Ještěřák

Vyrovnané, ale podle mě zde chybí nějaká strhující nebo vyloženě geniální epizoda. _____ NÁRODNÍ HYMNA: zkoumá problematiku 'umění virálního vydírání'. Je to taková předzvěst kazmovských opičáren na sociálních sítích, činnosti vykrachaných pablbů ze Ztohoven apod. Katarze zde nabraná není nic spešl, ale v osobní rovině je to docela husté, jen si zkuste představit, že musíte vydřít v živáku smradlavou prasnici s posranou řití :) 7/10. _____ PATNÁCT MILIONŮ MERITŮ: první 'absurdistánský' díl o blbnutí lidstva v neurčené ale blízké budoucnosti. Jeden z nejlepších dílů zkoumající konzumerismus, přeonlinovanost a celkově rostoucí plochost populace. Představa, že bych měl v budoucnu za prachy přeskakovat nevzrušující pseudoerotické reklamy ala Brazzers, je opravdu děsivá. Překvapivě přímočarý primitivismus (nestačí, že umíš zpívat, musíš u toho taky ukázat kozy). Poněkud zdlouhavé, ale závěr je skvělý. 7/10. _____ CELÁ TVÁ MINULOST: řeší vliv moderních technologií na naše intimní životy. Ten páreček byl docela nesympatický a bylo celkem předem jasné, jak to skončí. Nejslabší 5/10.

Nudné a vesměs mizerně hrané dokudrama rozvíjející nesmyslné drby a spekulace, zcela pod úroveň tématu. Vskutku úžasný počin, pokud vám nevadí, že u vraždy Caesara hraje rap... Celé to má takový pasivně-agresivní feministický a woke podkres, obskurnost pozvaných expertů zde doufejme už kulminuje a nebude nadále upadat. Když si do seriálu o vraždě relativně bezvýznamné Asiatky ve špinavém hotelu pozvou do křesla slizké noname stalkery z internetu, budiž. Ale do seriálu, který řeší významnou část historie v podstatě tří kontinentů... Patnáct minut se řeší klepy typu, že Caesara asi bavilo šukat Kleopatru, která byla dominantnější, než Římanky, měla znalosti za ušima a ráda to asi dělala nadivoko... Uf. Upřímně - dal jsem dva díly. _____ Barva pleti Kleopatry. Dochovalo se X jejích podobenství a na všech má bělošské obličejové rysy a maximálně mediteránní barvu pleti. Struktura obličeje její bysty má blíže ke slovankám, než k núbijkám. To jen tak bokem když pominu historické a rodové souvislosti, zde x-krát zmiňované. Já to považuju za docela nebezpečný způsob fabulace u tématu, který je v samotných základech opředený mýty (např. samotná egyptská božstva nejsou zřejmě ničím jiným, než volným odrazem existence dávno zapomenutých archaických predynastických králů, ovlivněných mnoha historickými přepisy, zárodečným proto-písmem či primitivními serekhy, ztrátami věrohodných materiálů apod.). Jinými slovy Kleopatra nebyla Narmer, který žil před 5000 lety, jeho možnou podobu (která je spíše podobenstvím či chcete-li archaickým komiksem) známe z jediné stejnobarevné destičky a dodnes spolehlivě nevíme, zdali nebyl tatáž osoba, jako Menes, natož jakou měl barvu pleti. Beru to jako velmi nešťastný pokus Netflixu pomoci relativně skandálním seriálem vskřísit uvadající platformu, která poslední dobou rozhodně nedělá radost svým akcionářům. Zároveň Kleopatra volně následuje dlouhodobě upadající křivku Nflx dokumentů, proto kterým se pravidelně ne náhodou bouří kompletní akademické obce. Zde nasrali rovnou celý Egypt, který je na problematiku jejich staré říše již asi 150 let velmi citlivý (byť jejich pokrevní návaznost je přinejmenším problematická). Ani se jim nedivím, asi by se české Akademii věd taky nelíbilo, kdyby přijel Netflix do Čech natáčet dokudrama o Žižkovi, kterého by hrál dvouoký Japonec, protože veškeré dostupné historicky známé prameny jsou tendenční a apriori neprokázatelné. _____ P.S. kdybyste na to chtěli náhodou pohlížet jako na historií volně inspirovaný seriál, tak vás dopředu upozorňuju, že Kleopatra má zde naprosto nepovedený až směšný vývoj charakteru, bez většího vývoje osobnosti nechává zavraždit vlastní sestru (jejíž představitelka se do role Arsinoe hodí ještě méně, než Adele James, která nicméně aspoň umí hrát, do role Kleopatry), protože půlku času na plátně čumíme do její ložnice či jinam do blba. Tento seriál jednoduše nefunguje v rámci žádného žánru a nepřispívá ničím, než fabulacemi a klepy. Nechal jsem "*" za pár slušných scén, které se tvůrcům podařilo vecpat - jistě to musela být pořádná fuška, seriál zavání napůl snahou o naivní přepisování dějin a napůl jako školní pokus natočit přelomové historické drama; ať už je to jakkoli, obojí je tou nejhorší možnou vizitkou.

