TheEvilTwin

Znepokojující a mrazivé soudní thriller-drámo, které nejvíce těží z poutavé režie, šikovně budované tenze a hlavně skvělého výkonu Marka Ruffala, jenž se zde vyřádil i v jiné roli než jak jej běžně známe jako Hulka. Celá kauza je extrémně zajímavá, boj skupiny právníků proti velkému korporátu, který roky vědomě tráví vodu a ovzduší Virginie, je šílený a divák je celkem dobře vtažen do celého příběhu a jen netrpělivě čeká na konečné rozuzlení a verdikt. Má to pár hluchých míst, ale jako celek je to víc než dobré a množství informací, které se z filmu člověk dozví, je k nezaplacení. Tyhle soudní napínavé tahanice prostě můžu.

Úplně přesně tedy nevím, z čeho pramení mezi diváky obecná nespokojenost nebo co očekávali, ale já čekal nadprůměrnou akční řezbu a víceméně jsem ji taky dostal. Jasně, některé CGI působí otřesně, výraznější point filmu taky chybí a nejde o nic převratného, ale v rámci žánru bych řekl, že dostačující - akce je dost, děj odsýpá, hlavní herecká trojka je skvělá a celá tahle ultimátní 1v1 mela mě držela v zájmu od začátku až do konce. Za týden nejspíš zapomenutelný film, ale pro aktuální zabavení víc než dobré. A uspokojivé naháněčky po Praze jsou už jen třešničkou na dortu.

Na jednu stranu je Awake celkem šikovně budovaný thriller s fajn prvky a nezatratitelnou atmosférou, ale na stranu druhou je zde až mnoho přešlapů, absolutních nesmyslů a bullshitu na to, aby byl film dobrý (lidé chodící na operační sál jak se jim zachce, některé zvraty přitažené za vlasy, nereálnost chování postav apod.). Z výsledku jsem pak lehce v rozpacích, protože některé pasáže působily velmi kvalitně, ale jako celek je to takové “jednou nahoře, jednou dole” a ve výsledku se řadí “jen” k průměru a nikam výš to nedotáhne. A přitom nápad je jeden z těch nejoriginálnějších, který bychom si mohli přát…

Atmosféra mrazivá, vizuál nadčasový a promluvy hluboké, ale 200minutová stopáž s tak roztahanými záběry je jednoduše brutální vražda…

Derrickson a Hawke nám už kdysi v Sinister ukázali, že jsou oba mistři ve svých oborech, ale v Black Phone tomu tak není a výsledek je úplně čistý průměr bez jakýchkoli ambicí, snah o boření rekordů či nadprůměrných žánrových obzvláštnění. Hawke se na scéně moc neohřeje, nápad je prostý kidnap thriller s prvky nadpřirozena, duchů a sci-fi schopností, ale jako celek mi to nejde moc dobře dokupy a tohle balancování mezi reálným a nereálným scifi mi vůbec nesedí . Dojde na pár povedených lekaček, ale o atmosféře či strachu o hlavního dětského hrdinu nemůže být vůbec řeč, a to nehledě na fakt, že nám tvůrci v závěru nevysvětlí ani ťuk. K průměru film naštěstí táhne celkem přiměřená stopáž a solidní tempo, jež nenudí, ale prvotní ohlasy spokojených kritiků jsou absolutní a neopodstatněný přestřel, jelikož zde není jednoduše nic, kvůli čemu bych měl důvod pamatovat si film ještě za týden. Pokud by film neměl takový hype, řekl bych slušný průměr, ale s očekáváními, se kterými jsem do něj na základě kritiků šel, jsem ve výsledku vlastně dost zklamaný, o jak “obyčejnou” záležitost se jedná…

Daleko více romantické drama s pointou o důležitosti žití života a mrhání časem než zábavná komedie, ale skrze originální nápad divák dostane v rámci možností celkem poutavý snímek. Karty jsou od začátku rozdány, pointa je jasně vytyčena a konec předvídatelný, ale i tak je film citlivý, svižný, ke konci emocionálně fungující a jako jednorázová tuctová jednohubka jakžtakž funguje.

