Oralfabet

Možná zatím nejlepší Flanaganův projekt, co jsem viděl, ale pořád se pro mě úplně nevymanil ze škatulky extrémně talentovaného filmaře, jehož filmy a seriály obsahují náznaky opravdové výjimečnosti, které však nikdy v konečném důsledku tak docela nedosáhnou. Přišlo mi, že pár věcí úplně nedávalo smysl a některé emocionálně vypjatější momenty pro mě kvůli nepřirozenosti dialogů (nebo spíš monologů) nezafungovaly tak, jak měly. Jinak ale hodně zajímavý, myšlenkově podnětný hororový příběh s Kingovským nádechem, který mě i přes drobná zaškobrtnutí bavil od začátku do konce. A Hamish Linklater, jehož jsem doposud vůbec neznal, mě svým výkonem celkem uchvátil. 8/10

Solidní epizoda, v níž se vrátí někteří staří známí, nic příliš pamětihodnotného, ale pořád slušná zábava. Už by to chtělo víc Mortyho, i když oproti Rickovi je jeho nový dabér zatím lehce nedostačující.

Heh, včera jsem se díval na Jackass 4, dneska na tohle, a v obou filmech byly scény, kde byl někdo, kdo očividně nechtěl být pokrytý včelami, pokrytý včelami. V tomhle případě překonala komedie v děsivosti horor. To ale vypovídá spíš o Steve-ově šílenství než o efektivitě tohohle filmu, protože podle mě efektivní je až běda. Parádně mrazivá atmosféra podpořená fantastickou hudbou, Tony Todd excelující v titulní roli, nepředvídatelný děj a naprostá beznaděj postupně obestírající hlavní hrdinku jako... jako roj včel. 🐝🐝🐝 9/10

První Jakcass film, co jsem viděl. Nesmírně dementní, ale asi taky trochu geniální. Masochismus ve své nejpřitažlivější podobě. Radši si ani nechci domýšlet, kolik idiotů tyhle filmy inspirovaly k prohloubení vlastní idiocie, tahle parta každopádně ale tu nejnižší představitelnou zábavu praktikuje na té nejvyšší úrovni. Jejich energie je tak nakažlivá, že mě při sledování každou chvíli napadne, jak super by bylo být jedním z nich. A pokaždé si ihned připomenu, že ve skutečnosti po ničem netoužím méně. Knoxville je trestuhodně cool. 9/10

Fascinující historická lekce, ale ne zrovna strhující film... aspoň ne způsobem, jaký by mohl člověk od Scorseseho kriminálního dramatu očekávat. I v tom ale vlastně svým způsobem spočívá síla filmu - ta nevzrušená samozřejmost, s níž se tady neschopní idioti dopouštějí nemyslitelných zvěrstev, aniž by se na sekundu pozastavili nad bolestí, kterou způsobují, banalita zla... Díky ní je tenhle příběh tak hrozivý a frustrující. V Goodfellas nebo Casinu sice ani na chvíli člověk nepochybuje, že sleduje amorální, zavrženíhodné postavy, ale zároveň je to pořád vlastně vzrušující, zábavná jízda - tady ne. Zločin je v Zabijácích rozkvetlého měsíce pokaždé jen naprosto ubohý. Při sledování jsem pořád trochu čekal až přijde nějaká scéna, která mi okamžitě hlasitě oznámí, že sleduji mistrovské dílo, a nikdy tak úplně nepřišla, ale hned, jak začaly závěrečné titulky, věděl jsem, že ještě dlouho budu o tom, co jsem viděl, přemýšlet. Doufám, že to nebude Martyho poslední film, ale zároveň si vlastně jen stěží dokážu představit lepší rozloučení. Zatím 9/10

Po ne úplně fantastické úvodní epizodě se Rick a Morty vrací do prvotřídní formy. Epizody, které se soustředí na vztah Ricka a Jerryho se mi vždycky líbily a tahle tak činí hodně vynalézavým, svěžím způsobem. Narozdíl od první epizody jsem se prostě konzistentně bavil od začátku do konce. Jerricky mě totálně rozsekal.

Ústřední premisa je fantastická, ale naloženo je s ní bohužel dost nenápaditým způsobem. Benjamin je strašně nudná, pasivní postava... Jako jo, narodil se starej a postupně mládne, cool... Jinak je to ale prostě jenom takovej slušnej, poklidnej, jižanskej gentleman a na jeho zážitcích není nic moc pozoruhodného... Chápu, že to byl asi účel, že je navzdory své nepřirozenosti vlastně úplně obyčejný člověk, nebo tak něco, ale moc dobře se na to nekouká. Pittův výkon je v některých směrech asi celkem obdivuhodný, ale celkově mě bohužel spíš nechává chladným, a víceméně to samé platí i o Cate Blanchett. Jejich romantická linka ale přesto v závěru dokáže vyždímat nějaké opravdové emoce, i když je dost zvláštní sledovat starou paní pečovat o malého chlapce, s nímž se ještě ne tak dávno vyspala. Jejich vztah ale nikdy nepůsobí přímo odpudivě, a to oceňuji. Jinak se mi tady líbí hodně různých detailů, ale převládá spíš nuda a ubíjející sentimentalita. Zrovna od Finchera bych čekal sofistikovanější přístup... Hodně se mi líbil poslední záběr btw. 6/10

Horor o vraždící panence bych si asi představoval o dost stupidnější a předvídatelnější, tohle mě víceméně konstantně překvapovalo a celkově bavilo. Děsivý mi to nepřišlo vlastně vůbec, ale kupodivu to nijak zvlášť nevadilo. Slabších 7/10

Něžný, půvabný příběh, kterému sice trošku trvá, než se rozjede, ale ke konci už jsem byl dojat tak jako u těch nejlepších Mijazakiho kousků. A jakožto začínající rádoby spisovatel jsem se s Shizuko dost ztotožnil. Country Roads nebude už nikdy znít stejně, a vždycky si s ní teď už asi budu spojovat nádherně nakreslené noční Tokyo z úvodních titulků. Tomuhle Ghibli stylu animace se prostě absolutně nic nemůže rovnat. 9/10

Zábavná, vtipná, ale celkově nijak zvlášť pozoruhodná epizoda. Vidět Rickovu starou partu zase pohromadě bylo fajn, ale chyběla mi tady nějaká sci-fi premisa, která by tuhle klasičtější sitcomovou zápletku pozvedla na vyšší level (jako tomu bylo třeba u premiéry páté série). Pro odstartování nové série se mohli prostě vytasit s něčím trochu silnějším, vyloženě zklamán ale nejsem, přece jen je to především komediální seriál, a celkem jsem se nasmál. Noví dabéři úplně v pohodě.