Radiq

Seriál je klasika a tohle je taková vzpomínková zbytečnost, co ani moc nepobaví. Za další čtvrt století dorazí už asi jenom zbytky plastů, co zbydou z Courteney Cox.

No jako říkal jsem si, že se na to podívám jen z povinnosti. Zase film o tom, jak nějakej outsider ke štěstí přišel, ach jo... A pak toho mlaďocha ukázali a on promluvil a měl divnej hlas, kterej mi k němu vůbec neseděl, tak to mě v tom jenom podpořilo. Ale ten film je fakt o závodění. Ani moc trapného balastu tady není! Wow. Ono je to dobré, moc dobré. Pořád se tam něco děje a závodů si užijeme ve velké míře. A kvalitně, realisticky natočených závodů. A tak po vzoru tohoto filmu, neboli bez zbytečného zdržování, musím hodnotit krásnými 4 hvězdičkami. Fakt si to zaslouží - o to víc, že to bylo nečekané. Neill Blomkamp se prostě zase jednou pochlapil a povedl se mu nadprůměrný kousek. A to i navzdory tomu, že to bylo nissanovo-playstationově propagační... a já teď docela lituju, že jsem podobné hry vždycky hrál jenom na klávesnici.

Od Finchera jsem čekal větší bombu a ne jenom průměr, možná slabší nadprůměr. On ten scénář totiž na můj vkus nebyl zrovna nějaká extra bomba. Thriller sice thrilluje, ale taky trochu hapruje. Jodie Foster a Kristen Stewart jsou takové lesbické typy, takže sympatií u mě moc nezískala ani jedna. Herecky to sice zvládly, ale to by zvládly klidně nějaké úplně jiné dvě herečky. A ten děj někdy dělá z postav trochu hlupáky - konkrétně Jared Leto je úplně tragickej... a příchozí tatík úplně nepoužitelnej. Abych to zakončil - moc mě to nebavilo, ale aspoň už teď všichni ví, co je to Panic Room (rozhodně ne místnost s panicem).