Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Dokumentárny

Recenzie (1 406)

plagát

Oteckova sláva (1990) 

Společně s Maminčiným zámkem jeden z nejoptimističtějších filmů, jaké znám. Předloha Marcela Pagnola je sice o kousek lepší, ale i tak vás snímek dostane. Dopooručuji zhlédnout při dlouhých sychravých večerech.

plagát

Alexander Veľký (2004) 

Nechápu zdejší nízké hodnocení. Pro mě je Alexander Veliký tím, jak by měl historický snímek vypadat. Myšlenky, jež se staly skutečností. Tolik kritizovaná Vangelisova hudba dosahuje zde vpravdě magických rozměrů a v mnoha scénách se stává další postavou. Celý film po technické stránce nemá žádný kaz a struktura vyprávění mu dává punc jedinečnosti. Poslední skvělý film Olivera Stonea.

plagát

Báječná léta (1988) (seriál) 

Kdy to Česká televize zopakuje? Když si vzpomenu na svá "báječná léta", vybaví se mi právě tohle a Machři a šprti.

plagát

Machři a šprti (1999) (seriál) 

Ach ta nostalgie. Škoda, že Česká televize toto dílko odvysílala jen jednou. Spolu s Báječnými léty nejlepší seriál pro teenagery. Kdy bude repríza?

plagát

Lidské tělo (1998) (seriál) 

Jeden z nejlepších dokumentů BBC, ne-li vůbec nejlepší. Dokument ukazuje, že lidské tělo je zázrak, něco jako stroj, kde místo tlačítek jsou jednotlivé orgány a žádný nefunguje sám o sobě. Perfektní znělka, zasvěcující komentář a naprosto jedinečné záběry. Škoda, že Česká televize toto veledílo uvedla jen jednou. Letos (říjen 2007) však vychází jako příloha MF Dnes.

plagát

Babie leto (2001) 

Filmové memento Vlastimila Brodského. Jedna velká poezie. Málokterý film o stáří má tak neuvěřitelnou sílu. A co si budeme povídat, Vlastimil Brodský a Stella Zázvorková jsou naprosto úžasní. Celá sekvence u rozvodového řízení patří k nejkrásnějším vyznáním lásky a vzájemné opory. Jeden z nejlepších porevolučních filmů.

plagát

Plechový bubienok (1979) 

Mnohovrstevnatý film natočený podle nejslavnější knihy spisovatele Günthera Grasse. Sledujeme fiktivní životopis Oskara Matzeratha, který se ve třech letech rozhodl nevyrůst kvůli nevydařené narozeninové oslavě a odmítnutí vstupu do světa dospělých. Svůj úmysl provede tak, že ve sklepě spadne ze schodů, a tímto aktem ztrácí tuto schopnost, ztráta je však pouze fyzická, nikoliv mentální. Oskar proto dospívá a navzdory svému dětskému vzhledu se (nejen) sexuálně sblíží se dvěma ženami, se služebnou Marií a liliputkou Roswithou. Snímek obsahuje čtyři "erotické" scény s Oskarem, kvůli kterým byli tvůrci občas žalováni pro dětskou pornografii, divákům (hlavně boyloverům) však přijdou velmi příjemné (kromě jedné, kdy je Marie znásilněná Oskarovým otcem) a v žádném případě nejsou pornografické. Spousta scén je zábavných, tedy zábavných v tom smyslu, že jsou natočeny jako němé grotesky, které vzbuzující sice úsměv, nikoli však smích. Mezi nejlepší sekvence patří naprosto geniální rozehnání nacistického sjezdu (navíc výborně sestříháno) a efektní rozbíjení skla, které Oskar ničí svým hláskem. Je ale fakt, že Oskarovo ječení bude některým divákům trhat uši. Některé scény můžou někomu připadat nechutné (například chytání úhořů na koňskou hlavu), diváky však nenechají chladnými. Film samotný má nádhernou výpravu, naprosto překrásný hudební motiv (hlavně na začátku a na konci), scénář taktéž výborný (bohužel nemůžu srovnávat s Grassovou předlohou, nečetl jsem ji), kamera Igora Luthera je excelentní, Schlöndorffova režie se netáhne a snímek díky tomu plyne tak rychle, že než se nadějete, je tady konec. Zbývá si jen povzdechnout nad smutným faktem, že snímek dodnes není u nás uveden na DVD.

plagát

Hry bez hranic (1965) (relácia) 

Není co dodávat, vše bylo řečeno. Snad jen poprosit Českou televizi, aby to znovu uvedla do vysílání.

plagát

Zväčšenina (1966) 

Nejlepší scénou je podle mého názoru zvětšování té osudné fotografie a odhalení vraždy. Ten film klade tolik otázek k zamyšlení. Co se týče toho závěru, tak si myslím, že hlavní hrdina se dosud se stranící společnosti nakonec se do té společnosti dostal (šel hrát tenis). Skvělé použití hudby. Určitě si film pustím znovu (někdy). Musím vychválit atmosféru a všechny tvůrce včetně herců a pana producenta Carla Pontiho. Originální titulky.

plagát

Good bye, Lenin! (2003) 

Čekal jsem "řachandu", nakonec se mi dostalo posmutnělého komorního dramatu. Ten snímek je vlastně hodně depresivní. Jasně, scény samy o sobě jsou minimálně k pousmání, ale celkově má snímek tak zvláštní atmosféru, že jsem jenom zíral. Je to především pohlazení po duši. Pro snímky tohoto typu mám slabost. Nejvíc se mi líbil konec, takhle mě naposledy dojal Forrest Gump.