Pásky z Nagana meets Bylo nás pět (plus goalie). Pokud u Toma Brentona (Dom) identifikujete, že si listuje ve své sbírce Skoreček ze sezóny 89-90 (které byly okolo r. 1998 opravdu affordable), rozeznáte dobový rozdíl fotečky Dominika Haška v modrém dresu s býkem a dvěma šavlemi od fotečky Dominika Haška v bílém či černém dresu s býčí hlavou, pokud jste někdy proměnili právě dodělanou klenutou chodbu v prostor pro samostatné nájezdy s prodlouženou bruslící plochou, pokud jste někdy měli šitové plastové domácí minihokejky tak omlácené, že se na čepeli rozesral plast, pokud jste se s nejlepším kámošem pohádali o to, kdo bude hrát za fiktivní tým "Aliens" (btw Alien 1 běžel na Nově těsně před čtvrtfem s USA, takže slušná night of palpations), pokud jste někdy více než 20 minut uvažovali nad trejdem zánovní kartičky Gartha Snowa, opatřené speciálním barvoměnným layerem či závodili, kdo první splaší nejnovší Viktorky (kartičky NHL, které pravidelně nově vycházely jako první), pokud jste znali celou soupisku loserů z Boston Bruins (poslední tým tabulky NHL 96-97) či byli schopni hodiny diskutovat o tom, zdali je lepší Tom Barrasso, nebo Andy Moog..... pak jsou 'Děti z Nagana' přesně film pro vás, relativně bez ohledu na kvalitu. Pro ostatní normální lidi je to jen další pohodový letní snímeček mezi večeří a prcáním.

Trochu slabší, než první díl. Pořád to ještě trochu smrdí pičou, ale filmu neprospěl ten přechod z totálního androše v něco relativně profesionálního, kinového a nekrátkometrážního. V podstatě jde o českou variantu Klubu sráčů (2000) s velmi podobným příběhem a celkovým pojetím. V obou filmech sledujeme štrapác určité skupiny nepřefiknutelných puberťáků, které často hrajou (ne)herci co vypadají starší, než já, a v obou filmech si jedou po prokaučovaném školním ročníku zapíchat na nějaké divné (pro ně kultovní) místečko. Starý chuj Řezník sice natočil profesionální, komerčně soběstačný film, ale kreativně a prasárensky se nikam neposunul.

Souboj objevitelství a kovbojství s moderní dobou. Nemám komu fandit, na jedné straně teritoriální oldschool rančer, jehož linie postupně de facto vytěsnila indiány, na straně druhé migroš podporovaný kapitalistou rockefellersko-carnegieovského stylu :) Dá se to sledovat jako vleklý špíl na hodně kapitol bez osobního favorita. Nejzajímavější je rovina s lovcem, ta má něco z Joy Adamson, něco z Agathy Christie a něco z Titaniku :) Brandona Sklenare (který vypadá jako mladý Gary Oldman) tahle role vystřelí, i když pro svou blazeovanou, válkou ztupenou postavu relativně nemá co hrát (asi jako Neužil v roli policajta v seriálu Svět pod hlavou). Linka s divokou indiánkou a úchylnýma pánbíčkářema je drsná, ale prozatím zdánlivě nikam nevede. V "africké lovecké" lince je na moje gusto až moc krvavých problémů a náhod. Na konci 8. dílu už snad jen chybělo, aby se na lodi zjevila sama královna Viktorie (jasně, byla už tou dobou na 20 roků poddrnovitá, ale jak hyperbolické přirovnání mě přišla ideální) a sejmula Spencera (Sklenare) takovou tou zlatou baňou z korunovačních klenotů. Celkově se to typicky pomalu rozjíždí, okolnosti a postavy se mi zdály zajímavější v 1883, ale celkově si nemůžu stěžovat (75%).

