Réžia:
Siân HederScenár:
Siân HederKamera:
Paula HuidobroHudba:
Marius De VriesHrajú:
Emilia Jones, Eugenio Derbez, Troy Kotsur, Ferdia Walsh-Peelo, Daniel Durant, Marlee Matlin, Amy Forsyth, Kevin Chapman, John Fiore, Owen Burke (viac)Obsahy(1)
Ruby je dieťa nepočujúcich rodičov a ako jediná v rodine počuje. Keď v sebe nájde vášeň pre hudbu, Ruby sa musí rozhodnúť medzi rodinnými povinnosťami a svojimi snami. (Apple TV+)
Videá (1)
Recenzie (201)
Poměrně věrný remake francouzské komedie Rodinka Belierových. Režisérka a scenáristka Siân Heder zejména víc rozpracovala vedlejší postavy a do rolí neslyšících vybrala herce, kteří sami neslyší, takže si můžeme užít výborného Troye Kotsura. Ten svým uvolněným projevem hodně přispívá k tomu, že scény ze života neslyšících působí autenticky. Ve skutečnosti autentičtěji než hlavní linie s Rubyinou pohádkově snadnou proměnou z ostýchavé outsiderky ve schopnou mladou zpěvačku. Bez trojice nestereotypních neslyšících postav by byla CODA jen další banální film o dospívání a cestě za (americkým) snem. Ústřední konflikt mezi rodinou a zpíváním není na dvě hodiny dost nosný a nevytváří velké napětí, protože tušíme, jak to všechno dopadne. Tvůrci kvůli zachování pohodové atmosféry sympatickým postavám nestavějí do cesty větší překážky. Naopak jim vše maximálně ulehčují. Ve škole Ruby zamilovaně pokukuje po spolužákovi. O pár scén později je zrovna s ním vybrána pro duet. Ruby si před přihlášením do sboru zpívala jen pro sebe. Přesto má od začátku vyškoleně znějící hlas. Podobně lehko mizí další potenciální komplikace. Rodina je při obchodování s rybami vykořisťována? Neva, začne ze dne na den podnikat na vlastní pěst. Ruby si nemůže dovolit platit další studium? Není problém, existuje přece stipendium. Klavíristka nezná píseň, kterou si Ruby vybrala? Určitě se včas objeví někdo, kdo ji zastoupí. Hlavně žádný stres. Rossiovi si jako nositelé výhradně pozitivních vlastností nezaslouží žádné velké trápení. Krom toho, že se živí rukama a neslyší, se o nich prakticky nic nedozvíme. Jako kdyby žili ve vakuu bez politiky, kultury či náboženství. Prostředí neslyšících příslušníků pracující třídy je jen plonkovou kulisou pro inspirativní příběh jedné teenagerky. Možná je ale stylistická opatrnost a podřízenost klišé účinným způsobem, jak širšímu publiku stravitelně představit život komunity, která se v médiích vyskytuje jenom vzácně. Každopádně, pokud CODA přes malou režijní invenci a minimální osobitost funguje, pak ne jako film o neslyšících (kteří představují jen stafáž v tuctovém příběhu slyšící protagonistky), ale jako dramedy, v níž je vše vypočítáno tak, aby to vyvolalo slzy nebo smích. 65% ()
Americký nezávislý remake úspěšného francouzského filmu - a přesto jsem byl dojat. Osobně nechápu tu úpornou potřebu Američanů remakeovat úspěšné neanglicky mluvené snímky (jaky by nestačilo originální film kvalitně nadabovat), když kvalit originálu bývá málokdy dosaženo - tady jsem ale narazil na světlou výjimku - americký remake je subjektivně povedenější než jeho francouzský předobraz Rodinka Belierových. Důvody shledávám dva - jednak že jde o remake v intencích poetiky americké nezávislé kinematografie, který mi jakožto ,,žánr" sedí a mám ho rád, přesně tyhle typické Feel-Good Movies, a jednak taky proto, že narozdíl od frankofonní hudební oblasti mi je ta anglosaská anglicky zpívaná hudba mnohem bližší - a když na americké střední škole děti ve sboru zpívají písně od Davida Bowieho, je to i kus mého hudebního vkusu a mé hudební historie...narozdíl od francouzského rocku a popu... A když už se bavíme o hudebním filmu, nebo filmu inspirovaném hudbou, nelze se ubránit srovnání s šest let starým snímkem Whiplash, který se mi subjektivně moc nelíbil a dodnes jsem nepochopil ten hype kolem něj, navíc jsem ho vnímal spíše jako snímek skoro sportovní, ten souboj mezi učitelem hudby a jeho studentem, hudební výkony založené na drillu a tvrdém tréninku, bez emoce a prožitku, pak V rytmu srdce je jeho pravý opak - krásný a čirý snímek o HUDBĚ, ale i o jinakosti, obtížném období dospívání, emancipace dětí od své rodiny...a také o lidských handicapech a tělesných i sociálních omezeních...a v neposlední řadě film velmi humorný, kdy se o komediální rozměr stará především rybářská neslyšící rodinka v čele se svérázným otcem... ()
