rosomak123

Zajímavě napsané postavy, u kterých neznalost jejich přesné minulosti vytváří tajemství a určité napětí. Trošku jsem nevěřil zpodobnění okolního světa, kde jsou všichni jenom hodní, chápaví a kdykoli ochotní pomoct. Ale beru to tak, že jde o vyjádření humanistického pohledu na svět paní režisérky/ scenáristky.

Tak našlapané akcí je to solidně, teď už jen zamyslet se nad tím, jestli chování postav dává nějaký smysl. Fakt byste si na přepadení banky přibrali jako parťáka svého mentálně retardovaného bratra? Je to dobré řešení pro zdar celého plánu? A tak by se zdviženým obočím dalo zpochybňovat skoro každé zásadnější rozhodnutí aktérů tohohle příběhu. Pochválit se každopádně dá přesvědčivě vykreslené sociální prostředí, ve kterém je tahle vykonstruovaná historka zasazená.

Prazvláštní záležitost. Záležitost, nikoliv film. Dramaturgicky totálně rozpadlé a směřující odnikud nikam. Psychologicky nevěrohodné, kdy ten nejzásadnější charakterový zvrat (Macháčkova postava) se odehraje mimo obraz. Přitom neukázat, co a jak a proč se v Macháčkově postavě pohnulo, nedává smysl. Do té chvíle jsme jako diváci s jeho postavou šli a vše nám bylo ukazováno, takže tohle nečekané "utajení" najednou působí jako šíleně umělý naschvál a porušení pravidel vyprávění. Ale pokud si tohle tvůrci neuvědomují, měl jim to říct dramaturg - pokud u filmu nějaký byl. Takovýchhle podivností a nedotažeností jsou tam mraky. Zásadní ale je, že postavy jsou člověku úplně fuk. Kterákoli z nich by mohla kdykoli umřít nebo se jí něco hrozného stát a bylo by vám to jedno. Hřebejka s Jarchovským mně jedno není. Je mně jich vlastně líto. Zdá se, že se dostali do pozice, kdy k vlastní tvorbě už nemají odstup a zároveň kolem sebe ani nemají nikoho, kdo by byl dostatečně kritický. A to je cesta do pekla.