Ukrizku

V Melancholii je možné vidět marnost, beznaděj a trapnost, ale i povznesenost a upřímnost. V první polovině jsem smysl nepochopila, druhá část pro mne představuje nejlépe stravitelnou variantu sci-fi. Celkově průměr.

Kvalitní zpracování ano, ale predikce beznaděje nutí jenom k nepříjemným pocitům; pro mne není důvod vidět znovu.

Jakoby dětinské krimi o bratrech, kteří zamrzli v pubertálním fantazírování. Chtějí, co nemohou mít a předstírají, čím nemohou být. A nakonec jsou překvapeni, že se nestal zázrak. Ne, že bych takové hloupé lidi neznala, ale proč o nich točit filmy? CF je ale luxusní automechanik s hraničním IQ.

Velice zdařilá kopie. Přijatelné pro děti a poctivé vůči pamětníkům. Mexický kontext příjemný, herecky vlídné. Není důvod se štítit.

Mechanická prezentace psychoanalýzy; o pudech bez pudů. Bez charakterových detailů se v průzkumu duše neobejdu. Faktograficky dobré, psychologicky průměrné. Montgomery Clift výborný.

Zklamáním je, že ve filmu údajně nebyla využita veškerá fakta. K odklonu od 5* mne mj. vedla informace o vražedných zbraních v autě. Nucení diváka nepochybovat o čistotě obviněného, mi vadilo. Nicméně intenzivní pocit nespravedlnosti je extrémně naléhavý.

Proč by to tak nemohlo být? Každému, kdo byl zamilovaný Zápisník něco připomíná. Není přeslazený, protože někdo v tom filmu štěstí nemá. Vlastně většina osudů je nešťastných - matka, sousedka, snoubenec, a nakonec i Allie a Noah. Ona má demenci a on ji znovu definitivně ztratil, kdo tohle zažil, slzy lítosti nezastaví... Pro mne zajímavá sociální komparace vzhledem k demenci a úrovni americké ústavní péče: Allie je nalíčená, v kostýmku, lodičkách, ale za mřížemi a medikovaná proti své vůli. Návštěva vlastního manžela podléhá svolení... U nás je vše naopak - prosazujeme důstojnost vzhledem k autonomii člověka s demencí (což ale zpravidla stejně nefunguje), ale necháme ty nemocné dámy klidně celý den v mokré pleně a pyžamu, natož abychom jim v DD lili kávu do zlatých šálků. První shlédnutí mne dostalo, podruhé už jsem byla v klidu, ale nevypnula jsem.

Věrohodnost manželského vztahu, podtržená vynikajícími výkony Aleny Mihulové i Bolka Polívky a unikátnost motivu altruistického pomáhání, umocněného sebeobětováním ve vlastní nemoci bohužel degradují nevkusné momenty (uzamčení v koupelně pacienta, lezení pro mobil do hrobu, doprovázení žáby...) a prosakující neznalost současné praxe homecare. Ani druhý pohled hodnocení nevylepší.

Jíra Jasněnku líbá na první schůzce a král chůvě vyhrožuje výpraskem. Pohádkové kostýmy a kromě klišé se střevíčkem neotřelý námět. Troška násilí a krve dětem už dnes nevadí, pro mne kdysi dost drsné.