Jak se dělá divadlo

Tak tahle televizní inscenace byla pro mě osobně až téměř neuvěřitelná "pecka". Čapkovu předlohu totiž miluji od raného dětství, s velikou chutí si ji opakovaně čtu (pro ten úžasný slovní i situační humor) a absolutně jsem neměl tušení, že je už málem padesát let zfilmovaná! Naopak jsem nesmírně želel, že nemá filmovou verzi a s velkým gustem jsem si často představoval, jak by ta filmová verze mohla vypadat (tady jsem uvažoval o zpracování lehce pozdějším - soukromě jsem si ho situoval do poloviny sedmdesátých let) Udělal jsem si tedy i pomyslné obsazení a teď jsem jen žasl, že to skutečné je úplně jiné, ale dokonale sedící. Snad jen pro zajímavost, srovnání a pro osoby vybavené představivostí uvedu "mé" obsazení té neexistující verze z roku 1973 (a něco): Autor - Jiří Menzel, režisér - Jan Přeučil, Jiří Daneš - František Němec, Klára - Jana Štěpánková, Katuše - Dagmar Veškrnová, Gustav Včelák - Vladimír Menšík; ale tady (zaplaťpámbu) fantazie končí, vše ostatní by už jistě dokonale odpovídalo této inscenaci. Pravou třešničkou na dortu pak pro mě byla účast Jiřího Šlitra v malé, ale velmi viditelné roličce osvětlovače. (05.08.2018)

Karel Čapek byl nejen vynikající spisovatel a dramatik, ale dobře znal také divadelní zákulisí. Dokázal proto přetavit svou lásku k divadlu do zasvěceného pohledu na vznik divadelního představení i s patřičnou laskavou ironií a humornou nadsázkou. Kromě samotných herců a tvůrčího týmu divadla si přitom ale dokázal posvítit i na kritiky a diváky. Dodnes jsou myslím jeho postřehy víc než aktuální. Televizní zpracování Čapkova fejetonu se vcelku zdařile přiblížilo své předloze. (15.01.2021)

Provedení Jiřího Horčičky, zpracované pro LP desku (Adamíra, Hrušínský, Höger, Adamová), je určitě lepší, přesto i tak příjemné podívání. Mezi herci dále spatřujeme tato jména: Jiří Pleskot, Zdeněk Podskalský, Josef Kemr, Ladislav Trojan, K. Hovorka ml., L. Navrátil, J. Hartman, J. Kořán, M. Čálek, E. Bezděková, J. Beránková, V. Halama. (26.11.2007)

"Tahleta židle je okno. Tak a tahleta židle je pohovka." Už ani nevím kde, ale někde jsem zaslechl, že u filmu má poslední slovo režisér, kdežto u divadla má poslední slovo herec a je to pravda, ať se to autorovi líbí, nebo ne. Stejně jako v případě pana Jíši, kterému ze sondy do života současné vesnice filmaři udělali velkolepou hudební show, o níž jsou přesvědčeni, že bude divácký trhák. Mimochodem se v této Čapkově dramatizaci naposledy objevil Jiří Šlitr, který si zde zahrál divadelního osvětlovače. (14.05.2016)

Divadlo nemusí být jen nuda, občas je to velká legrace. 1) Zfilmovat Čapkovy povídky či drobnější práce je, věru, práce pro vraha. Tím více mě překvapilo, že tu celkem podařená verze části jeho knížky Jak se co dělá existuje._____ 2) Originál jsem četl poprvé už někdy v dětství a moc se mi to líbilo spolu s návodem, jak se dělají noviny a jak se dělá film. 48letý Karel Čapek zde očividně popisuje vlastní zkušenosti a činí tak roztomile, s nadhledem a s použitím velmi kvalitní češtiny, jak je u něj obvyklé._____ 3) 37letou scénáristku a režisérku Jiřinu Pokornou-Makoszovou jsem dosud neznal, její dílo se mi vyhýbalo obloukem a zřejmě i nadále bude. Mám-li být upřímný, inscenace je horší než povídka. Režisérka nedokázala přenést na obrazovku čapkovskou atmosféru a ani herecké obsazení mi nepřijde příliš trefné._____ 4) Na druhé straně však nepochybně skvělí herci a dobový šarm dodal inscenaci jakési kouzlo, které s Čapkem nemá nic společného, ale s šedesátkami ano. Takže nakonec z dnešního pohledu je zajímavé se na povídku podívat, i když stále platí, že je lepší si ji přečíst. (08.10.2020)