“Why are you doing this? Because you let me do it.” NÁÁÁŘEZ JAKO PRASE a kdybych tohle viděl na filmfestu, dávám standing ovation a ihned jdu na projekci znovu. Tafdrup nám nandal Movie of the year a i přesto, že jde cítit nádech mindfucku typu Ari Aster a Peele, je Gaesterne divácky daleko vstřícnější, je přízemní a nesnaží se o nic složitého, načež ale stejně udeří plnou silou. Je to kurevsky mrazivé, tísnivé, paranoidní, vyčerpávající, nekompromisně autentické a na plnou hubu nám boří jakékoli iluze o světě a servíruje zlo v nejhorší podobě, ze kterého divák nebude spát. Dvě rodiny se po náhodném setkání na dovolené scházejí o měsíc později u jedné z nich doma, ale po zdánlivě ideálním startu se začínají projevovat neshody, jež pramení z kulturní a národnostní odlišnosti, jenže časem děj nabere na obrátkách a skončí až za hranicí snesitelného. Přidejme realistické chování postav, neznámé herce v jejich životních rolích, obyčejný ale díky tomu uvěřitelný vizuál a bezkonkurenční audio doprovod a výsledkem je snímek, který vzbuzuje v divákovi pocit strachu, beznaděje a naprostého šílenství. Při úvodu do závěrečných titulků se mi chtělo zvracet, brečet a cítil jsem úzkost, jakou ještě nikdy. Tafdrup je bůh a takhle vykreslený psychický teror si zaslouží uznání.

Film, kde Nick Cage hraje Nicka Cage, který hraje Nicka Cage ve filmech s Nickem Cagem. Jakkoli debilně to zní a jakkoli špatné (“jen” špatné je asi slabé slovo) filmy Cage posledních deset let natáčel, zde je to snad úplně jiný člověk a celý film boduje! Čekal jsem béčkovou slátaninu jako obvykle, ale tohle se povedlo - příběh o vyhořelém herci, jenž se omylem připlete do akce CIA a má špehovat z osobní blízkosti velitele kartelu, se kterým se ale až moc sblíží a postupně si padnou do noty. Klišovité až za hrob a originalitou film taky zrovna nečíší, zato feel-good buddy komedie s atypickým a poměrně suchým humorem je to teda skvělá a celé to evokuje až parodii na samotného Nicka Cage (svatyně s jeho polštářem, jeho memes a plakáty, odkazy na jeho filmy…) a právě za to film sklízí celý úspěch. Nebojí se udělat si sám ze sebe prdel, dokáže místy vyvolat lehké napětí, pobavit a úplně odlehčit celé sledování, až je divákovi vlastně úplně jedno, že má film své nedostatky a jen si jej užívá a směje se nad občasnou absurditou situace a vpodstatě celého filmu. Čekal jsem propadák, dostal jsem skvělou komedii, která se vymyká všem zajetým standardům a je zkrátka svá, ale jednoduše dokáže zaujmout. Fajn oddechovka.

Tak tohle je nahláškovaný nářez jak svině a už dlouho jsem se v kině nonstop nesmál jako zde! Mimoni 2 jsou nekompromisní zábava, která potěší jak malé, tak z nostalgie a skvělého humoru i velké diváky, jede od začátku do konce a člověk se až do titulků nezastaví. Animace je jako vždy výborná, dabing ještě lepší a všechny situace, do kterých se Gru i Mimoni dostanou, jsou naprosto šílené, scéna v letadle a kung-fu tréninku je bezesporu nejlepší z celého filmu a když se 5minut v kuse tlemí jak děti, tak i dospělí, tak to o filmu jednoznačně něco vypovídá. Jsem odrovnaný a kdyby mi někdo před týdnem řekl, že Mimoni 2 budou pohádka roku, vysměju se mu. Po projekci ale můžu s klidem říct, že jde nejen o pohádku roku, ale dost možná i o nejzábavnější film roku, a to jsem k pohádkám povětšinou dost kritický. Odcházím z kina vyšťavený jak už dlouho ne a moje bránice se bude ze smíchu vzpamatovávat ještě dost dlouho:D

Miluju soudní dramata a miluju horory. A mixnout soudní drama s exorcism hororem spolu s podpisem jednoho z nejlepších hororových režisérů Scottem Derricksonem? Trefa do černého! Laura Linney je v roli obhájkyně skvělá a uvěřitelná, celý příběh je sice prostý, ale tak napínavý a šokujícně poutavě podaný, že se divák zařezává do sedačky od začátku až do konce a jen čeká na závěrečný rozsudek. Atmosfericky podmanivý film, který se odehrává spíše u soudu než v hororové části, kterou je film víceméně jen okořeněný, ale jako celek funguje výborně a nemám mu moc co vytknout.