Oralfabet

Nic hlubšího v tom člověk hledat nemůže, ale jako extravagantní, lehce zvrhlá zábava to funguje dost slušně. Taky to celkem úchvatně vypadá, ale sakra, proč to aspect ratio? V některých scénách to možná trochu přidá na intimitě, ale mnohem častěji (ve scénách ukazujících luxus a rozlehlost sídla) to škodí. Keoghan i Elordi jsou obsazení perfektně a i herci v menších rolích potěšili (Carey Muligan jsem mimochodem vůbec nepoznal). Asi se to na konci tváří trochu moc vážně a vychytrale a ani všechny ty šokující pohoršující momenty nejsou až tak provokativní, jak by si možná režisérka přála, ale co už... Bavil jsem se. 7/10

Letos jsem strávil Silvestra sám a pochopitelně jsem se rozhodl, že se podívám na nějakej film. Dlouho jsem hledal ideálního kandidáta a nakonec jsem zvolil tenhle oceňovaný snímek, který už jsem měl na svém watchlistu celou věčnost. Nejsem momentálně úplně schopný se nějak smysluplně vyjádřit k filmu samotnému, tak jen napíšu, že jsem fakt rád, že jsem nešel na párty na kterou jsem jít nechtěl, jen abych měl pocit, že dělám to, co se poslední den v roce dělat má. Strávil jsem celkem podstatnou část tohohle roku sám a učím se hledat v samotě potěšení. Učím se milovat svůj život, i když mám pořád spoustu důvodů, proč ho nesnášet. A pořád miluju filmy a pořád objevuju takové, co se nepodobají žádným jiným, i přesto že jsou postaveny na těch nejzákladnější otázkách, co si může člověk pokládat. Byl to docela cool rok. A tohle je docela cool film. 10/10

Každá postava působí jako skutečný člověk s vlastním příběhem a divák má doopravdy pocit, že je tam s nimi na té svatbě. Což nemusí být každému příjemné, ale stejně mě zdejší nízké hodnocení zaráží. Možná Demme trochu předběhl dobu, přece jen jsme na podobný styl natáčení asi dneska zvyklejší. I když tohle má snad víc společného s filmy Dogma 95 než s mockumentary sitcomy jako Office... Mě to každopádně skoro celou dobu bavilo, téměř neustále udržovalo ve stavu neklidu (což je dobře) a několikrát dojalo téměř k slzám. Scéna se závodem v naplňování myčky je absolutně geniální a krásná a zničující. Jo a všichni herci jsou fantastičtí, ale přece jen je to především film Anne Hathaway, a ta mi tady svým výkonem celkem vyrazila dech. Silných 8/10

Fantastická premisa slibující přinejmenším nádech magického realismu, Nicolas Cage v hlavní roli, Ari Aster jako producent... Když jsem o tomhle filmu slyšel poprvé, znělo mi to trochu jako kdyby byl vytvořen v laboratoři přesně pro mě, očekávání jsem měl tedy poměrně vysoká. Po shlédnutí bych řekl, že byla vesměs naplněna. Ke kritice cancel culture sice přistupuji obezřetně, a trochu jsem se bál, že filmu tenhle směr jen uškodí, ale nakonec bych řekl, že se mu podařilo podívat se na tuto tématiku z originálního úhlu, a nikdy jsem neměl pocit, že by film sklouzl k nějakému lacinému kázání. Ano, mohlo to být bizarnější a odvážnější a šílenější, ale nakonec vlastně oceňuji, jak smutně a uboze to celé působí. Smutně a uboze, ale v závěru i docela laskavě a citlivě. Za mě to prostě celý funguje. Na závěr povinně zmíním, že to hodně připomínalo Kaufmana, a taky, že novej byznys bratrance Grega vypadá adekvátně nedůvěryhodně. 9/10

