Recenzie (542)
Il bello, il brutto, il cretino (1967)
Dva taliáni z místní hospody si za barákem hrají na Clinta a Eliho. Humor spočívá v tom, že si nadávají, nebo že močí. Závěrečná pointa mi došla asi tak ve chvíli, kdy se začalo mluvit o jméně na hrobě, a byla provedena ještě blběji, než jsem čekal.
Siete dólares al rojo (1966)
Klasický Steffen s malým kloboukem a rychlým koltem. První půlka má potenciál, ale druhá je totálně zabitá, až na posledních cca deset minut, ty jsou dobré.
Kapitán Apač (1971)
Lee Van Cleef zpívá (jen v soundtracku naštěstí), nemá knír, má paruku a řeší záhadu. Jestli je něco spaghetti westernová bondovka, je to stoprocentně tohle. Jen to není spaghetti western.
All'ombra di una colt (1965)
Námět není špatný, hudba je přímo výborná, ale herci to totálně zabíjejí. Vedle Stephena Forsytha by i Anthony Steffen vypadal jako dobrý herec, a Conrado San Martin šíleně přehrává. Helga Liné, José Calvo nebo Franco Ressel to už sami nevytrhnou.
Uomo avvisato mezzo ammazzato... Parola di Spirito Santo (1972)
Trochu švihlejší Sartana v bílém zamíchaný do vřavy mexické revoluce, v které ale hledá jen zlatý důl, jež vyhrál v kartách. Na každém rohu známá tvář, drsné a vážné scény se dynamicky střídají s odlehčenými, a všemu kraluje král ironie Garko. Kdyby se jenom konec nezvrhl v totální frašku.
Troppo rischio per un uomo solo (1973)
Gemma jako závodník podezřelý z vraždy (sbohem, Nieves, moc ses neohřála) a zapletený do špionáže. Nebo pašování? Těžko říct, kromě komické postavy Venantina Venantiniho si z toho už vůbec nic nepamatuju.
Živí nebo radši mrtví (1969)
Nevtipná komedie, televizně vypadající špageťák, nesympatičtí Gemma a Benvenuti, nezajímaví padouši, protivná Sydne Rome. Tohle opravdu lze bez potíží vynechat. S Gemmou existují lepší westerny. Jeho prakticky všechny.
Proscrito del río Colorado, El (1965)
Mexická telenovela s hrdinou s tváří Jiřího Krampola. Nebrat.
Execution (1968)
John Richardson netradičně ve westernu. A dokonce v dvojroli. Přičemž ta druhá, nekladný bratr hlavního hrdiny, mu sedí lépe. Hlavní padouch vypadá jako Marián Labuda bez kníru, ale zase má řemdih, což se taky jen tak nevidí. Jen škoda, že se na poslední chvíli tvůrci rozhodli dodat do filmu hloubku, které předtím nedali žádné opodstatnění. Nehezké Goriho téma bylo později slyšeno ve většině westernů Demofila Fidaniho.
Znamení vlkodlaka (1968)
Naschy jako vklodlak, krásná Zurakowska, tančící upír. Ale toho trombonistu jsem měl chuť zaškrtit.