Oralfabet

S Insomnií jsem měl víceméně stejnou zkušenost, jako nedávno s Fincherovým Panic Room - u obou filmů šlo o jeden z posledních kousků, co jsem ještě od daného režiséra neviděl, v obou případech jsem očekával, že půjde o jeden z jejich slabších počinů, a ačkoli to v obou případech asi byla pravda, bavil jsem se u nich mnohem líp, než jsem očekával. O filmu jsem toho moc dopředu nevěděl, a fakt mě příjemně překvapilo, jakým směrem se začal v jistý moment příběh ubírat - vyšetřování samotného případu tady vlastně není až tak podstatné. Sledovat Pacinova insomnického, svědomím týraného poldu propadat se hlouběji a hlouběji do temnoty, zatímco skutečná tma odmítá přijít, bylo prostě docela fascinující, a ke konci už jsem tu jeho únavu sám intenzivně pociťoval (čímž nechci říct, že mě film začínal nudit, jen, že jeho výkon byl opravdu přesvědčivý). Williams je taky super, i když ta role je vlastně taková celkem skromná... Je to prostě extrémně solidní kriminálka se skvělým námětem, pozvednutým působivými hereckými výkony a Nolanovými, už tehdy docela impozantními filmařskými schopnostmi, které se plně projevují ve scénách jako byla první honička v mlze nebo ta na plovoucích kládách. 9/10

Tak krásně lidské... Tak krásně britské... Mike Leigh > Spike Lee. 9/10

Po technické stránce rozhodně zázrak. Jinak zábavná, svižná podívaná prošpikovaná chytrými a mnohdy překvapivě dospělými vtipy, která mě navzdory mému indiferentnímu vztahu k looney tunes a neschopnosti usledovat většinu noirových plotů, bavila celou dobu. Občas už bylo snad těch křepčících kreslených postaviček na obrazovce najednou trochu moc, ale skvělá hlavní postava soukromého očka fenoménalně ztvárněná Bobem Hoskinsem udržuje film celou dobu jakž takž ukotven v realitě. Booby trap joke mě asi pobavil víc než bych chtěl přiznat. 8/10

Sám nevím, jak je to možné, ale tohle je první film s Denzelem, co jsem viděl. A musím říct, Denzel je dobrej. Jinak nic až tak pozoruhodného, prostě solidní krimi thriller. Jo a joint s PCP jsem nikdy neměl, ale nevím, jestli po něm člověk začne vidět zeleně... 7/10

V poslední době jsem viděl hodně absolutně fantastických, technicky vyšperkovaných, myšlenkově podnětných a většinou taky emocionálně zničujících seriálů. Po dokoukání Mr. Robota jsem dlouze zvažoval, do čeho se pustit dál, a nakonec jsem usoudil, že by to chtělo nějakou změnu. Buffy jsem se na zoubek (pun intented) chtěl podívat už dlouho, protože na první pohled vypadá tenhle seriál jen jako značně zastaralá béčková kravinka pro teenagery, ale hodnocení pozdějších sérií naznačují, že by se mohl vyvinout v něco zajímavějšího, vážnějšího a důmyslnějšího. No, po shlédnutí první série můžu říct, že zatím je to fakt spíš jen ta zastaralá, béčková kravinka pro teenagery, ale sakra... bavil jsem se u ní parádně. Nic tady pořádně nedává smysl, kostýmy a efekty vypadají strašně a celkově je to prostě nepopiratelně debilní, ale zároveň jsem si hlavní postavy i svět, v němž se seriál odehrává, hodně rychle zamiloval. Buffy s Willow jsou obě rozkošné, Xander naopak pěkně otravnej (ale takovým celkem vtipným způsobem) a Giles mě tím svým britským gentlemanstvím vždy spolehlivě rozesměje. Nejvíc mě ale snad na celém seriálu zatím baví, jak na škole každou chvíli někdo zemře, ale nikoho to vůbec netrápí. Mrtvá těla nacpaná do skříněk jsou v Sunnydale High prostě na denním pořádku. Korunu tomu nasadila epizoda, v níž skupinka studentů posedlých duchy hyen sežere ředitele školy (který byl do té doby pravidelně se vyskytující vedlejší postavou) a normálně se prostě pokračuje dál, jakoby nic, nikdo není traumatizován, škola se ani na chvíli nezavře... Na druhou stranu to pak dost podkopává nohy poslední epizodě, v níž se přepne do dramatičtějšího tónu a úmrtí studentů se najednou začne brát vážně... Jinak mě ale závěr série docela navnadil na zbytek seriálu a doufám, že fakt dojde k tomu zlepšení, jemuž hodnocení napovídají... I když v první sérii jsem si ty nejstupidnější epizody asi užíval nejvíc. 7/10