Přišlo mi to jako hodně natahovaný a víceméně nudný pilot. Postav je tam jak v májovém průvodu, ale nějak nemám chuť koukat na jejich pinožení dále. Asi nejvíc mě vadí ten střet rančerství s moderní Amerikou. Vzal jsem to raději chronologicky a musim zkonstatovat, že 1883 je mistrovské dílo a 1923 stále (prozatím) velmi dobrý. Zde třeba při přestřelce jenom tak mimoděk fragnou dva týpky a policajti hrajou mrtvý brouky. Co by se nechali rozhodit, tohle je Utah, nějaký spor mezi indoši a rančery, žejo. To se dá asi pochopit v roce 1883, kdy i šerifové pohřbívali různé zlobivé čuráky v poušti, a s přimhouřením blahosklonného oka i v roce 1923, ale stěží v roce 2018. Ale líbila se mi Kelly Reilly, dílem pro milfí vzhled, dílem pro přístup k sexu a feministicko-sarkastické hlášky. Jo a ten krásný indián z Tance z vlky už taky pěkně zestárnul.

Líbilo se mě to. Herecky ideálně obsazený a nuda ani na chvíli, i když jsem teda na základě čumení na znepokojivé konverzačky podobného střihu docela úspěšně předvídal děj. Tedy mě vůbec nepřekvapilo, že první esemeska byl balkónový joke a že všichni odejdou samostatně jak švábi na pivo totálně rozhádaný a emocionálně vycucaný. Nakonec z toho nejlíp vyšel pár s manželstvím v hovnech a drzou a šoustavou pubertální dcerou na krku, kteří ve vypjaté situaci projevili asi nejvíce lidství. Nelíbil se mi akorát konec, který působil jak pěst na oko. Italská předloha mě celkem nezajímá, ale umím se vžít do pocitů lidí, kteří na to byli v kině, viděli originál a teď je to sere. Skvělé a vnímavé postřehy zde předvedl můj dlouhá léta oblíbený uživatel dobytek, který o sobě sice v profilu tvrdí, že je rozvozcem pizzy někde v Bolce a léta se sám v profilu pasuje do role obyčejnýho týpka bez intelektuálně-kavárenských ambicí, ale zde vady a kraviny ve filmu zaznamenal dokonale. Opravdu skvělá a výstižná recenze bez kydů (i když teda hodnotim jinak).

