Recenzie (1 043)
Povraz (1948)
Hitch ve skvělé formě dokazuje, že i v prostředí jediného bytu dokáže rozpoutat dusný thriller s prvky černého humoru. Jeden z nejlepších filmů o "takřka dokonalé vraždě".
Sily zla (1948)
Výborný noir z netradičního prostředí Wall Streetu a doupat, kde se perou špinavé peníze. Film ve kterém se tenká hranice mezi dobrem a zlem stírá navíc patří podobně jako Ztracený víkend Billyho Wildera mezi první vlaštovky nového vývoje hollywoodského filmu.
Pouta (2009)
Perfektní příběh o tom, že i StBák může toužit najít to, co už před ním našla obyčejná jeřábnice... svobodu. Dramaticky stavěné, výborně obsazené (ač neznámými tvářemi) a plné nezapomenutelných scén, které snesou srovnání se zahraniční tvorbou. Bravo, jen tak dál.
The Ghost and Mrs. Muir (1947)
Lehce staromódní romantická komedie plná námořnického slangu.
Dáma zo Šanghaja (1947)
Welles znovu obhajuje svůj post originálního a progresivního režiséra. Film sice není tak dějově a stylisticky vytříbený jako Kane nebo Ambersonovi, ale přesto jde o nezapomenutelný klenot žánru noir. Závěrečná čtvrthodinka je vyloženě dechberoucí.
Paisà (1946)
Velmi dobře natočené, ale kvalita povídek je opravdu různorodá a některé jsou až protivně tendenční. Artimetickým průměrem jsem dospěl k třem hvězdičkám. Škoda, méně povídek by znamenalo více.
Příběh z Louisiany (1948)
Flaherty natočil výborného Nanuka a pak už to bylo jen horší a horší. Tento film funguje lépe než rohypnol, protože využívá více než dvacet let staré filmařské postupy, jeho scénář je monotónní a "herci" pronášejí repliky nepřirozeně... Celkově je snímek protknut tolika nedostatky, že zastíní veškeré kvality (krásné prostředí, příjemný hlavní hrdina...).
Richard Pryor: Live in Concert (1979)
Pryor je určitě velký komediální talent, schopný improvizátor, geniální imitátor a na jeho stand upu se mi líbila ta plynulost s kterou přecházel z jednoho "skeče" do druhého. Míň vulgarit by bylo ale v jeho případě lepší... přesto se vůbec nedivím, proč se stal takovou ikonou...
Ricky Gervais Live 2: Politics (2004) (relácia)
Rickymu vždy k dokonalosti něco schází, ale zároveň lze o něm hovořit jako o stand up komikovi s vlastním stylem. S oblibou se vysmívá pokrytectví a nebojí se rýt ani do sebe (což koneckonců jasně ukázal i v Kanclu, Komparzu apod.). Politiku sice vezme do parády jen okrajově, přesto nabídne pár zajímavých postřehů, na které nabalí své historky ze studií apod.
Sprosťák Murphy (1987)
Eddie Murphy se pokouší o stand up... někdy to funguje, ale často to skřípe. Nedostatek invence kompenzuje zdařilou imitaci a hloupými fórky ve kterých si nezadá i s mysogynstvím (pravděpodobně jde ale v jeho případě o nadsázku).