Liberi

Brak s lacinými lekačkami, tedy s tím nejprimitivnějším filmařským nástrojem, překroucenou mytologií, i překroucenou historií, z níž byla vzata snad jen lokalita. Zbytek si ti neumětelové (režisér, scenárista, producenti) vymysleli. Digitální animace a hrátky se zvukem nejsou vždy řešením. Atmosféra a kulisy však byly správně dekadentní, až gotické.

Ono by to nebylo až tak špatné a protivné, kdyby nebylo klišé a politicko-korektní angažovanosti. Je třeba vyzdvihnout především perfektní herecký projev Casettiho a stavební kámen příběhu - slunce, které zabíjí. Co dál? Dál seriál obsahuje aspekty, které mě akorát rozčilují. A toť jest fakt, že v multikulturním letadle (což se dá pochopit), máme čtyři bělochy, z toho jeden je zbabělec a přizdis*áč, a druhý nervní voják, vyvolávající konflikty křečovitými způsoby, které šustí papírem studenta večerního kurzu tvůrčího psaní. Tak především si nemyslím, že by se důstojník NATO choval jako hovado, jak nám seriál celých šest dílů vnucoval, a jehož protikladem byl nebojácný, neohrožený, statečný, po všech stranách dobrý a obětavý Turek/pasák. Důstojník NATO by jistě poslušně nesklonil hlavu před hysterickou a arogantní černoškou/civilistkou, nenechal se urážet, ani by se nechoval jako dítě, které nedostalo svou oblíbenou cukrovinku... Shrnutí - ploché, nevyváženě kontrastující nanejvýš dobré a nanejvýš zlé postavy, logika na nule, a do toho občas nuda protkaná vylíváním si srdíčka, zatímco jim zbývá pár minut, než je upeče sluníčko. Takhle to přece dál nejde...

Zvláštní, že mnohdy se závěru dožijí zrovna ty postavy, kterým to od začátku nepřejete - protože jsou hloupí, protože jsou protivní, protože to jsou kriminálníci, protože se chovají velmi nerealisticky (i s ohledem na televizní nebo netflixový seriál), protože jsou mizerně zahraní, protože jsou do rolí křečovitě nastrčení herci neherci z etnických "menšin" - zatímco ti, kteří mají alespoň nějaké charisma a um (bez ohledu na barvu pleti, fakt) pojdou. Hergot proč?! To dnes scénáře píšou jen vycvičené opice, co oslavují sama sebe za to, že umí v pracce udržet pero (ať to psací či to producentovo)? Tenhle seriál je právě takový případ. Škoda. Prolíná se zde hodně dobrých a hodně špatných věcí. A post scriptum - všichni ti zlí vojáci byli bílí, sympatičtí, charismatičtí muži, kterým bych důvěřoval víc, než všem těm vypatlaným kok-tům/protagonistům. Čest a sláva muži, co se v posledním díle od těch dementů odtrh hned, co našel svého psa. Udělal bych totéž.

Špatně. Všechno. Nikdy víc.

Pavlínka Pavlínka Pavlínka... Pavlínka!

Slepý moudrý kněz /negr, další jedná z mála alespoň trochu reálných postav mrtvá, téměř všichni přeživší mají místo hlavy prázdný tichý úl... Scéna v bažině (která trvala sotva dvě minuty) ale byla moc pěkná. Toť vše - u tvůrců seriálu zcela jasně nastává degenerace, nejspíš způsobená všemi těmi tučnými honoráři, projevující se čím dál pomalejším tokem neuronů a mrtvými synapsemi. Škoda.

Velmi příjemné překvapení, ač i tento díl stále trpí divákům nuceným "morálním poselstvím" a filosofickými žvásty, ač jich naštěstí tentokrát není tolik. A také jednou srdceryvnou scénou v lese s puberťačkou a buznou, která připomínala představení tuzemského ochotnického divadla...

Uměle protahovaná nuda plná nucené sentimentálity mixovaná s nereálnou akcí a ztrátou jediné postavy, která se chovala alespoň trochu reálně (a Carla tím rozhodně nemyslím). Jasný důkaz postupného úpadku seriálu...

Laciná, přehnaně dramaticky natočená, fiktivní krávovina, která není o ničem a nikom jiném, než o panu nesmrtelném v hlavní roli, jehož ego je tak houževnaté jako karavan štábu, který kamery samozřejmě nesnímají...