špaček421

Čekal jsem ukřičenou nevtipnou řachandu s Gassmanem a Villaggiem, a dostal jsem regulérní třetí díl Corbucciho revoluční trilogie. Jasně, není tu Nero ani Palance, ale tématem je to hodně blízko. Tento film ze všech tří nejjasněji komedie, kde se mohou dít pěkné blázniviny, a hlavní postavy tu jsou dva lidi, kteří neumí ani vzít pistoli do ruky, jeden je kněz a druhý herec. Vlastně tak trochu Velký flám v mexické občanské válce. To ale neznamená, že by se tu místo střílení lidi prali a padouši směšně padali po šlupkách klackem do hlavy. Zejména v líčení krutosti mexické armády si tentokrát Corbucci vůbec nebere servítky a prezentuje nám hrůzovládu plnou poprav, masakrů, kolaborantství a bezcitnosti. Vláda nabízí peníze za usekané ruce povstalců, které nejhorší chamraď seká Indiánům.  Gassman sice přehrává, ale jeho postava je přehnaně teatrální herec, který je přesvědčen o své genialitě, Villaggio je naopak překvapivě velmi civilní, umírněný a tím se s Gassmanem skvěle doplňují. Vtipných scén i gagů je tu dost, a dost jsem se nasmál, aby mi za chvíli ztuhl úsměv na tváři při pohledu na další popravy za zvuků Verdiho oper nebo u až hororové scény, kdy se jednorucí Indiáni v maskách vyrazí pomstít. Škoda slabší Morriconeho hudby, ale jinak asi hlavně kvůli hlavním dvěma představitelům neprávem opomíjený film.

Film samotný by byl tak za 3*. S dabingem Kafilérie Zawadské a Immanuela Lubrikanta ovšem zážitek na 5*. Takže výsledné hodnocení je jejich průměrem.

Tak jako na Španělsko se laik dívá jako na zemi, kde točil westerny Sergio Leone, tak na Mexiko jako by se pohlíželo, jako by v něm prostě točil westerny Sam Peckinpah, ale že by sami nějaké vyprodukovali, to je dost přehlíženo. Přitom jich bylo dost, mimo španělsky mluvící země se ale neprosadily. Byl to první zástupce mexických westernů, kterého jsem viděl, takže nebudu podle něj soudit všechny, ale tenhle navíc přidává spoustu věcí, které byste v hollywoodském ani v italském či španělském westernu nenašli. Silně totiž pracuje s mystikou původních obyvatel, a to ne ve stylu Mladých pušek, kde se akorát zhulili nějakou dýmkou, ale máme tu věštění a různé rituály (nesouvisející s drogami). Zároveň je tu poměrně krvavé násilí, několik erotických scén, ale taky věci, které jsem v jiném westernu zatím neviděl. Například to, že padouch oběť nejprve zastřelí a pak znásilní. Nebo uprchlý kůň se vrhne na klisnu. Natáčení také padlo za oběť docela dost hadů. Jinak ale, kromě nádherného vizuálu, bohužel Hot Snake nemůžu doporučit. Děj vznikal za pochodu a žádné z postav nelze držet palce, a když zemřou, je nám to úplně jedno. Druhá půlka navíc vybočí z tradičního schématu honby za padouchem a stane se silně psychedelickou se snahou o horor. Hlavní padouch je necharismatický, hrdina byl zřejmě pokusem o mexického Seana Conneryho, ale taky nás nezajímá, v půlce se objeví úplně nová hlavní postava, které průběžně vymýšlí motivaci skrze flashbacky, Christa Linder je sice překrásná (a většinu své role nahá), ale hraje pěkně toporně. Snad jiní zástupci žánru budou lepší.

Většinou nudná vykradačka Čelistí, ale scény se žralokem jsou výborná komedie. Hlavně samozřejmě ty, kde se vyskytuje model, ale i archivní podmořské záběry, kde se žralok mění z jednoho druhu na druhý, taky stojí za to.

Dle doporučení Tarantina a Avaryho jsem se poddíval na tento zapalý thriller a nelitoval jsem. Celé to má tak silný francouzský nádech (včetně Goldsmithovy hudby, která zní jako Francois de Roubaix), že jsem si až říkal, že to měo být francouzsky a s Venturou místo Scotta. Film je sice pomalý a akčních scén v něm moc není, ty, které tam jsou, ale stojí za to. Člověk, který v sedmdesátkových kriminálkách hledá jen brutální násilí a sex musí být nutně zklamán, pro ostatní zajímavý film.

Opravdu vtipná parodie, v níž si hlavní postava v podstatě uvědomuje, že je postavou v dokola se opakujícím seriálu. Všechna města jsou stejná plná stejných postav, stávají se ty samé příhody a dopadnou vždy stejně, klaďas potrestá padouchy. Co ale znamená být klaďas, a jak může dopadnout souboj dvou ryze kladných postav? Tom Berenger i Andy Griffith jsou skvělí, nejlepší ze všeho je ale místní opilec G.W. Bailey.

Depresivní vánoční film o nebohém utlačovaném dělníkovi, který nemůže uživit svou rodinu, a o chlastajícím novináři, který se chce zabít. Snad jen ten Bronson v trochu jiné roli než jsme zvyklí stojí za vidění.

Jim Brown jako černý James Bond mstící se za smrt svého otce. Je to sice laciné béčko, ale vše ubíhá rychle, akce je dostatek, a jde hlavně o to, aby Brown nakopal zadek Ripu Tornovi. Cameron Mitchell se bohužel jen mihne. Titulní píseň Billyho Prestona známe z Hanebných panchartů.

Bože mi netrestej, tohle byla hrůza. Vlivem příšerného střihu a řazení scén jsem tak většinu filmu se snažil pochopit, kdo je kdo, co se zrovna děje a proč. Fernando Sancho chlastá s oslem, Pierre Brice dělá padoucha a záhadný lovec se zvonečkem se míhá jen na začátku a na konci. I při kratičké stopáži šílená nuda.

Překvapilo mě to, ale že Hammer natočí roku 1968 nejnáboženštější díl série, to bych skutečně nečekal. Ve třetím dílu bojuje s Drákulou řekněme pokrokově smýšlející kněz, ale tady už je to vyšší církevní hodnostář, představitel establishmentu a patriarchátu. V roce 1968 je nečekané, že je taková postava vykreslena kladně, jako jeden z hrdinů, jehož definující vlastností nakonec ovšem není zbožnost, ale takřka otcovská starost o svou neteř. Druhým hrdinou je student, který je a teď se podržte, ateista! A ten zjišťuje, že proti absolutnímu zlu se svými vědeckými poznatky bez víry nevystačí. Naštěstí nás tvůrci šetří nějakých zdlouhavých disputací na téma jestli Bůh je nebo ne, ani tu nenajdeme nějakou velkou manipulaci, přesvědčující diváky, aby po zhlédnutí filmu mazali do kostela. A přes to všechno je tenhle díl dobrý. Tedy hlavně, pokud jsou na scéně Christopher Lee, Rupert Davies jako onen kladný kněz a krásná Veronica Carlson jako jeho neteř.