bidja

Kdysi jsem hltavě četl knihu, pak na rakušácích viděl v němčině film, až po létech jsem mohl vychutnat s titulky. Bowieho hudba podbarvuje ponuré zákoutí Berlína, ale představivost z knihy to 100% nenaplnilo.

Kdyby nešlo o Lectera tak bych se snad ani nedíval. S předchozí trilogií se to ani nedá srovnat.

Dlouho jsem si tento film užíval a do doby jeho slhlédnutí jsem DOORS nijak moc neznal. To co předvedl Val Kilmer pod dohledem p.Stone...

Film se mi v podstatě líbil. Jak téma, tak výkony herců. Jenom mě přijde všechno takové uhlazené, nepravdivé, inu amerika.

Do prohlédnutí tohoto snímku jsem Led Zeppelin vnímal jako legendu, která mě minula, ale po té co jsem tento snímek na vesnici, v sále, na plátno o rozměrech 3x3m, s ozvučením zábavové kapely, promítnul starším bigbíťákům, kteří u toho křepčili jako by byli v Madison Square Garden, si mě Cepelíni definitivně získali. V atmosféře jakoby koncertu byly zvláště vizionářské vsuvky úplně o něčem jiném než doma u televize.

Asi to není zcela moje téma, takže mě nic neokouzlilo.

Usnul jsem.

Velmi osobitá vizuální koncepce filmu, chvíli mi trvalo než jsem stím srovnal. Každá z vět k zamyšlení, povinné pro všechny kdo se zamýšlí nad rasismem.

Doporučuji.

Dokument který mi dokonale osvětlil dějiny tohoto hnutí.