Birter

Už jen z názvu dýchá nihilistický tón, v tomto případě hravého filmu vykreslující Boba Dylana jako věčného poutníka, romantického hrdinu a nadčasovou existenci v příhodně anachronickém filmu. Zábývá se zpěvákem a souvislostmi, které mi jsou a budou upřímně lhostejné, pokud zrovna nebudu hledat Dylana bojujícího s důvtipem proti novinářům. Přesto mě Todd Haynes dokázal do I'm Not There ponořit a já si jen užíval chytrost scénáře, fantastické herecké výkony (hlavně Cate Blanchett) i se mnou nerezonující hudbu. A tom to je. Když ''biografický'' film dokáže zaujmout i takové ignoranty v tématu jako mě (to se Bohemian Rhapsody u mě nepodařilo...). PS: Co já bych dal za to vidět ve stejném formátu biopic o Davidu Bowiem, pro kterého se to hodí snad ještě víc...

Giallovina, která se pohybuje v kvalitách nijak velilkých. V porovnání s dvěma o 8 let staršími filmy, Dariovou Suspiriou a Carrie, pro své lehce podobné téma, máme nebe a dudy (na které hraje šimpanz Inga). Herci jsou špatní a zápletka okoukaná. Přesto však v jistých momentech dokáže být Phenomena typicky Argentovsky cool (např. v naměsíčních scénách) s pomocí úžasného, drsného i atmosférického soundtracku, který diváka zmate tak, že si myslí, že se dívá na dobrý film. Za to hvězda navíc.

Sympatická hlavní postava, svižné tempo (které mnoho kvalitnějších psycho-hororů postrádá, mimiochodem...), dobrá volba hudby a slepá kouřící jeptiška. Říkejte mi milovník klišé, ale já si nemůžu pomoct. Přišlo mi to jako docela podmanivá a fajnová žánrovka.

Myslím, že první non-chronologický film jaký jsem viděl byl Batman začíná, který mě tento způsob vyprávění přiměl obdivovat. Až nyní jsem však mohl ocenit další Nolanův masterpiece, ve kterém dokázal na premise reverse-chronologické detektivky vytvořit zábavný film každým coulem (snad kromě chvil kdy si začnete uvědomovat, proč vám to přijde tak matoucí...). Zvláště mě bavila černobílá linka a postava Teddyho. A ikdyž si myslím, že jsem nakonec Memento pochopil, mám stejně spoustu otázek. Tím lépe...

Určitě to není dokonalý film, ale zábavný je na entou. Zpočátku je film tak chytrý a vynalézavý, že jsem se nestíhal křenit, zatímco kolem mě plula předvídatelnost. A ve chvíli kdy už jsem si myslel, že jsem přišel na skvělou však neoriginální komedii a přesně vím s jakým feelem budu z kina odcházet, vysmál se mi režisér Pon Džun-ho do očí a nechal mě, za asistence zvratů, napjatého až do samotného konce.

Takhle nudný film už jsem dlouho neviděl. Nemám nic proti hyperrealistickým psychologickým dramatům, ale sledovat nezáživnou Julianne Moore jako Carol a její život, který spojuje absolutní minimum zápletek nebo souvislých scén po mně nechtějte. Safe bych rozdělil na 3 pasáže, každá s jedním tématem, a film je vlastně jen o tom jak jimi Carol proplouvá. Nemůžu si pomoct, ale je to žalostně málo a ještě k tomu se na konci přidá kapitola s dost nesouvislým obsahem a nevyvrcholí ničím čemu by se dalo říkat pointa.

Jaktože ČSFD nemá vedle ''odpad!'' taky položku ''mimo stupnici''? Protože koukám, že Ed Wood a Tommy Wiseau mají v Murphym konkurenci...

Mě To nijak nepřevapuje. Už z prvního přehodnoceného dílu bylo jasné, že Muschietti a spol. berou Kingovo To jako dva příběhy. A abychom byli fér, brali jej tak i v původní devadesátkové verzi. Jenomže z toho právě tkvěl ten problém. Po půl hodině prvního dílu jsem chtěl dospěláky, po půl hodině druhého jsem chtěl děti. Protože Stephen King naprosto dokonale vytvořil prolínání, které bylo ve výsledku zakončeno stejně, pouze ve dvou dějových linkách. To znamená, že aby dospěláckou linii producenti tohoto filmu natáhli do celovečeráku, museli si vymyslet nějaký ten příběh. Z pár naprosto nesouvisejících věcí v knize splácali zápletky a ty co v této lince opravdu byly, zahodili. Co si tedy budeme povídat. Je to špatný film. A Jessica Chastain je nejhorší ze všech. Protože je nudná a bezcharakterní, narozdíl třeba od své mladší verze. Na druhou stranu... tenhle film fungoval dobře jako něco co bych od toho neočekával. Ne, nikoliv horor, protože i publikum v sále mi potvrdilo, že ty ''děsivé'' sekvence jsou spíše směšné a ano to to je: Ten film je vtipný. Spousta humoru, jak černého až po cameo Stephena Kinga, bylo prostě dobré a zdvihal jsem kvůli němu hlavu. Zvlášť Hader mě překvapil zároveň svým výkonem, který byl asi z celé partičky nejlepší, i když Jay Ryan taky k zahození nebyl a Skarsgård nezklamal ani tentokrát. V každém případě, vedle pár inovativních prvků filmu jako Pennywise bez make-upu je It: Chapter 2 jenom slet hororových scének bez žádného pořádného opodstatnění, proč bych se něj měl vlastně dívat. PS: Už zase milostný happy ending... prostě si to vynuťte no, když tak chcete.

Do you want a cuppa tea? Geniální konverzačka s dokonalým Davidem Thewlisem v roli ztělesnění cynismu a pesimistické atmosféry Londýna, potažmo celého milénia očekávající spásnou nebo zhoubnou apocalypsu. Filosofování, sarkasmus a rozmanitost figurek devadesátkové Anglie je o to zajímavější a poutavé. Po mnoha zhlédnutích jsem navíc dočista změnil názor, že zdánlivě ušklíbačné metafyzické promluvy jen dokreslují slepou uličku života všech postav, jejichž duševní stav je scénářem podán tak implicitně, že nechá na divákovi jak jejich tajemství vlastně pochopí. Dodnes nechápu, že sociální realista a levičák ab ultra Mike Leigh mohl stvořit perlu, jenž považuji za svůj snad nejoblíbenější film vůbec.

Biografická série, která si pro to daleko nejde. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že zločiny Petera Manuela, šly zpracovat atraktivněji, mimo jiné kromě vynechání jistě rovněž zajímavé poslední fáze jeho života. Přesto je to pro britské kriminálky už klasicky velmi zajímavá mini-série. I proto, že Manuelovy úprchy se zdají nechvalně fascinující. O to zvláštnější je, že mi asi dlouho v paměti nezůstane.