Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Rozprávka
  • Dráma
  • Akčný
  • Dobrodružný

Recenzie (60)

plagát

Červený kapitán (2016) 

Popravdě, do kina jsem šel na tento film jen proto, abych viděl pana Chudíka, který mi před několika lety odpověděl na můj dopis, a moc si toho do dnes vážím a vždy budu. Neměl jsem velká očekávání, nechtěl jsem být zklamán. Chyba lávky, i kdybych býval měl očekávání sebevyšší, tento film by je naplnil, ba co víc, předčil. Po dlouhé době žánrově čistý film, po všech těch vztahových dramatech a komediích - dvou žánrech, ve kterých se česká kinematografie zasekla. U filmu jsem měl stejný pocit jako u krimi filmů pana Schulhoffa. Dále musím zmínit výtečné masky a naprosto skvělou dobovou výpravu. I herecké výkony byly výborné - Stuhr, Kaiser, Kronerová a další. Dokonce i výkon pana Suchánka mě příjemně překvapil a byl výtečný. No a v neposlední řadě, skvělý výkon pana Chudíka, jeho poslední role, za kterou s díky posílám panu Chudíkovi obdivnou poklonu do hereckého nebe. Nejlepší krimi posledních několika dekád!

plagát

Bella Mia (2013) 

Tvůrce filmu si vybral nelehké téma ke zpracování. Lépe řečeno nevděčné téma, protože i při sebelepší snaze se z tohoto tématu nedá vykřesat výsledek, kterým byste se zavděčili většině lidí. Na filmu bych hlavně změnil obsazení, někteří herci/herečky mi tam prostě neseděli, hlavně ten "zelený mozek". Jedna skupina hereček se mi ale líbila moc a tu bych chtěl pozdravit, takže: AHOJ, KRAVIČKY! Jako celek na mě film působil velmi dobře, díval jsem se na něj v pohodlí domova a v žádném případě jsem neměl ani na vteřinu potřebu přepínat na jiný program. Takže mé hodnocení je vysoké a zvolávám: "Je to zajímavý a zdařilý počin!"

plagát

Dvojníci (2016) 

Komedií o dvojnících bylo natočeno mnoho, tato z nich nikterak nevybočuje. Je to jednoduchá, předvídatelná záležitost, nic pro náročnějšího diváka. Občas je ale důležité si oddychnout a to u tohoto filmu můžete. Humor je vcelku milý, přijatelný. Herecké výkony lepší i horší, ale nemyslím, že je nutné to v tomto případě analyzovat. Je to prostě jednoduchá komedie využívající stereotypy tohoto žánru. Nenadchne, ale ani neurazí. Dal bych 2,5 hvězdy, což ale nemohu, a protože jsem hodný kluk ;-), dávám tři.

plagát

Batman vs. Superman: Úsvit spravodlivosti (2016) 

