Necrotongue

Asi po dvanácti letech jsem si film znovu pustil, abych ho mohl patřičně okomentovat a nejvíc mě pobavilo, jak jsou v něm všichni nechutně mladí. Zjistil jsem, že si snímek překvapivě dobře pamatuji a znovu jsem si ho užil jako kdysi a znovu mi nejvíce vadila Třískova shakespeareovská pasáž, která mě vyloženě rušila. Všechno ostatní na mě naštěstí fungovalo, hláškovalo se naplno a já jsem se opět bavil jako před lety.

Po dlouhém čase jsem se vrátil k filmu Rozchod! a ani za nic jsem nemohl přijít na to, proč jsem mu původně udělil tak vysoké hodnocení. Kladem snímku je určitě hvězdné obsazení, záporem je příběh, který se mi zdál být zpočátku zajímavý, ale po čase začal váznout, takže jsem se v poslední čtvrtině filmu už dost nudil. Naštěstí se tvůrci dokázali vyhnout typickému americkému závěru, díky čemuž jsem nemusel jít s hodnocením ještě níže.

Po shlédnutí první sezóny jsem ji nemohl ohodnotit jinak než pěti hvězdičkami. Téma bylo extrémně prosté a snad právě proto dokonalé. Penny, jejíž hlavní devízou skutečně není vysoká inteligence, bydlí na stejném patře jako její největší obdivovatel a součást čtyřčlenné skupiny společensky invalidních vědců. Nic velkého, ale tvůrci dokázali z malé jiskřičky rozdmýchat pořádný plamen, každá epizoda mě dokázala brutálně rozesmát a přinést spoustu hlášek. Skvěle jsem se bavil a těším se na další série.

Závěrečná epizoda první řady přišla s nečekaným vývojem ve vztahu mezi Leonardem a Penny, přestože si Leonard, jak je jeho zvykem, opět celou dobu sám házel klacky pod nohy. I tak mě více zaujalo vedlejší téma tohoto dílu- Sheldonův boj o kuře na mandarinkách.

Šestnáctá epizoda se okamžitě zařadila mezi mé nejoblíbenější. Pennyino vydírání Sheldona bylo skvělé, ukázalo se, že je Howard při správné motivaci schopen čehokoliv a jeden může pouze litovat, že se v prodejnách, ve kterých o dobře informovaného prodavače nezavadí, nevyskytne občas nějaký ten Sheldon.

Poctivě natočená romantická komedie z doby, kdy hektolitry patosu nenahrazovaly neschopnost scénáristů, protože k tomu nebyl důvod. Americká posedlost tím, že si ten drzý ostrov dovoluje mít to, co oni nemají, se projevuje neustálým natáčením filmů o různých princeznách a jiných šlechticích, ale právě u Prázdnin v Římě mě to nikterak neobtěžuje. Bude to asi tím, že jde o opravdový film s opravdovými herci a opravdovými hereckými výkony, zatímco většina ostatních amerických snímků s touto tématikou je zoufalým brakem.

Skvěle zpracovaný scénář a fantastické výkony jednotlivých představitelů způsobily, že jsem nemohl ubrat hvězdičku, přestože mě příliš nebraly pasáže s písněmi a tanci. Každopádně bylo prostředí a situace v naší lidové armádě tak přestřelené, až byly prakticky reálné. Absolvoval jsem základní vojenskou službu až v devadesátých letech a stále to byl podobný absurdistán. Některé scény z Mlýnů už z hlavy nikdy nedostanu, patří mezi ně zcela jistě setkání nad mrtvolou s Ondřejem Trojanem nebo sólový výstup Davida Vávry, to byly záležitosti, které má bránice vydržela snad jen zázrakem.

Na rozdíl od katastrofální nadílky, kterou mi ČT dopřála loni, se jí letošní Vánoce povedly. Přestože ve mně obličej Zdeňka Piškuly neustále vyvolával touhu dát mu pěstí, pohádka jako taková mě příjemně překvapila. Příběh mě bavil, občas jsem se mohl dokonce zasmát (a to ve chvílích, kdy by to tvůrci očekávali) a celkově mi film způsobil pohodový večer, takže jsem byl spokojen.

Výborná epizoda plná hlášek s dokonalým Rajeshem, který díky experimentálním lékům ztrácí svůj ostych před ženami, jen musí bojovat s vedlejšími účinky. Boj o Sheldonovu sestru byl skvělý a Sheldonovo řešení mě dostalo: "Sněz tenhle sýr bez toho, aby sis upšouknul a můžeš se vyspat s mou sestrou."

"Snipe!", "Snipe!". Pyrrhovo vítězství v aukci a Pennyina reakce doženou Leonarda k přehodnocení životních hodnot (alespoň na čas). Nejlepším momentem byla podle mě Leonardova výhrůžka ve chvíli, kdy mu ostatní brání v odchodu vlastními těly.