Po dějové stránce dost jednoduchý film, a přesto se na něj člověk může při každém shlédnutí dívat úplně jinak. Já se naposledy rozplýval nad jeho krásou a tentokrát mi přišel spíš strašně depresivní. Rebelství hlavního hrdiny není poháněno žádnou vášní, spíš naprostou absencí vášně ve vztahu k životu, který se od něj očekává. Sám jakoby ani neměl žádnou osobnost nebo zájmy. A podobně prázdně tady působí všichni, hluboce nešťastná MILFka Robinsonová i Benjaminova nastávající (ke které podle mě film není úplně fér, což je společně s přehnaným opakováním písní Simona a Garfunkela asi má jediná výtka). Pořád výborný film, jen už jiným způsobem. Miluju tu scénu s potápěčským oblekem. 9/10

Na Fargu mě fascinuje, jak povědomě, ale zároveň zcela jedinečně každá série působí (čtvrtou jsem pořád neviděl btw). Jednotlivými prvky každá z nich připomíná ostatní série, původní film nebo jiné kousky z Coenovic filmografie, pak ale Hawley přidá několik nových ingrediencí, vypůjčené dílky rekontextualizuje a všechno to dohromady zamíchá tak, že se výsledného výtvoru prostě nemůžu nabažit. A tahle nejnovější série by dost možná mohla být zatím moji nejoblíbenější. Za což může především úžasná, krásně rozmanitá sbírka postav, kterým budete buď držet palce až vám zbělají nebo je budete naopak z celého srdce nenávidět. Někomu by mohly připadat příliš černobílé, ale za mě to v téhle sérii díky jistému pohádkovému nádechu funguje skvěle, navíc kromě jasných klaďasů a dokonale zavrženíhodných záporáků je tu třeba ještě pět set let starý pojídač hříchů Ole Munch, který do klasicky černohumorného Fargo světa vnáší element hororu, nadpřirozena a osudovosti. Společně s rozkošnou, ale zatraceně nebezpečnou tygřicí Dot je pro mě MVP téhle série a závěr jeho dějové linky je zároveň i nesmírně uspokojivým završením celého příběhu, které dá vzpomenout na jistou scénu z No Country For Old Men a pak i na závěr původního filmu... Poselství, které nakonec Hawley prostřednictvím téhle série předává by se dalo jednoduše shrnout slovy: "Nemůžeme na sebe být prostě všichni milí?" což může znít simplisticky a naivně, ale nikdy jsem ho neviděl podané v takhle efektivní, bizarně poetické podobě. Jak já tenhle seriál zbožňuju. 10/10

Tenhle film mám v oblibě už od útlého věku (kdy jsem ještě ani pořádně nechápal, o co v něm jde, a jen jsem si užíval všechny ty cool výjevy) a s přibývajícími léty můj obdiv jen roste. Ale až po posledním shlédnutí jsem si uvědomil, jak moc ho vlastně zbožňuji, a jaký je to hřích, že jsem ho dosud neměl ve svých top10. U takhle legendárních, kolosálních počinů mám prostě trochu problém vnímat je jako něco, co má nějaký opravdový význam pro mě osobně. Matrix je prostě Matrix, každý ho zná, je neodmyslitelnou součástí moderní popkultury. To by mi ale nemělo zabránit v tom, abych ho miloval se stejnou vášní s jakou miluji obskurnější filmy, které jsem musel sám objevit. První Matrix je prostě bezchybné dílo, jedinečný filmový úkaz, pravděpodobně neopakovatelný fenomén. Sestrám Wachovskim se na přelomu tisíciletí podařilo zkombinovat několik zdánlivě nesourodých ingrediencí a vlivů do dokonale kompaktního, unikátního celku s vlastní osobností a ikonografií, do celku, který se nepodobal ničemu, co vzniklo doposud... a já si nedokážu představit, že bych mohl od filmu chtít něco víc. Přesně o tomhle pro mě umění je - Nechávám se inspirovat tím, co miluji, a tvořím z těchto vlivů něco nového, něco jedinečného. Něco, co může v budoucnosti inspirovat další....10/10

