Necrotongue

Včera jsem zkouknul snímek z devětačtyřicátého a musím konstatovat, že na mě tento jeho o téměř deset let mladší kolega zapůsobil výrazně slabším dojmem. Pokud jsem včera označil emocionálně vypjaté scény za příliš teatrální, co bych měl napsat po dnešním zážitku? Téma filmu bylo dobré, líbil se mi i kříženec mezi soudním thrillerem, filmem noir a špionážním akčňákem, ale samotné provedení občas kulhalo. Na obě nohy. A nemyslím tím jen samotný příběh, z něhož se občas vytrácela logika a z něhož časem jaksi vyšuměla i tajná služba, ale i fakt, že mrtvá oběť střelby zůstane po zásahu do srdce ležet na zemi v dokonale čistých, bílých šatech bez jediné krvavé skvrny. Já vím, je to starý snímek, ale tohle fakt bilo do očí. Hlavně mi ovšem vadilo, jakým způsobem tvůrci celou záležitost zakončili, aniž by se jen náznakem vrátili k tomu nejdůležitějšímu- totiž k důvodu, proč "manželé" vůbec přiletěli do Londýna. Původní zápletka z děje vymizela jako pára nad hrncem. / Poučení: Pokud se dostaneš do úzkých, mlč jako Fučík. 3*-

Po celou dobu jsem měl z filmu pocit, který by odpovídal lepším třem pěticípým, ale za to, jakým způsobem si mě tvůrci povodili, zvyšuji na čtyři kousky. Lepší tři jsou za vcelku vyvedený příběh, ta čtvrtá vystihuje můj respekt vůči britským filmařům z devětačtyřicátého. Snímek pro mě nebyl úplně typickou noirovkou, tu bych si představoval přece jen jinak, ale noirové prvky se tu každopádně vyskytovaly. U podobných záležitostí si vždy užívám tu možnost, odhalit pachatele dříve, než mi ho představí tvůrci filmu, takže pokud Daniel Birt plánoval, že si z takových diváků, jako jsem já, tak trochu vystřelí, v mém případě mu to stoprocentně vyšlo. Ještě po téměř osmdesáti letech. Současní scénáristé a režiséři by se asi měli častěji dívat na pamětnické pohyblivé obrázky, aby se poučili, jak udržet diváka až do konce v nejistotě. Snímku by se dalo leccos vytknout (například přehnaná teatrálnost v interpretaci emocí), ale to klamání tělem bylo skvělé. / Poučení: Pokud jsi od přírody nerozhodný, vyvaruj se větších rozhodnutí.

V posledních letech mi příliš nevyhovuje přestřelená stopáž většiny snímků; filmaři se zřejmě rozhodli, že musí být celovečerní filmy skutečně celovečerní, a je jim přitom evidentně u spodní části zad, že si u jejich výplodů divák tutéž část své anatomie ošklivě namůže (teď tady bojuji za vás ostatní, já se dívám povětšinou v horizontální poloze). Upřímně nezávidím nikomu, kdo se vydá na nějakou tu tříhodinovku do kina. No, a paradoxně bych u tohoto snímku ještě půlhodinku snesl, protože mě tahle záležitost až překvapivě bavila, přestože jsem jinak heist žánru už silně přesycen. Nevím, čím to bylo, snímek si mě prostě nějak zaháčkoval a bylo mi úplně jedno, že se odehrával prakticky v komorním prostředí a že měl režisér zjevně pouze vágní představu o používání sbíječky, což mě, jakožto obyvatele někdejšího ostravsko-karvinského uhelného revíru, několikrát mocně pobavilo. Film byl pro mě zajímavý a myslím si, že by si zasloužil propracovanější závěr (když už ne celý děj). / Poučení: Při nepoctivé činnosti se nejednou odvede slušná porce poctivé práce. 3*+

