, kterak se Peggy během jednoho odpoledne ocitla na vrcholu i na nejhlubším dně své dosavadní existence.

Dvanáctou epizodu jsem musel po zásluze ocenit, protože přinesla děj, z něhož si to své mohl vybrat skoro každý. Pro milovníky politiky tu byl vyrovnaný souboj o ubytování v Bílém domě mezi Richardem Nixonem a J. F K., účastníky večírků musela potěšit kancelářská pařba, pro věřící tady byla smrt a znovuvzkříšení Donalda Drapera a nechyběla ani vyděračská zápletka pro fanoušky krimi žánru. Mně se to líbilo komplet.