evangelik

Celý ten Troškův odpad nemůžu ani cejtit. Na tenhle film jsem se vydržel dívat asi čtvrt hodiny a nepřekonatelně mi tam vadila ta pitvořící se čertka.

Co to bylo za slátaninu? Vrahem je sám vyšetřovatel - porušení 7. zásady pátera Knoxe.

Jeden z mála amerických filmů, které jsem po roce 89 (tenhle nedobrovolně) viděl. To chtělo dát pod tu televizi lavor, aby měl ten cukrkandl kam odkapávat. Limonáda na způsob válečných Slavínského "oddychovek". Nechápu, jak se na to někdo může dívat i podruhé....

Jeden z asi tří nebo čtyř amerických filmů, které jsem po převratu zhlédl. Nevím čím to je, ale na americké filmy jsem snad víc alergický, než jsem byl za totáče na ty sovětské. Z těch čouhala jako sláma z bot ideologie, z těchhle dolar. Úplně nejraději mám, když náhodou zahlédnu upoutávku na nějaký film, ty krásné vybuchující ohníčky a ty moderní samopaly, co po nich na jedno zmáčknutí popadá asi 80 zloduchů.... Tohle ale bylo docela pomalé, pustil jsem si to až po začátku a film mě stačil zaujmout dřív, než jsem zjistil ve které zemi byl natočen....

Když jsem ten film viděl poprvé (někdy před 45 roky), vzpomínám si, že se mi jako malému klukovi hrozně líbil. Do paměti se mi ale vryly jenom 2 scény: jak soudružka kantýnská dělá ty tygří otisky tlap po palubě a úprk plážových rekreantů před plavajícími tygry. Při současném sledování by to docela šlo, bezpochyby je to vtipné, akorát strašně ruší to oslovení "soudruhu" a "soudružku". To tak strašně trhá uši. Dřív nám to ale asi nevadilo. Vyjádří se k tomu někdo, kdo už v první třídě říkal paní učitelko?

Vůbec jsem netušil, že takovéto zpracování klasiky existuje. Včera jsem ho náhodou shlédl na CS filmu a musel jsem si ho hned zopakovat na You Tube. Pustit to v dobách vzniku školnímu dítku, o rodičovskou bezesnou noc je asi postaráno. Dnes už je mládež školou povinná patrně podstatně otrlejší, takže hodnocení "horor" by se mohla cynicky vysmát - nevím. V každém případě skvělé připomenutí klasika české literatury a dob, kdy rouhání Bohu či Panně Marii bylo těžkým hříchem, jenž bylo záhodno odčinit těžkou životní zkouškou a soubojem se záhrobními bytostmi. Docela by mě zajímalo, o jakých lidských proviněních by Erben psal dnes.O rouhání těžko, to je jisté.....

Nedokázal jsem se dodívat do konce. Rozvleklé, nuda k ukousání. Další díly - díky, ne.

Internet může být dobrý sluha, ale i zlý pán. V dřevních dobách "rozvinutého socialismu", kdy ještě neexistoval, se mi toto dílko ještě docela líbilo. Nějakým nedopatřením jsem na něj nedávno narazil a stáhl si ho abych zjistil, že jsem byl okraden o hodinu a půl svého života. Dřív nám takový film asi připadal normální. Zlý emigrant si přijede do naší milované socialistické vlasti "vyzvednout" zlaté dukáty a malí čeští lidičkové mu to s přispěním bdělých bezpečnostních orgánů překazí. To fakt nemá chybu. Zejména Jaroslav Moučka, typologický představitel normalizačního komunistického vyšetřovatele v doprovodu částečně retardovaného Jar. Satoranského - dnes spíš groteska. Úplně nejtrapnější scéna - výrostci si na magneťáku pustí Karla Gotta....

Byt. Váhám, který film Jackem Lemmonem se mi líbil víc, zda Byt nebo Někdo to rád horké. Hořká komedie s "nečekaným koncem", řeklo by se dnes. Když jsem ji viděl poprvé, opravdu jsem si myslel, že se Mister Baxter na konci zastřelil. Tak to asi ostatně režisér Billy Wilder s divákem prvoplánovitě zamýšlel. Do paměti se mi od doby prvního a druhého zhlédnutí (cca 40 let) vryla scéna s prasklým zrcátkem v níž Mr. Baxter v němém úžasu zjistí, koho si šéf do jeho bytu přivedl....

Vzpomínám si, jak si před uvedením tohoto dvoudílného sovětského filmu na normalizační televizní obrazovce "vzal slovo" Martin Růžek a vychvaloval hlavní představitelku polskou herečku Barbaru Brylskou až do nebe. Že byla krásná, to měl tedy pravdu. Asi nejkrásnější polská herečka všech dob. Film samotný je celkem vtipný, na tehdejší poměry skoro neangažovaný, řekl bych, že se na něj dá dívat i dnes. Přesto měla B.B (nikoliv tedy její slavnější francouzská kolegyně) kvůli němu nemalé potíže. Poláci mají ke všemu ruskému či sovětskému daleko větší odpor než my, Češi a už skutečnost, že polská herečka přijala nabídku sovětských filmařů, hodnotili naši severní přátelé jako pokus o kolaboraci a že k tomu ještě přijala jakousi sovětskou cenu (v SSSR byl film mimořádně úspěšný), to už byla prostě zrada. Na můj vkus je to ale přece jenom trochu rozvleklé. Půl hodiny vystříhat a bylo by to tak akorát