J*A*S*M

Škoda zmršeného třetího aktu - až do Neesonova proslovu k nervním pasažérům se jedná o solidně napínavý thriller, kterému bych leccos odpustil, ale po něm se slušně rozjetá zábava zlomí takovým způsobem, až mě to otrávilo. V závěru všechno špatně.

Tedy, takhle pár dní po zkoušce z metodologie a pár dní před zkouškou z filosofie si pustím zrovna tenhle film, to musí být osud :-) vskutku ideální načasování. Frequencies je žánrově těžko zařaditelný film, dalo by se říct snad sci-phi (vědecko-filosofická) romance s temně mysteriózními prvky. Druhý Věčný svit neposkvrněné mysli ale nečekejte - tohle je mnohem víc vědecké, mnohem víc filosofické a současně mnohem míň romantické, občas jsem si připadal skoro jako na přednášce. Což, abych nebyl špatně pochopen, nemyslím vůbec jako výtku. Příběh se odehrává pravděpodobně v blízké budoucnosti, v níž se lidem dá změřit jejich frekvence. Lidé s nízkou frekvencí jsou méně synchronizovaní s okolním světem (prostě mají smůlu) a současně jsou nadáni schopností empatie (emoční cítění). Lidem s vysokou frekvencí naopak příroda vychází vstříc (mají štěstí), ale zároveň "je jim to jedno" (nemají emoce). Na jedné vědecké škole pro geniální děti se setká chlapec s extrémně nízkou frekvencí s dívkou s extrémně vysokou frekvencí. Pokud se takoví dva lidé setkají a vytrvají ve své blízkosti déle než chvilku, jejich odlišné frekvence pravděpodobně způsobí nějakou katastrofu (šťastně nabitá dívka od sebe odpuzuje smolně nabitého chlapce, "nejsou si souzeni"). Chlapec se do dívky zamiluje ... a v průběhu let vymyslí způsob, jak vyrovnat své frekvence, nastolit harmonii, takže dívka získá city a zároveň bude bezpečné, aby si případně byli nablízko déle než minutu. Jenže jak je možné, že by měl chlapec s nízkou frekvencí takové štěstí, že by se mu podařilo vzepřít osudu? Nebude v tom nějaký zádrhel v podobě nebezpečných vedlejších účinků? ... No a to je v podstatě jen začátek. Ten systém, nebo dá se říct mytologie, kterou zde tvůrci vymysleli, jde ještě mnohem hlouběji a je mnohem komplikovanější. U tohoto filmu, pokud si jej budete chtít užít, mozek fakt nevypnete. Super je, jak se ten svět s každým dalším zvratem komplikuje, ale zároveň pořád tak nějak dává smysl. Navíc ani ten příběh, jenž se v rámci daného světa odehrává, není odvyprávěn vůbec tuctově, spíše naopak. Veliké překvapení, jen těch emocí tam mohlo být trochu více. Ale jak řeknou zdejší postavy: - "Does it matter?" - "Not to me."

Film, jehož veškeré atributy a charakteristiky smrsknete pod slovo "nezajímavý". To je vážně všechno, co se o něm dá napsat. Ne vyloženě špatný, už vůbec ne dobrý, zkrátka ve všech ohledech tuctový one-building thriller, který se hodí maximálně tak k prodeji za třicet kaček v trafice nebo k vysílání na Nově. Dopoledne.

Zvolená koncepce a forma sice není vždy úplně stoprocentně přesvědčivá, ale protože zastávám názor, že čistý formalismus provozovaný bez kontrolních brzd je zhoubou kulturního života, protože redukuje umění na dobře/špatně promazaný a sestavený stroj, přivírám nad tímto oči a hodnotím Pojedeme k moři jako povedený debut. Tohle je hlavně lidský, humanistický film, který se narozdíl od dalších podobně "lidsky" orientovaných filmů české produkce může spolehnout na dobře napsané dialogy, životné postavy, dobré herce a současně na moudrost mladého tvůrce, jenž tuší, že humor se nemusí nutně rovnat trapnu, jak je v současných českých filmech zvykem. Takže nástup pěkný, příště jen houšť! Na číselné škále 7/10, ale jako Budějčák nad zaokrouhlením dolů ani neuvažuju :-)

Taaaaaaakhle průhledný mysteriózní thriller s překvapivou pointou. Bystřejší čtenáři správně vyhodnotili předchozí větu jako oxymóron ... no a v tom je právě problém.

