TheSpearCZ

Zajímavé téma, ale naprosto nezáživně zpracované. Tady mi těch 77 minut připadalo jako věčnost, navíc pokud Vám nabízí jeho verzi hodně podezřelej Victor Conte, kterýmu je fakt těžký cokoliv uvěřit. Slabota. Slabší 3*

Johnny "Football" Manziel rozhodně nebyl žádným otloukánkem a život teda uměl roztočit, jenže tenhle příběh jeho pádu, ačkoliv je sice smutnej, tak tady žádný sympatie k jeho osobě nijak nevedu. Ten fracek si to prostě zasloužil a narozdíl od jeho předchůdce Manti Te'a (američtí fotbalisti žijou nejspíš v jiný realitě), kterého jsem svým způsobem dokázal litoval, protože doplatil na dobu, kdy pojem "catfishing" nikdo neznal, tak Johnny měl všechno a ještě víc, co kdy mohl chtít a naprosto všechno sabotoval svým totálně dementním jednáním. Tady jde vidět, že i když máte všechno a můžete si připadat jakkoliv "cool", tak ve výsledku jste jen obyčejná troska. Čisté 3*

"Život je jako mořská pěna, musíte se do ní ponořit." Cuarón je divočák ! Zachytit s takovou přesností a s takovým stylem životy všech mladých kluků, jejich přátelství, o čem přemýšlí a co dělají (nebo by chtěli dělat), to se opravdu jen tak nikomu nepovede. A ještě o to víc si ho cením, že dokázal natočit road movie, které mě ani minutu nenudilo a ještě do toho film, který mě ve svém samotném finále vyloženě a naprosto nečekaně odrovnal, čímž si těch pět hvězd bezpochyby zaslouží. Mexická jízda je něco víc než jenom film, který bude s dalšími uplývajícími roky stárnout jako zralé víno, ona je to vlastně taková hořkosladká příručka ze života. 5*

Osobně si myslím, že Cuarón už natočil lepší filmy než jsou Potomci lidí, musí se mu nechat jeho osobitý styl, syrová kamera, příběhová nepředvídatelnost a v neposlední řadě i skvěle vybraní herci (Clive Owen je válec), ale mně přišlo, že ústřední postavy pořád někam odbíhají a tím pádem jsem neměl šanci si k nim vytvořit jakýkoliv vztah (možná až na huliče Caineho). A souhlasím s názorem, že film působí lacině, pod nalakovanou kapotou se skrývá motor z fichtla. Čisté 3*

Já nevím, jak to ti Poláci dělají, ale všechno na co sáhnou se promění ve zlato a podobně jako Francouzi jsou mistři komedií, tak v Polsku se točí filmy, které zobrazují realitu v čisté a reálné syrovosti a tenhle film je toho důkazem. O to větší dopad to na mě mělo, když jsem si film našel na Netflixu bez vědomí toho, co přijde a ani začátek tomu nenasvědčoval, začíná se nenápadně, představovačka postav v klidu, nutno podotknout, že jsou skvěle napsané i zahrané, člověk se v postavě kluka nebo ženy může, řekl bych, i vidět, což je v duchu filmu pozitivní zpráva, která tomu dodává to patřičné ono. Pak ale doslova nastoupil Maciej Stuhr, ze kterého vyplynulo, že to asi nebude jenom cool táta-navrátilec z USA, který přivezl dárečky a spustilo se těžké alkoholické peklo, ale ne nic nepředstavitelného, to je na tom to nejhorší, tohle je peklo, které se může dít teď a tady za jakýmikoliv dveřmi a v tom spočívá největší síla tohohle snímku, v čisté syrovosti a realitě. Nehledě na to, že můj oblíbenec Maciej Stuhr, který už několikrát předvedl svoje herecké schopnosti je tady na Oscara. Pro fanoušky polské kinematografie je tohle naprostá povinnost a někteří diváci budou odbíhat na balkón na cigárko, takovej depresivní fičák je tahle záležitost ! 5*

Tohle je filmařina jako víno a co se týče detailů, tak to nemá zase tak daleko k dokonalosti, čímž chci vyzdvihnout první polovinu, ke které nemám žádné připomínky, suprově nás uvedla do děje a představila postavy, které se dále v průběhu příběhově komplexně vyvíjí a divák ještě před "odhalením" dokáže pochopit, co jsou hlavní postavy opravdu zač. K Rosamunde Pike tenhle typ bezcitné narcistické ženy sedne jako snad k nikomu jinému (což později potvrdila v I Care a Lot), naopak Ben tu hraje klasicky sám sebe, což není nic proti němu, ale it is what it is. Fincher se tu tímhle snímkem vrátil do svých devadesátek, kdy točil ty největší filmy, člověk na to kouká a hned v tom vidí z hlediska filmařiny Sedm nebo Hru. Jenom se mi úplně nezdálo směřování příběhu v druhé polovině, to mi přišlo i na Finchera moc překombinované. A co se týče nějakého finálního šokujícího rozuzelní jako bylo u Finchera tradicí, tak to tu nenajdete. I tak se ale jedná o něco, co by nemělo být přehlíženo, Gone Girl je na dnešní poměry speciální záležitostí. Čisté 4*

Na to, že mě upíří podžánr moc nezajímá, tak mě 30 Days of Night spolehlivě překvapilo, především temný podkres filmu s ještě temnějšími záporáky/upíry, občasné lekačky se dostavily a pár brutálních killů se tu také bezpochyby našlo. Samozřejmě o jednání postav můžeme dlouho polemizovat, ale to bych musel odsoudit každý horor, který kdo kdy vydal, to pro mě není měřítko. Pro mě je důležitý, že ústřední dvojice byla sympatická a jsem spokojený, i když ta poslední scéna se mi do filmu teda moc nehodila, ukončil bych to celé jinak. Čisté 3*

Paul Thomas Anderson má velké štěstí, že mu v hlavní roli hrál takový pán herec jakým je Daniel Day-Lewis, protože bez jeho spektakulárního hereckého výkonu by to sice bylo dobré zobrazení kapitalistické Ameriky, ale nejspíš určitě bych se u toho ukousal nudou. Slabší 4*

Víte, jak se říká, že "kdyby tenhle film točil místo tohohle toho tamhleten, tak je ten film stokrát lepší?" Tak tady je to přesně naopak. Kdyby to točil kdokoliv jiný než Matthew Vaughn, tak dostaneme jenom rutinní béčkovku, kterou by neměl kdo zachránit. On ten samotný scénář není kdovíjaký, ale poutavost jakou si tady režisér pro diváky připravil je opravdu úctyhodná, stejně tak jako parádní hudba nebo ozvučení je na té nejlepší úrovni. Vaughn už ve svém prvopočátku ukázal svůj potenciál a představil nám, jakým stylem se ponesou jeho budoucí filmy, což je výborně viděno například na jeho trilogii Kingsmanů, kde jeho styl "vrcholí". A mám neustálé dilema jestli se na Craiga kouká lépe v jeho starší či novější tvorbě, ani tenhle film to nerozhodl, ten chlap je frajer. Slabší 4*

Jedna velká two men show pánů Christopha Waltze, jehož životní výkon dal celému filmu smysl a Quentina Tarantina, který ve svém počátku nejsilnějšího období dokázal vytvořit nezapomenutelný zážitek, ze kterého po celou dobu byla cítit oddanost a láska k filmu.