Gelaos

Romantické komedie prakticky nesleduji, ale myslím že Planeta Singli je trefa do černého. Romantika je příjemná, humor fungující a místy i hezky ztřešťený, sem tam se zabrnká na smutnou notu a samotný pohádkově laděný závěr je pecka. Všechny postavy jsou fajn, působí přirozeně a ústřední duo je velmi sympatické. Soundtrack též povedený. Polská kinematografie je prostě jinej level.

CODA jsem objevil čistou náhodou, aniž bych o tom cokoliv věděl. A o pár dní později CODA vyhrála Oscara za Nejlepší film :) Francouzská předloha je sice velmi pěkná, ale americká verze mi sedla o trošku více. Kromě obvzláštnění v podobě hluché rodinky CODA nepřináší nic nového a jde o zcela standardní feel-good šablonu o "následování svého snu". Jenže tuto šablonu naplňuje perfektně - emoce ždímá správně a ve správných chvílích, humor skvěle baví, postavy jsou sympatické, herci suproví v čele s výbornou Emilií Jones, jejíž Both Sides Now mě hudebně mile překvapilo. Takže byť celkově nejsem unešený, tak těch pět hvězdiček si film zasluhuje.

Listy do M. jsou polskou obdobou Love Actually, akorát trochu dojemnější, smutnější a přirozenější. Postavy a jejich mikropříběhy jsou rozmanité, byť některé jsou nedopracované. Dva osamělí lidé se do sebe zamilují; syn co najde odvahu představit rodině svojí lásku; nezodpovědný proutník, co si díky malému uličákovi uvědomí své rodičovské a partnerské povinnosti; dysfunkční rodina co se opět dá dohromady; bezdětný pár, který přijme sirotka (můj asi nejoblíbenější příběh, především díky chemii mezi W. Malajkatem a J. Wróblewskou). Vše je zabaleno milým humorem, klišé a dalšími proprietami typickými pro vánoční filmy. Listy do M. jsou moc fajn a Poláci na sebe mohou být hrdí.

Zcela bezkonkurenčně jeden z nejlepších, nejpropracovanějších a nejpůsobivějších českých seriálů za dlouhou dobu. Nadhazování témat (byť s příklonem k senzacechtivosti), která jsou zpracována víceméně nečernobíle a nestranně, s cílem nastartovat diskuzi. Dobře napsané postavy (mimo ombudsmana zejména Řezníčkův mudrující řidič a Pleslova ministerská šedá eminence) a dialogy, režie, střih, herecké výkony, hudba - vše super. Místy se seriál uchylí ke klišé či zkratkovitosti, nicméně celkově jde o dílo kvalitativně srovnatelné se západní seriálovou tvorbou.

Důstojné a s přehledem vygradované finále mísící všechny roviny seriálu: Pelánův osobní i profesní život, problémy školství, institucionálně-politickou rovinu (MŠMT) a mediální pokřivování reality. Skvělé herecké výkony, režie, hudba. Škoda že případ sexuálního obtěžování a Pelánova milenka nedostaly více prostoru, obdobně velmi silné téma sexuálního zneužívání by si zasloužilo hlubší rozpracování. Naopak rozhovor mezi Pelánem a jeho ženou je ryze realistický, lidský a především velmi smutný a finální monolog paní Pelánové je síla. Tichá dohoda je povedenou tečkou a já vřele doufám, že tvůrci připraví i druhou řadu, jelikož obdobně propracovaný a celkově kvalitní seriál jsem u nás fakt dlouho neviděl.

V 60 minutách se daří ústřední téma nahlédnout vrstevnatě. Je zde umanutá individualistická muslimka, "sluníčkově" naivní nezkušená mládež, pragmatický tělocvikář, lidová chemikářka, ředitelka ve složité pozici, bázlivé ministerstvo, "obyčejní" Češi, muslimové integrovaní (rodiče) i problémoví (arabští turisti), lačný bulvár i uřvaní islamofobové. Nakonec mi bylo nejvíc líto rodičů, kteří narozdíl od své dcery ví, co obnáší adaptace do jiné kultury. Snaha pojmout problém fundovaněji způsobuje, že postavy jsou až nerealisticky argumentačně zdatné, nicméně toto lze epizodě odpustit. Je super, že se ani jedné ze stran nenadržuje. Ale zdejší udatní vlastenci (a nejen oni) s černobílým viděním světa - nepřekvapivě - komplexnost epizody nedocenili/nepochopili a ve svém svatém zápalu Hidžáb sestřelili.

Pominu-li absurdní prvky v podobě ombudsmana-vyšetřovatele na komínech a ajťačku Žilkovou, tak se jedná o díl atraktivně (byť poněkud šablonovitě) upozorňující na poměrně opomíjené téma výjimečně nadaných dětí. Na můj vkus zde bylo příliš tlačeno na pilu při snaze ukázat, jak jsou takové děti "jiné". Nicméně režijně, herecky (zejména Hoffmann a Žáčková) i vizuálně (motiv mozaiky) dílu vlastně není co vytknout.

Takový standardní díl, tentokrát zaměřený na zkostnatělost školního systému, který nutně v nějakých specifických případech prostě nevyhovuje. Naštěstí ale bylo poukázáno i na nevhodnost opačného extrému (zde v podobě Anežčiných rodičů). Dorota Šlajerová se projevila jako nadaná herečka a Anežka mi byla v rámci mezí vcelku sympatická. Nepotěšilo mě však, jak scénáristé udělali z Pelána paličatého konzervativce, jen aby si vynutili prostor pro z palce vycucaný konflikt mezi ním a manželkou.

Fantastický díl po všech stránkách! Začíná drsně, pokračuje postupným gradováním a končí velmi intenzivním a celkově suprově vypointovaným finále. Kvituji, že scénáristé se nezalekli a příběh dovedli do tragického konce, snad jen toho echt zlýho policajta si mohli odpustit. Vynikající herecké výkony od všech zúčastněných a konkrétně závěrečné scény dam v nemocnici mě dokázaly emočně semlít. Ombudsman mi v tomto díle přišel poněkud nahrubo vmontovaný, avšak propojení případu s jeho osobní tragédií se povedlo - záběry z lyžáku velmi působivé.

Čekal jsem hloubavé zpracování velmi ožehavého tématu rasismu, Romů, atp., ale tvůrci se, možná zbaběle, odklonili směrem k nepříliš zajímavé detektivce. Škoda. Ombudsman hrající si na policajta působí, no, absurdně. Hodně bavil bohémsky cynický Havlík v podání skvělého Plesla. A na zamyšlení a pobavní je závěrečný kontrast idealistické ministryně a zkušeného ředitele.