Na Marvel dobrý. Já tomuhle barevnému konglomerátu prapodivných komiksových superhrdinů tradičně příliš nefandím, ale The Winter Soldier je (narozdíl do svého předchůdce) solidní akční blockbuster, který mě v kině příjemně pobavil. Tématem objektivně poměrně zajímavé a podnětné, byť svou marveláckou potřebou "nejít příliš hluboko" to občas budí spíš pocity frustrace z toho, jak povrchně a zjednodušeně jsou dané politicko-filosoficko-technické aspekty scenáristické konstrukce podávány. Ale v rámci letního blockbusteru pro masy to funguje fajnově. Takže jak říkám, na Marvel dobrý. Nashle u třístého padesátého osmého dílu tohoto oblíbeného seriálu...

Solidní atmosférická konverzačka, jež těží hlavně z životných postav. To je u těchto levných nezávisláren to hlavní. Finále působí trochu vykonstruovaně a závěrečná naháněčka mohla být klidně o něco kratší. A podfinancovanost je na filmu taky celkem znát. The Poisoning rozhodně není takovou trefou do černého jako ty opravdu významné micro-budget horory typu Resolution nebo Absentia, za pár dnů si na něj pravděpodobně ani nevzpomenu, ale pro začínajícího režiséra je to příjemný první krok.

Hammer se sice znovuzrodil, ale s ohledem na kvalitu jeho nových filmů si říkám, jestli neměl raději zůstat pohřbený. S výjimkou Woman in Black (která ale vzhledem k režisérovi, jehož měla k dispozici, zůstala také spíše pod očekáváním) nám prozatím servíruje samé průměrné zbytečnosti. A nejinak je tomu v případě The Quiet Ones. On ten film má poměrně pěknou výpravu a celkovou retro stylizaci, režisér se snaží budovat atmosféru ... ale přes všechnu snahu to na mě vůbec nefungovalo a šíleně jsem se nudil. Opravdu, já si nevybavuju, kdy naposledy jsem se u hororu (s nenulovými ambicemi) tak strašně intenzivně nudil. A to není tím, že by se v něm nic nedělo - ono se v něm vlastně pořád "něco" děje, ale tím, jak nezáživně je to celé podané. Monotónní, nevzrušivé, bez rytmu a jakékoli gradace. Nadto s notně opotřebovaným námětem a nezajímavými postavami. Což mi a priori nevadí, pokud to filmaři něčím kompenzují. Tady není nic, jen otravné střídání klasického filmu s dobovými "found footage" záběry. Hroznej vopruz.

Rozhodně víc drama (respektive pochmurná romance) než horor, ale atmosféru zde Dino Risi vykouzlil kvalitní. Vzhledem k zemi původu je samozřejmě nutné počítat s drobet zvýšeným stupněm naivity, ale zas až tak to nebolí. Za mě 7/10

Do poslední chvíli jsem nevěřil, že to bude opravdu až tak dobré. Lego Movie je přecpané nápady, a to jak vizuálními, tak dialogovými, chvílemi to byl takový nápor, že se mi to zdálo až přesycené. Nadto má na dětský komerční film poměrně inteligentní přesahy a zajímavé rozuzlení, které sice patří k těm z druhu samospásných, protože obhajuje jakýkoli předchozí nesmysl, ale samo o sobě má k nesmyslnému velmi daleko. Prostě spokojenost po všech stránkách a po dlouhé době "blockbuster" (dá-li se to tak říct), který překonal očekávání. Hlavní písnička ve své příšernosti proklatě návyková.