Dnešní návrat v čase jsem si rozhodně užil víc než ten včerejší. Včerejší zážitek byl, pravda, spíše divadelní, tady šlo jasně o detektivní film. Kromě zajímavého obsazení mě potěšil hlavně fakt, že tvůrci pojali snímek ne zcela tradičním způsobem a dokázali mě oblbnout tak dokonale, že jsem až do finálního rozuzlení neměl tucha, kdo byl vrah či sebevrah. Současné zápletky detektivních a kriminálních počinů jsou pro mě výrazně průhlednější, ale tady si mě tento dvaasedmdesátiletý senior pěkně povodil. Nad lecčím bych dokázal přivřít i druhé oko, ale některé (pro mě důležité) mezery v logice vyšetřování (toho oficiálního) mi zabránily v tom, abych filmu přihodil i čtvrtou pěticípou, s níž bych v tomto případě jinak neměl důvod šetřit. Z mého pohledu to totiž nebyl vůbec špatný zážitek. / Poučení: Některé na pohled jasné případy mohou být ve výsledku převelice nejasné a vice versa. 3*+

Tato záležitost byla v podstatě typickou představitelkou britské divadelní hry převedené do formy pohyblivých obrázků. Výsledný počin se nikterak nesnažil zakrýt svůj původ; stále šlo o divadelní hru, v níž se téměř po celou dobu potkávali obyvatelé městečka v jediné místnosti (čest výjimkám), ale tohle mi vlastně nevadilo, já proti divadlu před kamerou nic nemám (pokud se v něm brutálně nepřehrává). Problém jsem měl spíše s tím, že se tvůrci příliš nesnažili udržet v příběhu jakési tajemno. No, a pokud je mi jako divákovi několik minut po začátku jasné, kdo je úhlavním podezřelým (čti vrahem), jen těžko najdu v ději nějaké napětí a kriminální tématika postrádající napětí pro mě vyznívá poněkud jalově. Z toho vyplývá, že ač mám rád divadelní hry převedené do filmové podoby a ač mám rád britské kriminálky a detektivky, tentokrát mi tvůrci nedali příliš důvodů ke spokojenosti. P.S. Tu věc na vyluzování kakofonických zvuků (na vině je ovšem má naprostá neschopnost na poli hudebním) jsem měl doma jako malý kluk taky a vsadil bych svá zbylá nervová zakončení na to, že mí rodiče opakovaně velmi hořce litovali svého nápadu na vhodný dárek. / Poučení: Překvapení v podobě daru nemusí být nutně překvapením příjemným. Zvlášť, když člověk takový dárek vlastnoručně vyrobí.

Hmm, tak to byl opravdu slabší kousek, který mi vlastně nepředvedl nic nového, protože jsem viděl Chuckyho, Terminátora i Robocopa, takže mě nemělo co překvapit. O hororu se tady opravdu nedá mluvit, přestože jsem ochoten přiznat, že kdybych na ty dvě holčičky někde nečekaně narazil, zřejmě bych se fest lekl. I když ta silikonová byla o poznání méně ošklivá než její primární uživatelka Cady. Obličej Violet McGraw má skutečně hororový potenciál, tak snad jednou narazí na scénář, který jí dovolí naplno zazářit a stát se hlavní postavou mnohých nočních můr. Abych se přiznal, příliš (no, spíš vůbec) jsem nepobral, proč se Gerard Johnstone podvakráte rozhodl, že bude děsné cool, když M3GAN předvede nějaké bizarní pohyby navíc. Ve výsledku byl pro mě snímek pramálo hororový, pramálo originální, pramálo zábavný... Byl to prostě takový pramalý film. / Poučení: Film Terminátor je už pamětníkem ze čtyřiaosmdesátého, ale podle současného vývoje bych řekl, že lidé stále nepochopili jeho hlavní myšlenku.

O snímku jsem si nedělal sebemenší iluze; skutečně jsem neočekával nic pro náročného diváka a bál jsem se, aby se tu našlo něco alespoň pro toho nenáročného. No, a ve výsledku to vlastně nebylo až tak špatné (i když nevím, jestli bych si za tu větu neměl sám nafackovat). Byl to film, u něhož jsem mohl (no, spíš musel) vypnout většinu mozkových funkcí, abych se mohl alespoň pokusit o sladění s myšlením jeho tvůrců. Příběh byl totiž poněkud jednoduchý a tedy předvídatelný, a já jsem tak už krátce po startu začal upadat do mírné deprese. O to víc mě překvapilo, že celá záležitost vzápětí jaksi zesvižněla, a přestože nedošlo ani později na nějaké ty mozkové stimuly, vlastně jsem se po celou dobu nenudil, a to se dneska počítá. Ale vážně; hovadina to byla převeliká, takže jí body naháněla jen neutuchající hbitost děje a na svůj věk sakra dobře vyhlížející Halle Berry (i když jsem jí toho šestnáctiletého Japonce tak úplně nevěřil). Faktem je, že ve mně ani ona ani Mark Wahlberg nikdy nevyvolávali silnou animozitu, jakou cítím k některým jiným hercům a herečkám, takže jsem to jako jednorázovou záležitost zvládl, nenudil jsem se, ale zase bych nešel tak daleko, abych snímek komukoliv doporučil. / Poučení: Nikdy jsem se nebál výšek, problém mám spíš s hloubkami. 3*-