Tuhle jsem se jednoho dne na netu dočetl, že existuje celá rodinka nově vzniklých amerických rančersko-westernových seriálů, snad novodobých Dallasů, avšak dobře natočených, řešících prizmatem amerických očiček typicky americké (kapitalistické, ideologické, územní) problémy, které průměrný Čech možná nepochopí. No výborně... Vzal jsem to kulišácky chronologicky a prequel je jedním slovem úžasný - kvality Tance s vlky jsou zde roztažené do deseti hodin. Zaprvé jde o (skoro) dokonalý survival western, kde nebezpečí zdaleka překračuje klišé "indians n' bandits", každý přeživší den je vítaný jako něžné pohlazení po koulích a smrt je zde přirozenou každodenní součástí života pošetilých průkopníků. (Dle pramenů, co jsem četl, to zas až tak horké nebylo - alespoň s přestřelkami. Také myslím není pravda, aby šlo až takto bezkonsekvenčně pogromovat v životem tepoucích městech a jejich blízkém okolí. Ostatně těch pár doložených větších přestřelek ala O.K. Corral se stalo legendami a byly spíše raritou.) Mimo jiné Isabel May byla naprosto skvělá, její bohatá příběhová linka patřila i přes spoustu řečí k tomu nejlepšímu, co seriál nabízí a herečka jako taková svým výkonem zcela rozesrala moje domněnky, že najít mladé a zároveň charistmatické & talentované herce je jako hledat šafrán v moderní kulturně-betonové krajině. Závěr je hrozný, ale nádherný. Seriál je celkově nepředvídatelný a slupl jsem ho jak malinu. Vytkl bych snad jen výskyt několika "lyricko-epických" zpomalených scén, typu utonutí při přechodu brodu řeky za tónů opuštěného klavíru - přišlo mi to příliš umělecké, narušující a celkově nenaturalistické. Asi pětkrát jsem se očima přistihl ulpělý na šipce dopředu, takže pokrátit o pár desítek minut by se to dalo; naopak konec [spoiler] byl moc narychlo zpunktovaný, tuze mě zajímalo, kdo si v údolí co postavil, s kým se dal impro' dohromady, kdo si s kým radostně střihl děcko, atd... :)

Taková moderně nasnímaná sračička, filmíček naivní jak rozteklá navlhlá šestnáctka v první řadě, pošilhávající po Elvisovi v trojhranných art-deco brejlích. K nejzásadnějším věcem: Butler se Elvisovi nepodobá ani po mnoha hodinách v maskérně (na rozdíl od např. Vala Kilmera, který vypadal, zpíval a pohyboval se jako skutečný Jim Morrison). Jen tak na okraj, Elvis miloval chlast, hambáče a prášky rozhodně víc než vy nebo já a bezprostředně před smrtí měl proti Butlerovi bratru dobrých 40 kilo navíc. Film zobrazuje Elvise jako ulízaného mamánka, který je občas v depresi, odsuzuje rasovou segregaci a ze všeho nejvíce miluje diváctvo a rokenrol. Ve skutečnosti se jednalo o vyžranou vyhaslou hvězdu, která vyjma koncertování prakticky neopouští depresi Gracelandu, obklopenou keťasy a psychopaty, kterou ze všeho nejvíc zajímaly kvéry, prášky, předehry a hlavně - Nickovy jehly s koktejlem dobrot. Sečteno podtrženo, Elvisův životní styl a sociální i ekonomický život byl jeden velký patologický případ a pravděpodobně byl mnohokrát na okraji úplného kolapsu. Po smrti mu našli v těle na dvě desítky různých drog a většina jeho orgánů byla naprosto v hajzlu. Elvis ve filmu ale vypadá téměř pořád skvěle a rozhodně ne jako někdo, kdo má hypertrofované orgány, spoustu všelijakých nemocí a žije v rytmu trip/absťák. Kdyby nebylo Plukovníka a početného ansámblu vyžírek, nejspíš by se nedožil ani čtyřicítky, což by bylo plně v souladu s jeho rodokmenem. Z pozitiv: hudební scény jsou místama skvělé, hlavně černošská hudba. Tom Hanks válí (doufám, že takhle špatně doopravdy ještě nevypadá), nicméně je vykreslen příliš úlisně, Plukovník byl sice gambler jak Brno, ale držel Elvisovu kariéru dlouho v lati a měl lví podíl na jeho úspěších. Některé výjevy, citace a hlášky jsou skutečné. Ale to je asi tak vše. Nemyslím, že bych od Stoneových Doors (1991) viděl životopisný rokenrolový film, který by stál za větší pozornost.

Mrs. Doubtfire je ztelesnenim kvalitni rodinne komedie (s jistymi prvky dramatu). C Columbus je v ruznych intosskych platcich pravidelne oznacovan za slusneho rodinneho kycare, ale podle me to neni zase tak malo. Lvi podil na uspechu filmu ma samozrejme zcela fantasticky R Williams, ktery se pro tuhle roli na rodil a ze ktereho z platna osobita lidskost doslova sala. Pouzity humor ve filmu je inteligentni a vetsinou velice vtipny. Takovy film pro vsechny (at its best), snad krom kontrarianu za kazdou cenu.