Hodnocení by nemělo být založené na srovnávání, ale protože nežiji v bublině z vakua, tak se tomu asi nelze vyhnout. Tak tedy, první filmy o Batmanovi, které jsem kdy viděl, byly ty od Burtona a myslel jsem, že nemůže být nic lepšího. Když jsem viděl verzi od Nolana, byl jsem nejprve zklamaný, postupem času jsem si ale trilogii velmi oblíbil, zvláště pak třetí film. Došlo mi, že jeho realistické pojetí, které mi nejprve vadilo, bylo správnou cestou a příjemným odklonem od typických blockbusterů. Zatímco na Nolanových filmech je vidět, že jsou doslova vymazlené, na Snyderově verzi je vidět, že mu šlo hlavně o to, natočit typický blockbuster, přeplněný CGI efekty. Batman vs. Superman se mi oproti Nolanově verzi jeví jako krok zpět. Ale i tak nemohu film hanět nebo hodnotit negativně, protože za ním stojí veliká práce veliké spousty lidí a to si zaslouží vždy uznání. Takže v podstatě palec nahoru, ale zde je pár věcí, které se mi nelíbily: 1. První třetina filmu mi přišla vleklá a nezajímavá. 2. Waynovi snové vize mi přišly nadbytečné a pro děj nepodstatné. 3. Film kombinuje osudy příliš mnoha postav jak ze Supermana, tak Batmana, díky čemuž jsou všechny postavy vykreslené velmi povrchně. 4. Motivy jednání většiny postav, hlavně Lexe, jsou zcela vágní. 5. Jednání některých postav je zcela nelogické. 6. Konec filmu je totální digitální masakr. Souhlasím s názorem, který tu někdo zmínil, že ničivé vlny vždy vypadají jako konec světa a přitom zas tolik škody nakonec neudělají. 7. Jeremy Irons jako Alfred je totálním šlápnutím vedle, po sympatickém výkonu Michaela Gougha a bravurním výkonu, který podal Michael Caine. Irons vypadá jako starší homeless bratr Afflecka. 8. Amy Adams - kde ji vyhrabali? Nesympatická a bez talentu! A co se mi líbilo? 1. Souboj Batmana a Supermana mě mile překvapil, byl pojat velmi vyváženě a celkem vypadal reálně. 2. Nástup Wonder Woman do bitvy v závěru filmu bylo pro mé oko vítaným zpříjemněním. 3. Jako fanoušek Batmana jsem si film v podstatě nemohl svým způsobem neužít. Přes výtky, které jsem uvedl a přesto, že Nolanova verze je pro mě lepším zážitkem, nemohu film hodnotit negativně. Podívaná, za kterou se skrývá spousta práce, to prostě je!

plagát

Čarodejnica (2015) 

Jako hodnocení by možná stačilo napsat, že při skončení promítání se drtivá většina lidí v sále smála a jeden člověk prohlásil. "To byl fakt horor". Všechny nás též pobavily zamčené dveře v kině při odchodu, asi věděli proč zamkli :-) Nicméně svůj komentář malinko rozvedu. Zasazení filmu do sedmnáctého stolení v Nové Anglii, proč ne. Sice to tu už bylo x krát, ale ono to má svoji atmosféru a stále to aspoň pro mě velmi dobře funguje. Bohužel stejně ani jako česká Polednice, tento film není horor, spíše psychologické drama líznuté pár kalužemi krve. Nejstrašidelnější horor všech dob? - tento oficiální slogan je po shlédnutí filmu k smíchu. Alfou omegou tehdejší doby bylo náboženství a s ním spojené odchody do Nové Anglie, ale tady těch náboženských litanií bylo až přespříliš a už vůbec se k celému filmu nehodil jeho konec, který byl příliš fantaskní. Tvůrci chtěli také docílit autentičnosti dobovým nářečím a dialektem, obdivuji mladé herce, že se to naučili, běžný divák ale hůře rozumí (tady se titulky opravdu hodily). Žánr hororu se v poslední době moc nedaří - Polednice, Čarodějnice atd. Záhada Blair Witch nebo třeba Vesnice pro mě fungovaly daleko lépe. Dávám jednu hvězdu za herecké výkony v rolích Thomassin a Caleba, které se mi opravdu líbily.

plagát

Bohovia Egypta (2016) 

Někteří zde se opět projevili jako opravdoví odborníci na filmy. Ptám se: "Co jste natočili vy, když si dovolíte takovýto film označit za sračku?" Ptám se: "Kdy vůbec jakýkoliv Čech natočil tak vizuálně zajímavý film?" Některým lidem by neuškodila větší pokora s sebereflexe. Ano, děj mohl mít lepší spád. Ano, postavy mohly být prokreslenější. Ano, dialogy mohly být zajímavější. Ale na druhou stranu je to film, který předvádí řadu špičkových vizuálních efektů tak dobrých, že si troufám říci, že lepší jsem nikdy neviděl. I když film měl své mouchy, zaslouží si velké uznání za vizuální stránku, triky musely stát mnoho lidí velké úsilí. Takže vy, kteří ten film označujete jako "odpad" jste jen velkohubí kecálci a sami byste nedokázali natočit ani reklamu na mast na kuří oka!