Romantické komedie sice nejsou mým nejsledovanějším žánrem, ale mám je (navzdory naprosté absenci vlastních romantických zkušeností) docela v oblibě, některé dokonce absolutně zbožňuji. Tahle mě ale znechutila víceméně každým svým aspektem. Prázdniny mají celkem solidní premisu, ale to je tak všechno. Postavy jsou totálně umělé, neexistuje tady žádný konflikt, všechno je prostě dokonalé a bezchybné. Sice vám obě protagonistky na začátku neustále opakují, jak jsou nemožné a jak strašné jsou jejich životy, ale ani na vteřinu jsem jim to nevěřil. Kate Winslet je sice ze své neopětované lásky tak nešťastná, že se v jednu chvíli málem pokusí o sebevraždu otravou plynem ze sporáku, ale to je jenom takový vtípek, o chvíli později už je v LA, kde může potkat dokonale okouzlujícího Jacka Blacka. Oni jsou tady prostě všichni dokonale okouzlující, jaký to okouzlující rozkošný filmeček! Jsem tak dojatý, protože hudba, co hraje v téhle scéně mi říká, že mám být dojatý! Ale ne, Jude Law má dvě dcery, o kterých Cameron Diaz neřekl?! To bude asi velký problém! Ne? Okamžitě si ji zamilují a Jude jí naprosto racionálně vysvětlí, proč jí o nich neřekl, a všechno je v pohodě, vlastně je teď ještě mnohem sympatičtější? No nic, romantika na mě teda nezabrala, ale určitě to bylo aspoň vtipný, že? Ehm... Je tady asi jedna celkem úsměvná scéna no. Pokud prostě chcete sledovat pár atraktivních herců, jak jsou atraktivní, a nepotřebujete zajímavý příběh, skutečný konflikt nebo postavy s nějakou osobností či hloubkou, je tohle film pro vás. Pro mě to bylo víceméně jako poslouchat skřípání nehtů po tabuli. A proč je to proboha stejně dlouhý jako Vykoupení z věznice Shawshank?! 2/10

Wow, včera jsem viděl poslední epizodu a pořád ještě zpracovávám své dojmy. Nathan Fielder a Benny Safdie společně stvořili něco naprosto unikátního. Má to v sobě jasně rozpoznatelné prvky jejich předchozích projektů, ale zároveň i něco úplně nového, stěží popsatelného... Je to nepříjemné, trapné, napínavé, tragické, vtipné i děsivé. Je to společenská satira, utahující si z fake woke liberalismu a pokrytectví celebrit na sociálních sítích, dekonstrukce reality TV i reality samotné, situační cringe komedie, Lynchovský surrealistický horor, vztahové drama a Bůh ví, co ještě... Je to padesát různých věcí najednou, ale zároveň soustředěný, koherentní projekt. Čemuž napomáhají i přesné herecké výkony, obzvlášť musím vyzdvihnout Emmu Stone, která mi v roce 2023 potvrdila, že je jednou z nejodvážnějších a nejtalentovanějších současných hereček. Bella z Poor Things je nejspíš její životní rolí, ale Whitney tady taky ztvárnila naprosto mistrně. Nathana musím mimochodem taky pochválit, sice se asi dá říct, že hraje nějakou postavu ve všech svých projektech, ale tady poprvé fakt HRAJE, a dovolím si trvdit, že za Emmou zase až tak výrazně nezaostává. Nesedne to každýmu, na to je to až moc specifické a nepříjemné, ale mě to přišlo absolutně fascinující a snad i geniální. 10/10