Zmrznutá kosť

Atmosféru film rozhodně má. Napětí, neustálý strach a znechucení z nehostinného a syrově vyobrazeného amerického venkova, kde se úroveň inteligence osadníků pohybuje na hraně debility, doprovází klopýtání mladičké dívky po sousedství od začátku do konce. Samotný dojem z naturalistického ztvárnění to ale sám utáhnout nemůže. Bez výraznějších momentů, které by skutečně prohloubily dramatický rozměr filmu, a pronikavějšího příběhu působí umírněným dojmem, který si víc nevyslouží. (07.09.2011)

I takhle to vypadá v současných Spojených státech amerických. Byl jsem překvapen odvrácenou stranou Ameriky a přesvědčen o autenticitě snímku. Pro mě neznámá Jennifer Lawrence tady podává vynikající výkon jako sedmnáctiletá, osudem nešetřená a zkoušená dívka, která se musí starat nejen o dva mladší sourozence, ale i o matku, která není tak úplně při smyslech. Winter's Bone se celou dobu odehrává v nepříliš pohostinném prostředí amerického "venkova", navíc v období podzim / zima. Nálada mi během sledování klesla až někde k ukazateli deprese a ani posledních pět minut mi náladu nezvedlo. Přesto, nebo možná právě proto, jde o výborný film. (12.01.2011)

Mezi horkými oscarovými kandidáty nebo technicky nabušenými blockbustery se každoročně objeví titul, který svým komorním pojetím nejde nikomu na ruku a dává vyniknout hereckým výkonům. Vždycky stojí spíš jen statisíce dolarů, před prestižními oceněními objede nejrůznější festivaly a sbírá ceny poroty a uznání jak na běžícím páse a obecně je považovaný za černého koně oscarového ceremoniálu, i když každý ví, že do cíle nikdy nedocválá. U Winter´s Bone ale není tak úplně jasné, proč se v takové společnosti vůbec nachází. Je poměrně tísnivou kritikou nehostinného amerického venkova. Obyčejní hrdinové v syrovém podání působí v prvních desítkách minut fajn, ale jen do té doby, než vyjde nadobro najevo, že jim jednoduše chybí pevnější příběh. Hlavní hrdinka (aktuálně po právu v kurzu Jennifer Lawrence) tu bloumá s nasraným výrazem po polorozpadlých chatrčích, všude dostává stejných odpovědí od lidí, kteří se většinou živí domácí výrobou drog a jsou to dost často agresivní hovada. Postavy se objevují a mizí bez nějakého významnějšího opodstatnění, filmu chybí silné scény (maximálně nakládačka v garáži) a nebýt strýce hlavní hrdinky, děj by se snad ani nikam nepohnul. Postava skutečně výborného Johna Hawkese naštěstí dostává záhy víc prostoru a dokáže se opřít o jakýs takýs uvěřitelný základ. Nevzrušivé drama, které si ale pozornost během nějakého chladného večera zaslouží. (05.05.2012)

#podle knihy #dívka #les Vskutku. Přívlastky hypnotizující, depresivní a zotužující (a toto nejspíš vymyšlené slovo používám proto, že z těch opravdových mě napadá jenom inspirativní, a to by mi přišlo trochu nemístné v daném kontextu, i když významově trefné) pomíchané různě dohromady. Film je tak sevřený a uzavřený, že působí jako od základu nově vybudovaný svět fantasy nebo spíš hororu a noční můry. J-Law je jenom jedno z mnoha koleček ve stroji, který proklatě dobře funguje (kterým kruhem pekla proboha prolezl John Hawks, že jsem ho nejdřív ani nepoznala), ale jestli jí Akademie tak nutně chtěla udělit Oscara, tak to měla určitě učinit za tento film a nikoliv za Terapii láskou. Za jedno je tu lepší než v tom pozdějším filmu a za druhé je tu stoprocentně lepší než Natalie v Černé labuti, ale mně obecně ocenění z Oscarů 2011 dávají jen pramálo smyslu. Jo a ještě než odvesluji někam dál, tak chci udělit čestnou zmínku Dale Dickey, protože damn, ta ženská má charisma. -"If dad's up there, I'm bringing him home to bury." (18.03.2018)

Ryzí Amerika… Když občas vypluje ne povrch akademií vyvolený film zdánlivě odnikud, tak se často zaměňuje slovo nezávislý za skromný a skromný za svobodný. U tohoto přesvědčivého obrazu však rád splním nutnou podmínku, kterou film klade, a tou je důvěra. Ta se obrací v určitém smyslu na diváka a ještě zásadnější kontext důvěry spočívá v Americe samotné (tahle věc je pro „anti-ami“ krajně nevhodná). Tato druhá rovina důvěry prochází složitým vývojem od hořké reality až po sílící sentiment. Je paradoxní, že film o amerických mýtech dokáže navodit reálný pocit hrdosti a přitom podlomené pýchy skrz skrývanou vlajku (viděna v odraze) a tlumenou zbraní za zády. Přesto pravý tradicionalismus Ameriky vnímá divák na každém kroku a ten nekašírovaný bluegrass to korunuje. Že má USA střízlivě řečeno problematické prostředí (za hranicemi asi nikoho příliš nezajímající) mohlo vyvolat ještě daleko umělecky závažnější reakce. Winter’s Bone není celistvé dílo. Snaha sdělit mnoho a zároveň neohrnovat povýšenecky nos nad divákem ústí v přesvědčivou poetiku, ale udržující autentické charaktery v čele s jakousi lidovější obdobou Juno (její jednání lze plně pochopit až na konci filmu) postupně vypouští trochu přepálené finále. Pak je důvěra na vážkách, protože ty dějové „metamorfózy“ odbíhají moc daleko od původního realistického lpění. Buď jak buď, dílo slibuje mnohé a potenciál doufám nebyl tímto vyčerpán. Další film Debry Granik může být nesmírně zajímavý. (24.02.2011)