MrKrahujec

Na Olivera Stonea to bylo vážně trochu režijně nevyrovnané. Začátek totálně nemastný-neslaný, jak z nějaké televizní inscenace, pak trocha té dychtivě očekávané velkoleposti, to zas ano a konec zas tak nějak s prsknutím a zasyčením zhasne... Čím to?

...když já prostě nějak nemusím Schwarzeneggera!

Je to samozřejmě i dokonalý zážitek, ale přece v porovnání s původní Hitchcockovou předlohou jde jedna hvězda dolů. Ale nečekejte, že napíšu proč...

Pozoruhodná záležitost. Tento film není ani zdaleka dokonalý, jak technicky, tak i syžetově, přesto to ve výsledku vystačí na plný počet. Hitchcock byl totiž opravdu především veliký iluzionista a nelze neocenit, jak se mu podařilo vpravdě minimálními prostředky dosáhnout velkolepého efektu.

No, až takový zázrak to nakonec nebyl... Zajisté, rozpoznal jsem řadu literárních i filmových odkazů, rozhodně nemůžu říci, že by scénář nebyl promyšlený a Johnny Depp je navrch mým oblíbeným hercem, ale přesto... nějak to nemělo ten správný "tah na branku". Dobré nápady tam sice byly, ale dávaly na sebe strašně dlouho čekat, takže to nakonec ve výsledku byla vlastně nuda. Škoda...

Zase jedna dokonale modernizovaná, až přemodernizovaná pohádka. Ale to už je úděl toho, co v dnešní době zbylo ze sci-fi. A jak už jsem napsal jinde (tuším, že u Strážců galaxie), nemohu říci, že by mi to až tak vadilo. Tady jsem pod (uznávám, že tlustou) vrstvou triků, akce a vesmírných trosek nakonec vystopoval něco jako dějové schéma Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, případně nějaká ta variace se statečným princem a jeho neobyčejnými pomocníky (hloupý Honza byl zas použit jinde). Ale nakonec mohu jen zopakovat: Proč vlastně ne?

Ta jedna hvězdička je opravdu jen za to, že jsem to nakonec zvládl dokoukat až do konce...

No, tak dobrý, jako "Přání smrti" to tedy nebylo, i když ambice byly více než nesporné. Dost zoufale tam chyběla trochu přesnější motivace hlavního hrdiny, lidově řečeno: co vlastně chce? Co nechce, to jasný bylo, to zas ano: nechtěl je pozabíjet, nechtěl celou věc ani vyhrotit politicky, dokonce nechtěl vytrhnout z nebezpečné letargie vlastní přítelkyni. Ale co vlastně chtěl, jako by se rozkrývalo nedobrovolně a proti jeho vůli až do samého posledního záběru. Nebo, že by to byl záměr?

Já vím... klasika je holt klasika, John Ford je jednou John Ford, to se nedá nic dělat, ale když já se u toho tak nudil...

Tak tahle televizní inscenace byla pro mě osobně až téměř neuvěřitelná "pecka". Čapkovu předlohu totiž miluji od raného dětství, s velikou chutí si ji opakovaně čtu (pro ten úžasný slovní i situační humor) a absolutně jsem neměl tušení, že je už málem padesát let zfilmovaná! Naopak jsem nesmírně želel, že nemá filmovou verzi a s velkým gustem jsem si často představoval, jak by ta filmová verze mohla vypadat (tady jsem uvažoval o zpracování lehce pozdějším - soukromě jsem si ho situoval do poloviny sedmdesátých let) Udělal jsem si tedy i pomyslné obsazení a teď jsem jen žasl, že to skutečné je úplně jiné, ale dokonale sedící. Snad jen pro zajímavost, srovnání a pro osoby vybavené představivostí uvedu "mé" obsazení té neexistující verze z roku 1973 (a něco): Autor - Jiří Menzel, režisér - Jan Přeučil, Jiří Daneš - František Němec, Klára - Jana Štěpánková, Katuše - Dagmar Veškrnová, Gustav Včelák - Vladimír Menšík; ale tady (zaplaťpámbu) fantazie končí, vše ostatní by už jistě dokonale odpovídalo této inscenaci. Pravou třešničkou na dortu pak pro mě byla účast Jiřího Šlitra v malé, ale velmi viditelné roličce osvětlovače.