plagát

Domáca opatera (2015) 

Výborný režisérský debut. Film, od kterého se nelze odtrhnout. Filmů o umírání, bojování se smrtí, vyrovnávání se se smrtí je mnoho, tento ale funguje. Je plný symboliky, která se na první pohled může jevit kýčovitě, ale není a funguje také - žáby, srnka, strom. Obzvláště scéna, kde paní Mihulová učí žábu, jak používat podchod, na mě působila silně emocionálně. Silné obsazení filmu - Polívka, Kronerová, Vilhelmová. Připadá mi, že Vilhelmová podává své role dost stereotypně, sem se ale její způsob herectví hodil. Pan režisér by měl hlavně blahořečit ten moment, kdy ho napadlo obsadit Alenu Mihulovou - opravdu úžasný herecký výkon. Nejedno ocenění, které za něj získala, získala oprávněně a budiž to pro ní satisfakcí za to, že jsme o ní mnoho let neslyšeli. Film, natočený natolik realisticky, že téma umírání vám srazí náladu na bod mrazu, díky čemuž nebude patřit mezi mé oblíbené ve filmotéce, což je ale vlastně pro film dobře. Takže palec nahoru a paní Mihulové přeji mnoho dalších krásných rolí, které po jejím kvalitním výkonu určitě přijdou.

plagát

Řachanda (2016) 

Nová pohádka lákající diváky na senzační masky a speciální efekty. To první funguje, to druhé již méně. Kdo se opravdu nechá nalákat a půjde do kina kvůli maskám a efektům nejspíše nebude odcházet zklamán, protože masky a efekty jsou na poměry českých produkcí udělány opravdu dobře. Zdůrazňuji na české poměry! K maskám bych asi výhrady neměl, i když Dryády, nalíčené zeleným aquacolorem, byly poněkud levným a úsměvným pokusem o ekvivalent Avataru. Speciálních efektů bylo ve filmu použito mnoho, ale troufnu si říci, že divák laik si poloviny vůbec nevšimne a bude z kina odcházet s otázkou, kde ty úžasné efekty vlastně byly, neboť většina efektů se týká pouze barevných korekcí obrazu. Výkony herců se různí, od úžasné Vilmy Cibulkové, Jana Hrušínského a Bolka Polívky, přes solidního Jaromíra Noska, až po nevýraznou a nudnou Martinu Bezouškovou a přehrávajícího Vladimíra Polívku, který po svém otci možná podědil mnohé, ale talent to asi nebude. Aleš Bílík a Denisa Pfauserová hráli své postavy dobře, i když mi je neustále záhadou, proč se do podobných rolí nevolí poněkud líbivější/atraktivnější typy herců. Děj pohádky je maličko nudný a tempo pomalé, morální ponaučení naprosto jasné – co dáváš, to se ti vrátí. Přes drobná negativa mohu pohádku doporučit, protože především lesní svět plný zajímavých pohádkových postaviček, například vtipných puků, stojí určitě za zhlédnutí a dětský divák se nudit nebude, i když se nejedná ani o Harryho Pottera ani o Pána Prstenů.

plagát

Decibely lásky (2016) odpad!

