claudel

Každý milovník divadla již po patnácti minutách pozná, že se dívá na filmovou adaptaci divadelní hry. Co je ale totálně přepísknuté, je stopáž. Film jsem doslova protrpěl a díval se asi natřikrát. Kdyby se první hodina úplně vymazala a začalo se dramatickou scénou v kuchyni se zásadním Troyovým oznámením manželce, bylo by z toho téměř strhující rodinné drama. Takhle musí divák cítit pachuť oscarové politiky, že po loňském skandálu se letos musí černochům nominace cpát horem spodem. Neříkám, že herecky si to Washington nebo Davis nezaslouží, a v druhém případě se domnívám, že existuje velká šance, že tentokrát uspěje, ale filmy a herci by se měli hodnotit podle výkonů a ne podle barvě kůže. Když je jeden rok bohatý na excelentní černošské výkony, tak ať jsou nominovaní klidně jen černoši, ale pokud není kde brát, neměly by se dodržovat nějaké pomyslné kvóty.

Tahle vztahová-rodinná dramata jsou přesně mým šálkem kávy a ačkoli jsem neviděl ani polovinu nominovaných filmů, tohle je můj favorit na Oscara a po úvaze a přemýšlení nejen v kategorii filmové, nýbrž i herecké. Když jsem se totiž zamyslel nad postavou Lee Chandlera, uvědomil jsem si, že ho Affleck hraje naprosto skvěle, to že mi postava valnou většinu stopáže neseděla a byla nepříjemná a nesympatická, je zcela podružné, takže Denzel má Oscarů už dost, Andrew si může počkat, Ryan ho stoprocentně jednou dostane a Viggo jakbysmet. Závěrem chci ocenit nádhernou hudební složku.

Konečně po delší době zase výborný film a rovnou válečný. Jsem poměrně dost alergický na americkou válečnou produkci posledních let, takže Hacksaw Ridge je pro mě příjemným osvěžením. Když budu sarkastický, tak to bude možná Gibsonem a Australany, že z toho zase nevznikla americká oslavná pitomost. Mel Gibson si u mě v jistém okamžiku získal velké sympatie, a proto mu pár amerických scén odpustím, protože jemu rozhodně věřím, že nebude jásat nad americkou dokonalostí a neomylností. Andrew Garfield měl hodně náročný rok, vedle Mlčení si střihnout ještě roli Desmonda Dosse, muselo mu to dát hodně zabrat, proto je oscarová nominace zasloužená. Když jsem se díval na béčkový horor Zhasni a zemřeš, netušil bych, že hlavní herečku uvidím zanedlouho v áčkovém snímku. No a co dodat k mému oblíbenému komediálnímu herci Vincu Vaughnovi? Já se musím smát, i když hraje vážné role.

Raději nebudu popisovat kde, za jakých podmínek a při jaké příležitosti jsem tento film viděl, nicméně se mi zdál sen, který byl zcela jistě výsledkem jeho zhlédnutí. Považuji jej za odstrašující pro všechny spokojené tatínky od rodin, kteří mají pocit, že jsou dobrými manžely a plní si své rodičovské povinnosti a nějaké dvě latino sexy kočky tento stav nemohou narušit. Musím říct, že se mi Knock knock celkem dost líbilo, jsou to takové lepší tři hvězdičky, protože to není úplně jednoduchá thrillerová slátanina na jeden večer k pivu a brambůrkám, ale ten podtext je natolik děsivý, že když si představíte, že jednou ujedete a co vás čeká, tak se budete všem vyzývavým dvacítkám vyhýbat obloukem. Dobře natočené, dobře zahrané, ideální délka pro tento žánr. Jednoznačný závěr, když jste sami doma a venku prší, nikomu neotevírejte, I kdyby Vám do dveří bušil.

David O. Russell točí zvláštní a svérázné filmy a ve většině z nich hraje Jennifer Lawrence a Bradley Cooper. U mě vede jednoznačně American Hustle, Joy mě tolik nepřesvědčila. Snímek na mě působil až příliš americky, šlo to cítit téměř ze všeho. Jennifer je bezpochyby výborná herečka, o tom nemá smysl vést polemiky, nicméně si nemyslím, že by za každý výkon měla získávat nominace a dostávat ceny. Výkon v Joy je slušný, ale nijak omračující. Opět srovnání s American Hustle, tam zářila naprosto jednoznačně. Suma sumárum, Joy je průměrný film, na nějž si za týden ani nevzpomenu.

První půlhodïnu to bylo celkem zábavné, postupně však moje nadšení začalo upadat, až opadlo úplně. Je to oddechová blbost, ale disponuje vynikajícím hereckým obsazením. Jsou jen tři herci na světě, u nichž je každá vteřina, každý pohyb, každá grimasa a každé slovo uměleckým zážitkem - Eddie Redmayne je jedním z nich, a tak povyšuje tuhle sci-fi slátaninu na přijatelný film. A navíc Mila a Channing jsou sympatická dvojka.

Klasický případ filmové adaptace knižního bestselleru. Nedokázal jsem se oprostit od srovnávání a z toho film zkrátka nevychází vůbec dobře. Rozumím tomu, že všechny dějové linky a všechny postavy se do filmu dostat nemohly, ale dobrovolně se zbavit těch nejvtipnějších příběhů a scén? Konkrétně mám na mysli KLDR a Írán. A Paříž bez přečtení knihy bych asi ani nepochopil. A nejlepší věta ze setkání se Stalinem z filmu rovněž vypadla. A taky je to tak, že máte vlastní představu, jak ty postavy vypadají, a pak se Vám ve filmu vůbec nelíbí. Uznávám, že kdybych nečetl knihu, asi bych film hodnotil výše.

Chápu, že v osmdesátých letech musel být Nekonečný příběh naprostá bomba, zjevení a kult, ale dnes v mých letech na mě působí lehce úsměvně a především neskutečně nudně. Některé masky jsou roztomilé i dnes, hlavní pointa je nadčasová, ale celkově mě to zoufale nebavilo. Věřím, že kdybych se díval v dětství, moje nadšení by bylo nezměrně větší.

Když psal Gogol o nose, proč by Carrere nemohl psát o kníru. Výsledek je tedy celkem prapodivný, ale možná je to také tím, že jsem filmové zpracování nepochopil a asi se o to ani vzhledem k velké únavě nesnažím. První půlka dobrá, slušně gradující, druhá půlka jako z jiného světa a taky fakticky vlastně jo - z druhé polokoule. Herecky jistý Lindon, zdatně sekundující Devos, Amalricovo vystoupení je směšné, mohl dostat více prostoru.

Čekal jsem trochu víc, ale i tak jsem se poměrně dobře bavil. Tahle komedie vyžaduje dva solidní herce, což Cranston a Franco hravě splňují, Francovi navíc neustále změny sedí, jednou je z něj Tristan, podruhé vyšinutý feťák a tentokrát sympatický i otravný milionář. Některé scény byly velmi povedené, na své si přijdou především milovnicí hrubozrnějšího humoru, resp. ti, které rozesměje velký obraz prcajících kapybar nad postelí...