Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Krimi
  • Romantický

Recenzie (110)

plagát

Vtáci (1963) 

Nejvíce se mi líbila první půlhodina, to bylo opravdu sofistikované. Přičemž celý motiv, který dal filmu jméno, se postupně stupňuje, aby ve správnou chvíli vygradoval. Že si ani divák není jistý tím, jestli už je nebo není po všem. Stopáž úměrná celkovému vyznění, přestože dojem příliš rozvleklého počinu přetrvává, ale víceméně jsem byl v průběhu sledování přikován a trnul, jak to dopadne, která postava přežije, jaká ne. Jen v jedné pasáži mi vývoj děje došel, než tam byl jakýkoli náznak dalšího sledu událostí. Koukl jsem na to i proto, že jsem kdysi ve Květech četl, jak Alfred Hitchcock strašil matku Melanie Griffith. Blu-ray vydání se vyplatilo, snímek moc nezestárl. Pojetí barev v pořádku, nic nebylo nutné štělovat. Závěr bez titulek poměrně zvláštní, alespoň to nepostrádalo atmosféru do poslední scény.

plagát

Bez hraníc (2013) (seriál) 

Crossing Lines je poměrně zajímavý seriál, českému a evropskému divákovi ukazující americký styl vyprávění v prostředí, které je mu dost blízké. Více se tak dá ztotožnit s jeho postavami, ty pochází z mnoha koutů Evropy, dohromady tvoří mezinárodní elitní jednotku na boj s propracovaným zločinem. První dvě série sice působí dosti jednorázově, dynamicky a akčně, ale tenhle přístup byl hodně fajn. Zápletky byly rozmanité, dostávalo se na každého. Nebylo to striktně jen o jejich práci, každý měl svého kostlivce ve skříni. Realita ale byla taková, že se postupně děj hodně vrstvil na sebe, až to bylo téměř neúnosné. Jak pro diváka, tak hlavní aktéry. Což byla zároveň největší přednost první a druhé série. Epizodní role známých amerických herců potěšily, stejně jako ty větší od herců z tuzemska, např. Klára Issová. Na konci dvojky jsem zažil takový zvláštní pocit, který u seriálů mám málokdy. I to o kvalitě cosi vypovídá. Třetí řada také poutavá, byť z původních postav zůstala jen trojice. Staré dobré časy jsou tak nenávratně pryč. Dějově již o něco slabší, stále přesto dostatečně variabilní. Např. strhujícími přestřelkami a honičkami přímo v centru Prahy. Dokonalost! A hlavně, pořád tam hraje někdo známej. To je důležitý základ tohoto seriálu.

plagát

Sicario: Nájomný zabijak (2015) 

Sicario patří k těm filmům, kde méně znamená více. Ať už jde o děj, název filmu nebo očekávání. Atmosféra je zvládnutá velmi dobře, nechybí jí velkolepost, napětí, uvolnění. Co vlastně ten pojem z názvu znamená, to se divák hned dozví. Český dovětek tam být tedy nemusel. S tím souvisí také fakt, že pokud někdo o filmu absolutně nic neví, příběh, herci, stopáž, vyznění, užije si jej neporovnatelně lépe, jak ti, kteří před sledováním cokoli z dostupného infa postřehli. Vůbec největším zabijákem je v tomto případě nálož dostupných trailerů, ukazujících příliš mnoho. Ale moc mi to v konečném důsledku nevadilo. Je tu jakási paralela s hlavním hrdinou původního Bodu zlomu, ačkoli si oba filmy nijak podobné nejsou. Kolik Emily Blunt zde vlastně zabila lidí? Bylo by lepší, kdyby jí scénář dovolil se zachovat jinak? Kdyby závěr vyzněl odlišněji, než se udál? Na to ať si divák odpoví sám, já ale zklamán rozhodně nebyl.

plagát

Amores perros (2000) 

Dost sugestivní podívaná, kde se nikdo s ničím nepáře. Před koupí jsem neměl šajnu, že je to od režiséra 21 gramů. I Láska je kurva s tímhle filmem má leccos společného. Podstatné je, že nyní se dá v ději orientovat snadno, není tolik na přeskáčku. Vypráví každý příběh postupně, aby divák žasnul nad onou jednou scénou, která z vícero úhlů pohledu ukazuje strasti hlavních hrdinů snímku. Ústředním motivem jsou tu psi, pro slabé povahy asi nekoukatelné, ale já to zvládl bez potíží. Taková je skutečná realita, bez zbytečného hollywoodského pozlátka. Nejabsurdnější mi přišla asi prostřední část filmu. Možná byl film moc dlouhý, že při jednotlivých pasážích má člověk pocit, že se konce jen tak nedočká. Ale já se bavil po celou dobu, bylo to velmi neotřelé, zajímal mě osud úvodní dvojice, jejich psa. Nic film nenechá nezodpovězené. A stylové blučko v červené barvě potěšilo.

plagát

Wentworth (2013) (seriál) 

Wentworth je velmi neotřelým, ponurým, nervy drásajícím, drsným, násilným, psychologickým seriálem, který se divákovi hned vryje pod kůži. Ukazuje, že přežít ve vězení není vůbec snadné. Každá z postav má svůj osobitý profil. Postupně jsou osudy všech vzájemně propletené, což je na tom asi to nejzajímavější. Seriál těží z dvou nejvýraznějších postav, Bea a Franky, které jsou okolnostmi donucené udělat cokoli, aby z toho měly vlastní prospěch. Já upřednostnil Beau, neboť disponovala poměrně věrohodným a odhodlaným chováním. Děj málokdy stojí na místě, byť se může občas jevit, že je tomu přesně naopak. Proto přichází každá série s jinou zápletkou. Odměnou jsou finále jednotlivých sezón, z nichž si sledující odnese nezapomenutelný zážitek.