Divák lačnící po informacích se určitě před návštěvou kina od samotného Michala Davida, poskytujícího rozhovory o tomto filmu do různých komerčních médií, dozvěděl, že film nenavazuje na původní Diskopříběhy. Kdo tedy doufal, že se film ponese v podobném duchu, duchu možná přízemní, ale vtipné komedie plné líbivých písniček, byl na omylu. Po neustálém odsouvání natáčení z důvodu nedostatku financí by se dalo očekávat, že tvůrci chtějí udělat film zodpovědně a plnohodnotně. Po původních Diskopříbězích nezůstala ani památka, to je pravda, bohužel vytratil se i humor, nové písně i děj. To že ve filmu opravdu není příliš míst, kde by se divák zasmál, je neblahá skutečnost, daleko horší však je, že film nemá děj, ani zajímavé postavy. Do konce filmu není jasné, čí příběh měl být tím stěžejním, postavy jsou ploché a nezajímavé. Jsou na tom čeští herci opravdu tak finančně špatně, že i herecké legendy jako Rudolf Hrušínský ml. a Iva Janžurová sáhli po tomto počinu? Za vše mluví fakt, že možná nejlepší komický výkon podává neherec Pavel Horváth, zatímco nostalgické přemítání Hrušínského a Janžurové byla velká nuda. Ani bych nechtěl vidět, jak vypadaly dialogy těchto dvou postav, než je sama Janžurová přepsala a být paní Janžurovou, tak bych o svém scénáristickém debutu raději pomlčel. Další negativní věc byla ta, že byť je film dítětem Michala Davida, David se neobtěžoval napsat do filmu nové písničky. Drtivá většina písniček byly ty, které mnoho a mnoho let zpívá na svých koncertech. Po zhlédnutí rozhovorů se slavnými osobnostmi, které navštívili slavnostní premiéru a následně film vychvalovali až do nebes, si říkám, že jim ta slova musela hodně drhnout mezi zuby a jejich chvála byla pouze laciným gestem, aby neurazili svého kolegu.

plagát

Polednice (2016) odpad!

Pro mnohé diváky je velkým lákadlem tohoto filmu skutečnost, že jeho tvůrci ho označují jako horor, mající předlohu ve stejnojmenné baladě K. J. Erbena. Nejeden fanoušek hororového žánru podlehne pokušení se jít na film podívat už kvůli tomu, že horor v české kinematografii se objevuje spíše výjimečně a divák lační po hororovém zážitku v českém provedení. Může splnit Polednice divákovo očekávání? Ústředními postavami filmu jsou Eliška (Aňa Geislerová) a její dcera Anetka (Karolína Lipowská). Eliška je v podstatě máma, která je v těžké životní situaci a pod velkým tlakem, snažící se potlačit realitu, což má za následek dalekosáhlé negativní důsledky. Film by pro mě možná fungoval lépe, kdyby nesl označení psychologické drama spíše než horor. Polednice má do hororu stejně tak daleko jako Esmeralda do thrilleru. Jedna z věcí, která mě přiměla jít do kina, byla zvědavost, jak se tvůrci vypořádají s navozením hororové atmosféry, protože jak samotný námět vypovídá, děj a hororové sekvence by se měly odehrávat v poledne, tedy za denního světla. K velkému zklamání, ve filmu byla pouze dvě místa, odehrávající se v noci, kdy jsem se opravdu leknul. Leknutí ovšem bylo spíše způsobené náhlou změnou hlasitosti zvuku než gradací napětí, protože důvtipnější divák určitě neočekává, že pokud někdo v noci zabouchá na dveře domu, že by to byla hrůzostrašná polednice, jejíž pracovní doba je přeci jen jiná. Čím více se film blížil ke svému konci, tím jasnější mi bylo, že se žádného pocitu napětí a strachu nedočkám, co víc, že se nedočkám ani samotné polednice, ze které se nakonec vyklubala „pouhá“ psychóza. Filmu nepomohl ani herecký kouč z Londýna, kterého měli herci k dispozici během natáčení. I když herecké výkony takových hvězd jakými bezesporu jsou Geislerová a Kolářová filmu určitě pomohly, i tak pro mě tento počin zůstal nudný, což u filmů nezažívám zas až tak často. Chcete-li shlédnout horor plný napětí a strachu, filmu se určitě vyhněte. Pokud vás však lákají psychologická dramata, možná se vám film zalíbí.