Vždy se mezi těmi „velkými“ filmy s oscarovými ambicemi objeví nějaká milá nezávislá vlaštovka, která potěší umělečtěji zaměřené publikum. Má výborně napsané dialogy, skvostné herecké výkony, příjemně černý humor, neplýtvá sentimentem. A hlavně vypráví o zcela obyčejných věcech. Tentokrát je takovým kusem CODA. Jeden z nejchválenějších nezávislých filmů poslední doby nezklamal. Každopádně k těm obyčejným věcem, no, máme tu totiž dospívání slyšící dívky Ruby v úplně neslyšící rodině, která na ni (logicky) dost spoléhá. Od rodinného rybářského byznysu až po lékařské prohlídky s ošemetnými sděleními doktora. Jenže Ruby má trochu jiné sny, protože si jejího pěveckého talentu všimne učitel hudby. A předloží před ni možnost dostat se na bostonskou konzervatoř. Takže tu máme očekávané dilema mezi vlastními touhami a závazky vůči rodině. Je to samozřejmě průhledné a postupně si přesně odškrtáváme jednotlivé položky z pomyslného seznamu á la trnitá a nijak objevná cesta za svým snem (ostatně trochu rychle vystřelí nahoru). Ruby čelí neustálým drobným bitvám v rodině, která ji mimo jiné opakovaně uvádí do rozpaků. I projevy náklonosti s jejími jednotlivými členy jsou kvůli jejich handicapu „zvláštní“, samotný humor však pramení z daných situací přirozeně. A ač to na první dojem vypadá jako kalkul, tvůrci k látce přistoupili s velkou pokorou. Emilia Jones vypadá, že znakovou řeč ovládá celý život. Každá emoce, kterou prožívá, uhodila hřebík na hlavičku. Skvělí jsou i Troy Kotsur a oscarová Marlee Matlin, která byla v Bohem zapomenutých dětech zjevením. Herci, kteří jsou oba ve skutečném životě neslyšící, odvádějí vynikající práci. Stejně jako temperamentní Eugenio Derbez, který pokud dostane slušný scénář, a ještě lepší dialogy, dokáže divy. Milý a čistý kus o hudbě a jinakosti. ()
Anglický název CODA znamená dítě neslyšících rodičů, ale také je to hudební termín. Ruby je jediná slyšící členka její rodiny, rodiče i bratr jsou hluší a tak jsou z části závislý na pomoci od Ruby, která před školou musí stíhat práci na lodi. Film je velmi oči otevírající v tom, jaké to asi je žít v rodině neslyšících, kdy si nejsou vědomi rámusu, který tvoří. Ať už při zavírání dveří, prdění nebo sexu, což v případě rodičů může být opravdu nepříjemné. Ruby jako překladatelka znakové řeči je také pojítko mezi světem jejich rodiny a okolním světem. Navíc Rubyina největší vášeň je zpěv a tak je tu velká propast a nepochopení mezi rodiči a dceřinou vášní. Velice rychle jsem se zažral do života těchto lidí, protože jsou krásně napsaní a zahraní. Coda je taky nečekaně vtipný film, který ze mě dostal několik solidních hlasitých smíchů. Film má skvostné podpůrné postavy, jako učitel hudby, který je drsný, ale taky fér a podporující. Každý by chtěl mít takové učitele. Krásný film o balancu mezi podporou rodiny a její závislosti na vaši pomoci a o dospívání jedné mladé slečny, která má unikátní dar pro vnímání hudby. ()
Nevidel som originál. Ale snažím sa k tomu pristupovať s otvorenou hlavou. Je to výborný námet, ktorý mohol počas celej minutáže doplatiť na milión vecí. Či už zbytočné emócie, nevyváženosť charakterov, alebo klišoidne podané finále. Som veľmi rád, že v tomto prípade tomu tak nie je. Film má veľmi príjemnú atmosféru ( hravú, zábavnú) a aj tie ťažké veci nie sú podané spôsobom, aby sa v nich museli postavy zbytočne topiť, hoci na vážnosti im to neuberá. Emilia Jones podáva skvelý výkon a jej rodinka tiež. Hlavne Troy Kotsur. Veľkou silou filmu je fakt, že zatiaľ čo prvá hodina nám predstavuje členov rodiny a situáciu v ktorej sa nachádzajú a zbieha do prvoplánového a miestami infantilného humoru, tá druhá ( kedy sa rozhoduje o vážnych veciach) umožňuje postavám aby sa naplno prejavili. Odrazu som zistil, že tej rodinke držím palce. Sú mi blízky. Aj to ich trápenie aj ten ich pozitivizmus. A preto sa mi koniec odmenil veľmi príjemnou katarziou. Dokonca hneď tromi. Spevom na školskom recitále, spevom pred otcom a spevom na prijímačkách. Jeden z tých feel good filmov, ktorý si vždy rád pozriem. Takto silný dojem vo mne naposledy zanechal Reinerov Flipped. A to bolo v roku 2010. ()
Galéria (16)
Zaujímavosti (5)
- Filmovalo sa na viacerých miestach v americkom štáte Massachusetts, v rozmedzí od 22. augusta do 17. októbra 2019. (MikaelSVK)
- Emilia Jones strávila devět měsíců učením se zpěvu s americkým přízvukem a také jak obsluhovat rybářskou loď. (UhLee)
- Na rozdiel od francúzskej verzie Rodina Bélierovcov (2014) sú všetci nepočujúci členovia hlavnej rodiny nepočujúci aj vo svojom skutočnom živote (Marlee Matlin, Troy Kotsur a Daniel Durant). (Arsenal83)
Reklama