Ale jo, tohle bylo moc fajn. Sice Wonkovi chybí takový ten Dahlovský nádech temnoty, který byl tak krásně vetkán do filmu s Wilderem (a s menší úspěšností i do toho s Deppem), ale dost rychle jsem se naladil na Kingovu sladší, nevinnější frekvenci a smířil se s tím, že Timmyho verze Wonky je prostě taková víc kid friendly. Nakonec mi v titulní roli přišel celkem perfektní, ač jsem po shlédnutí traileru dost pochyboval. Místy na můj vkus lehce infantilní a otravné, ale jindy zase doopravdy vtipné. Na konci jsem byl prostě přemožen silou čiré představivosti. 7/10

Pár epizod mě zklamalo, u dvou jsem si říkal, že seriál klesl níž, než kdy dřív, jenže na druhou stranu mě asi polovina naprosto nadchla. A i ty nejhorší díly jsou pořád v rámci animovaných seriálů takový průměr, ne úplně katastrofa. Poprvé si ale nedokážu obhájit udělení plného počtu. Do příště by to chtělo být trochu přísnější, když se posuzuje, které nápady jsou dost dobré na to, aby utáhly celou epizodu, díly jako Wet Kuat American Summer si prostě nezaslouží stát po boku takových absolutních bangerů jako Unmortricken nebo Fear No Mort. Jo a málem jsem zapomněl se vyjádřit k novým dabérům - což jen ukazuje, jak podstatná pro mě ta změna byla. Ian Cardoni odvádí jako Rick fantastickou práci, a nikdy mi jeho výkon nepřišel ani v nejmenším rušivý, s Harrym Beldenem je to trochu horší, ale ne, že by mi to nějak vyloženě rvalo uši.

Heather Anne Campbell ztvrzuje pozici mé oblíbenkyně z řad současných scénaristů tohohle seriálu s úžasnou závěrečnou epizodou pro tuhle značně nevyrovnanou sérii. Solidní premisa, skvělá práce s postavami a silné emocionální jádro. Kdyby tak byla sedmá série takhle kvalitní celou dobu...

Po ne zcela uspokojivé druhé sérii se Mr Robot ve třetí dostává na dosavadní vrchol. Občas mám sice pořád trochu problém s Esmailovým způsobem dávkování informací, navíc mě trochu zamrzel odklon od surrealismu, ale jinak si nemůžu stěžovat, protože se víceméně celou dobu jelo na plný plyn a tři epizody (5,6,10) mě totálně odrovnaly. Závěr hezky zamíchal kartami a já jsem připraven na televizní dokonalost, jíž se mi s největší pravděpodobností dostane v podobě závěrečné série. 10/10

Uf, tak po dvou hořkých zklamáních v řadě jsme zase zpátky ve formě. Tohle byla prostě další stupidní random epizoda bez jakýchkoli náznaků snahy o nakousnutí vážnějších témat nebo nějaké dějové kontinuity, tentokrát ale naštěstí doopravdy bavila a neustále mě překvapovala vývojem událostí. Vidět Ricka opakovaně pomocí své technologie decimovat vikingské válečníky ve Valhalle byla prostě sranda.

Příběh, s nímž by se ve skutečnosti většina lidí nejspíš setkala jen ve zkratkovité, bulvární podobě, asi by je trochu pohoršil, a  znovu už by na něj nikdy nepomysleli... Tady se ale rozebírá do hloubky. Po letech zjišťujeme, jaký vliv měly události na postavy, jak svou pověst vnímají. To vše se dozvídáme prostřednictvím herečky, studující svou roli, což dodává filmu hodně zajímavou, mnohdy nepříjemnou nebo až nesnesitelně napjatou dynamiku, a taky určitý odstup, díky němuž může film působit chladně a klinicky, i když se v jeho jádru skrývá spousta empatie. Nad tímhle budu ještě dlouho přemýšlet. Filmografii pana Haynese musím rozhodně důkladněji prozkoumat. 9/10