Gelaos

Jeden z nejslabších dílů celého seriálu. Banálnější námět a poselství snad už nešlo vymyslet. Návykovost sociálních sítí přece není nic nového pod sluncem. Zápletka akcentuje i sběr dat velkými technologickými společnostmi oproti zkostnatělosti a informační nevybavenosti státního aparátu, ale ani tenhle motiv není rozveden hlouběji. Smithereens absolutně ničím nezaujme, nepřekvapí a konec - stejně jako celý díl - za nic nestojí. Navíc to trpí kvůli přestřelené stopáži. Jediné pozitivum je úžasný Andrew Scott.

Technologie i námět jsou stejné jako v předchozích dílech, změnil se akorát úhel pohledu. Playtest upozorňoval na odtržení od reality, USS Callister se zaměřil na psychologii hráče, no a Striking Vipers zkoumá vliv videoherní virtuální reality na partnerské vztahy. Zpracování i průběh děje nijak nepřekvapí, navíc má zápletka velkou logickou díru - v reálu by sex ve virtuální bojovce byl asi vypnutý, ne? I dnes přece např. v Mortal Kombatu sex není dostupný. Největší síla tkví v předložených otázkách: Je to nevěra? Je to ekvivalent pornografie? Existuje něco jako "virtuální sexualita"? Atd...

Víceméně druhé White Christmas, tentokrát navíc plné easter-eggů. Jednotlivé příběhy a náměty jsou fajn (zejm. ten druhý, byť recykluje již mnohokrát použitý motiv digitalizace vědomí), ale lepší by bylo dát každému příběhu vlastní epizodu. Black Museum totiž (podobně jako White Christmas) působí poněkud nesoudržně. Speciální pochvalu si však zaslouží Douglas Hodges za skvěle zahraného slizouna.

Epizoda zcela postrádající jakýkoliv alespoň trochu zajímavý námět, myšlenku i pointu. Obsahově jde o přímočarou post-apokalyptickou naháněčku stylově mísící Terminátora a Cestu. To je vše. Naštěstí akce, vizuál i režie jsou velmi dobré, bez nich by Metalhead nestál vůbec za nic. P.S. Škoda Octavia koukám přežije i apokalypsu :)

Po San Junipero tu máme další příjemnou a optimisticky laděnou epizodu. Milé, vtipné, romantické, dobrá gradace a hezký závěr. Navíc katarze a prostor k zamyšlení tu rovněž nechybí. Jsem spokojený.

Zřejmě nejtemnější epizoda. Crocodile se zaměřuje výhradně na psychologii vraha, technologie (digitální čtení vzpomínek, v upravené podobě převzatá z The Entire History of You) tu nemá žádný význam. Epizodu zachraňuje pochmurná severská atmosféra, temný soundtrack a pěkné kamerové kompozice dokreslené úchvatnou islandskou scenérií.

Námět helikoptérového rodičovství je příjemně civilní, technolgie jak přes kopírák z The Entire History of You, zpracování standardní a vzhledem k námětu i předvídatelné a lehce nudné. Ve všech ohledech se jedná o průměr. Ale právě ten rodičovský námět a "každodennost" jsou na epizodě to nejlepší.

Fajnová Star-Trek forma. Víceméně se recyklují dřívější náměty (digitální replikace vědomí z White Christmas, virtuální videohry z Playtest), přičemž hlavním motivem je odlišnost chování ve virtuálním prostředí (viz také Hated in the Nation), resp. zneužití videoher k filtraci frustrace. Děj má sice logické díry, ale na zábavnost a celkově vysokou kvalitu epizody to nemá velký vliv.

Dobrá detektivka. Plusem je, že kromě obvyklého varování před důsledky využití technologie (téma hate-speech, potažmo kyberšikany) je tu poukázáno i na potenciálně katastrofický úbytek včel. Stopáž by mohla být kratší, scénář má několik děr, ale finální rozuzlení je poměrně efektivní.

Líbí se mi přesun do necivilního prostředí. Navíc je tu, narozdíl od předchozích epizod 3. série (kromě Nosedive) technologie skutečně klíčová pro příběh a poselství dílu. Téma propagandy a jejího šíření pomocí technologie je v současné "post-faktické" době vysoce aktuální a zajímavá je i otázka etičnosti eugeniky. Ke konci tomu dochází dech, ale celkově jde o standardní Black Mirror epizodu.