Birter

-''The most obscene job in the world.'' -''She is a prostitute?'' -''Worse. She is a pop star.'' Ano je to pořád dokolečka. Ano je to o tom, co všichni dávno víme. Ano viděli jste to všichni už několikrát. Ani styl vás nepřekvapí pokud máte Sorrentina nakoukaného. Přesto, pokud na Youth nahlížíte stejnýma očima, vás nepřestanou bavit skvělé dialogy, chytré narážky, nádherný vizuál a geniální režie. Drama o existenční krizi Sorrentinovi znovu prochází. P.S. Harvey Keitel je na Oscara.

Sympatický film s prvky mindshag filmů a námětu o dvojnících, za které by se vůbec nemusel stydět. O to více mě mrzelo, že se v poslední třetině film vyvrbil do obyčejného romantického dramatu. Vůbec by mi nevadilo, kdyby The Double Life of Veronique končil podobně neuzavřeně jako zde, ale doufal bych, že tomu bude předcházet větší prozkoumání příbuznějších témat: dualita, osud... nebo kdoví na co se Kieślowski chtěl soustředit. Ano, jsem poněkud hamty hamty...

Perception is everything. All the rest is the prerogative of that monotony simpletons insist on calling "reality". Že si sequely vždycky pohorší víme. Stejně tak víme, že první série nastavila laťku sakra vysoko a proto lze říct, že Sorrentino výborně zvládl uvědomit si to a vytvořit tak Nového papeže stále zábavného, aniž by si pokoušel hrát na svého daleko hlubšího, vážnějšího a koneckonců i kvalitnějšího předchůdce tj. první sérii. Druhá řada je vlastně takové dohrání melodie. Místo pro nadsázku (a to krucifix velkou), motivy, které se dříve nehodily, sebe-parodii a snad i na vzpomínání, i když nikoliv laciným a sentimentálním způsobem. I proto se možná Brannox nijak diametrálně od Lennyho neliší jak naznačoval úmyslně zavádějící trailer (ačkoliv je tedy Essence filosofie Jana Pavla III. dosti jinde). Navíc má zde Malkovich, v uvozovkách, vedlejšák. Vedle něj to táhne ještě (více než dříve) Voiello a nově (a dobře tak) Sofia. Příjemně hostuje také Pius XIII. a (ne tolik příjemně) Esther. Jsem tedy s výsledkem spokojený (občas i hodně - E2, E5, E7). Na první pohled vynucené pokračování je vlastně takovým bonusem pro skalní fanoušky.

SPOILER What's all this nonsense? You're not the Pope, Lenny! I am the Pope.

Tohle se nedá označit jinak než psychologická manipulace...

Přijde mi jako škoda, že film s tak dobrým nápadem jako ''existenciální detektivové'' a obecně zapletení filosofie do příběhu, vrcholí vlastně ve film o humoru na ne tak vysoké úrovni, nápodobně jako rozřešení a využití potenciálu, které jsou prostě odfláklé. Oceňuji ale odvážnou do očí bijící absurditu, která činí I Heart Huckabees úsměvným filmem.

Král nepředvídatelnosti Sorrentino si tenhle super joke na rozehřátí prostě nemohl odpustit...

Fascinující epizoda, kterou jsem dokázal plně ocenit až při druhém zhlédnutí. V porovnání se zbytkem seriálu (a hlavně speciální dějová linka v New Yorku se dvěma kněžími, kteří oba vypadají jako medvídci, ale oba mají své temné stránky) působí divně až surreálně a Sorrentino si pro mnohá nejmenovaná odhalení o Lennym nemohl vybrat lepší místo.

Po téhle performanci budete mít sto jedna chutí napsat vlastní manifest...

Vsadím se, že nejednomu divákovi na karlovarském festivalu projela hlavou otázka: Pro koho vlastně jsou takové divné filmy? Inu, takové krásné filmy jsou pro diváky mně podobným. Libovali jsme si v absurdních dialozích, znepokojující hudbě, groteskních vizuálech a decentně inteligentní parodizaci slasherů s prokletými předměty. Ta je vskutku zajímavá, protože ve chvíli kdy si říkate jak neděsivé a spíše směšné jsou zabijácké šaty... bum prásk rozsvěcovák! Je fascinující jak kolem tak bizarní premisy dokázal Strickland vystvět tak působivou atmosféru a obecně velmi kvalitní film. A mimochodem mi je jasné, že hororoví fanoušci budou zde klepat na špatné dveře.