A heleme se! Předpokládal jsem, že se tvůrcům podaří zklamat mě na celé čáře, jak už to tak povětšinou s horory mám, ale ono se vcelku zadařilo, a já jsem se tak zcela nečekaně bavil. Pravda, klidně bych snesl nějaké ty šťavnaté nechutnosti prováděné s těmi částmi lidské anatomie, které jsou k vidění leda tak u leteckých neštěstí a jinak zůstávají citlivým lidským pohledům decentně skryty, ale chápu, že se tvůrci chtěli vydat spíše cestou atmosférické záležitosti, takže se tady spíše naznačovalo a inhumovalo se pouze mimo záběr. Dokážu s tím žít i proto, že se z mého úhlu pohledu atmosféra celkem vydařila, hlavní dětský hrdina ve mně nevyvolával touhu po tom, abych Sáře v její snaze pomohl, velmi rád jsem zas jednou viděl Lizzy Caplan a Antony Starr je prostě případ :-) Úhlavní zlounka sice nezapřela dálněvýchodní inspiraci, ale jak už jsem zmínil výše, po delší době jsem se zase jednou bavil u hororu a čtvrtou pěticípou jsem přidal s chutí. / Poučení: Na bourací práce si najímej oplácané černošky s krbovými pohrabáči.

Po dnešním odpoledním fiasku jsem se rozhodl, že dám Korejcům možnost, aby si u mě napravili reputaci a pečlivě jsem si vybral akční snímek, přičemž jsem si dával pozor, aby se v žánru filmu v žádném případě neobjevilo slovo komedie. No, chtěl jsem akční záležitost a dostal jsem akční záležitost se vším, co už k takovým projektům patří. Scénárista a režisér v jedné osobě nepřišel s ničím výjimečným, protože příběh nepřinesl žádné inovace a naopak trpěl mnohými klišoidy, které nemálo zprůhledňovaly budoucí vývoj, takže různé scény, jež vysvětlovaly, jakým způsobem došlo k "nečekaným" zvratům, působily povětšinou komicky až nablble. Na druhou stranu musím uznat, že mají asijští poloostrované velmi pěkně propracovanou choreografii akčních scén. O to více mě pak mrzelo, že lépe neprokreslili jednotlivé postavy, které tím pádem působily značně plochým dojmem. Jenže... Chtěl jsem akční snímek, u něhož bych se mohl nenáročně pobavit, a přesně takový jsem i dostal, takže nemohu příliš frflat, ale výše zmíněné nedostatky mě nepustí k lepšímu hodnocení než ke slušnému trojhvězdí. / Poučení: Pokud chceš vidět, jak se Jihokorejci vypořádají s národy, s nimiž měli / mají problematické vztahy, jdi do toho.

Ajaj, zase jsem se jednou dopustil školácké chyby. V poslední době jsem viděl několik korejských kriminálek, které se ukázaly být vcelku vydařenými pohyblivými obrázky, a tak jsem si dnes dal další Hyundai snímek s kriminálně- špionážní zápletkou, aniž bych si ve své roztržitosti uvědomil, že jde zároveň o komedii. A tahle záležitost se taky od samého začátku jako typická korejská komedie chovala. Jinými slovy- bylo to příšerné. Korejské humory jsou někde úplně jinde než ty evropské a já mám kolikrát problém i s některými evropskými, takže to pro mě byl tvrdý náraz do zdi. Herci srdnatě přehrávali a pitvořili se přesně tak, jak to má tamější publikum v oblibě, scénář přišel se záplavou stupidit, vlastním dějem počínaje a dialogy konče, a příhody agenta "Hospodyňky" a policistky "Druhé nejlepší v celé Asii" mě tak nemohly příliš oslovit. No, ale viděl jsem i horší zvěrstva, takže odpadovat nebudu. / Poučení: Vyvaruj se střelby na fekální vůz.