plagát

Rebel z mé školy (1985) 

Jeden podzimní páteční večer roku 1995, já zrovna sleduji tento absolutně neznámý film. Tou dobou jsem Jamese Spadera sice už znal, ale netušil jsem, nakolik skvělým a zajímavým počinem se uvedl o 11 let dříve, než to tehdy vysílala dnešní Prima. Nyní je to už hodně dlouhá doba, ta ale na genialitě snímku nijak neubrala. Nutno podotknout, že jsem při prvním sledování měl i odpovídající věk, což jen podtrhlo to, o čem Rebel z mé školy byl. Hlavní hrdina mi tu připadal hodně cool, děj měl grády, hudba pěkně hrála. Zahrál si tam mladý Robert Downey Jr. V podstatě takový americký Discopříběh, jen mnohem drsnější, propracovanější a delší. Kdykoli znovu to vidím, z nostalgie si to samozřejmě vybavím. Cením si této vzpomínky.

plagát

Kráska a zviera (2012) (seriál) 

První série byla děsně Smallvillácká, ale druhá byla o dost lepší. V podstatě epickej souboj dobra a zla a zároveň i epická love story. Věčně spolu, neustále od sebe, zase se k sobě vracet a tak pořád dokola. Nicméně, mělo to od první série hlavu a patu, nastiňovalo to základní motiv, rozvíjelo jej. Hrálo tam i dost známých herců z jiných seriálů (Heroes, Person of Interest, Stalker, Third Watch). Navíc drsná Kristin, tak proč ne. První dvojice sérií má uzavřený děj, který akorát letmo naznačuje, o čem že může seriál dále být. Ale dokázal bych si to představit jako definitivní konec, jenže, tady jsme v Hollywoodu :( Taky tam byla ke konci jedna berlička, nasazující celému ději seriálu korunu, že to bylo spíše úsměvné a divákovi hned došlo, o co vlastně šlo, než se to z děje o chvíli později dozvěděl. Díl S03E01 mě odradil, další proto už neviděny.

plagát

Neľútostný súboj (1995) 

Obával jsem se, jak na tom dnes film bude, ale nijak mu to stáří neublížilo. Velmi dobře vystavěný příběh, strhující akční scény, hvězdné herecké obsazení, realistické vyznění, prohloubení řady vedlejších linek, postav, duo dvou znepřátelených hrdinů, okolo nichž se celé dění točí. Oni sami to většinou i dirigují, co a jak se stane. Radost sledovat, přestože jsem v době premiéry neměl tu čest. Skoro tříhodinová stopáž filmu nijak neubližuje, plyne zcela automaticky s tím, co divák na obrazovce sleduje. Tudíž po dokoukání následuje zaslouženě a dobře strávený čas u filmu, který je dodnes právem považován za to nejlepší, co Hollywood světu v devadesátých letech dvacátého století dal.

plagát

Cesta do neznáma (1995) (seriál) 

Ačkoli je existence paralelních světů jen čirá fikce nebo zatím nepotvrzená teorie, jsou Sliders opravdu zajímavým sci-fi seriálem, který si své místo mezi těmi nej počiny z devadesátých let zaslouží. Když se podíváte na dění jednotlivých epizod blíže, zjistíte, že ukazují to, co by se snadno mohlo stát, kdyby se v naší realitě změnila nějaká drobnost, událost, prostě cokoli. Čímž by ale nikomu nepřišlo zvláštní, že daná věc je ve skutečnosti něčím jiná, protože bychom ji považovali za samozřejmou. Klouzači tedy neustále ukazují řadu nesamozřejmých věcí, díky čemuž si udržují ono kouzlo, mrazení v zádech a to nutkání vidět další epizodu. První dvě série jsou ty nejlepší vůbec, třetí oplývá parádní výpravou a přísným odlišením každého dílu, čtvrtá se vrací spíše ke kořenům seriálu. Pátá je už sice slabší, ale vyvažuje to další nálož zajímavých zápletek a možností, jak různě experimenty s klouzáním a paralelními světy využít. Jedno přitom mají všechny řady společné, každá jsou trochu jiná, drží si nosnou dějovou linku, nechybí jim určitá hloubka charakteru postav a disponují pěknými vizuálními efekty. Nejlepší na celém seriálu je to, jak jsou vždycky všichni paf, když nevěřícně zírají na otevření vortexu a skluz hlavních postav. Rozhodně počin, k němuž se budu vždy po čase vracet, nikdy se mi totiž neokouká.

plagát

Buffy, premožiteľka upírov (1997) (seriál) 

Buffy má co nabídnout i dnes, neboť disponuje dobře obsazenými herci, strhujícím dějem, dostatkem sezón a skvělou akcí. Je tu u nás rozhodně dost podceněná, větší seriálový kult snad přitom nikdy nebyl. Ať si ale každý na seriálu vidí, co chce. Já jej považuji za nejlepší počin mého mládí, ke kterému se rád vracím, i pro životní roli Sarah Michelle Gellar. Ta tu totiž ukazuje, že byla k hororům předurčena. Potkala se při natáčení s řadou později známých herců, ti parádně okořenili svou přítomností tento skvost od Josse Whedona. Klasické schéma boje proti upírům tu není pokaždé to hlavní, tím jsou mistrně podané charaktery jednotlivých postav. Dalším aspektem je to, jaké následky vaše počínání má, jak to přijme rodina, ovlivní to váš osud. A když čelíte bolestné realitě, nezbude vám, než se s tím nějak vyrovnat a jít dál. To vše Buffy, přemožitelka upírů má, byť gradace celého seriálu dosahuje vrcholu s tím, jak blízko jeho závěru jste.