Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Akčný
  • Horor

Recenzie (74)

plagát

Sherlock (2010) (seriál) 

Po dlouhodobém sledování všech dílů a všech sérií jsem usoudil... Sherlock Holmes je postava, která mě v podání Benedicta Cumberbatche neskutečně baví! Má úžasný styl, charakter, vlastnosti a režijní zpracování jeho pochodů myšlenek či procesů v paláci mysli. Jsou zkrátka a jednoduše geniální. Miluji jeho uvažování, jeho slabé i silné stránky, které dovedou dost občas pobavit s jeho protipólem, ale přesto nejlepším přítelem Watsonem v podání Martina Freemana. Freeman je velice věrný, je to charakter, který drží Sherlocka u zdi, aby nepřišel o rozum a zároveň dává jeho životu morálku, soucit a smysl. Jejich duo je od prvního dílu neskutečně zábavné a napínavé sledovat. A James Moriarty? Největší a nejnebezpečnější nepřítel Sherlocka Holmese všech dob je více, než-li geniální! Naprosto z něj čiší jeho genialita a promyšlenost (klobouk dolů před scénáristy a tvůrci jeho postavy), ale též představení psychopata v takto neomaleném světle. Kdybych to měl shrnout, tak: 1. série 10/10 2. série 10/10 3. série 9/10 4. série 8/10 První dvě série od první vteřiny, až po poslední záběr skvěle propracované ve všech směrech: režie, herecké výkony, kamera a hlavně scénář, naprosto jedinečné. Od třetí série se více snaží už tvůrci hrát na city, což bylo vždy pro Sherlocka slabá stránka, avšak tady již se z něj stává trochu jiný charakter, díky jeho chápavosti a větší empatii. Jinak se stále ovšem drží ve stejném světle i bez Moriartyho, což velice oceňuji. Ve čtvrté je to zkrátka už hlavně o těch citech, emocích a rozhodnutích, tedy vše proti velmistru Holmesovi. Osobně jsem to schopný akceptovat, ačkoli už se nezaměřují na primární a původní charakter, což je škoda. Šance, že prý vznikne série pátá je mizivá, avšak kdyby se tak stalo a tvůrci by se vrátili více do nostalgie prvních dvou sérií, neměl by seriál Sherlock daleko k nejlepšímu seriálu všech dob.

plagát

Justice League (2017) 

Pravděpodobně nejhorší film pod značkou DC, který jsem kdy viděl. Zkrátka divákovi jako já nemá, co nabídnout: žádné sdělení, zajímavé téma, ztotožnitelné postavy, zajímavý děj, příjemná hudba, zajímavá adaptace komiksu. Až mne dovede fascinovat, jak neskutečně je tento film prázdný a odbytý. DC se snažím dávat větší přednost, než-li Marvelu, ačkoli takto by to nešlo. Snaha vytvořit unikátní seskupení superhrdinů se dočista nepovedla a nerad bych se dočkal pokračování. Dávám však 1 hvězdu za snahu a trochu motivace ke zlepšení obsahu. Nechť se v budoucnu z Ligy spravedlnosti stane, alespoň koukatelný film, nikoliv ždímačka na peníze.

plagát

Čierna labuť (2010) 

Naprosto precizní, čisté a dokonalé umění. Aronofsky je perfektní režisér, čímž mě naprosto přesvědčil tímto snímkem. Nejenže si tvůrci poradili, jak dokonale rozvrhnout postavy, tak aby vše fungovalo a každá měla své specifické vlastnosti a oslnivý charakter, ale dovedli bravurně zasadit příběh, podstatu černé labutě a spojitost s její hlavní představitelkou do uceleného filmu, který je více než úchvatný. Scénář filmu je od prvního obrazu až po poslední naprosto geniálně ucelený a jedinečný. Černá labuť je snímkem, který si mě více než získal a ocenil bych, kdyby takové vznikaly dál.

plagát

Halloween (2018) 

Pokračování klasiky, kterou jsem viděl bohužel příliš pozdě. Pokud jste jedním z těch, kteří neviděli první původní film od Carpentera, film se vám dosti možná nebude líbit. Avšak, i když jsem opožděně první snímek viděl, tak na mne příliš velký dojem neudělal, ač jsem se na něj podíval optikou doby, kdy vznikl. Ale konečně po dlouhé době mohu prohlásit, že novodobé pokračování hororové klasiky po tolika letech se skutečně povedlo. Mike Myers nebyl nikdy něčím výjimečný zabiják jako jiní známí hororoví záporáci. Naopak byl vždy příliš obyčejný a právě podstatu této postavy jsem si uvědomil, až při sledování tohoto filmu. Snímek jako poctu zopakoval všechny nám známé prvky z původního filmu jako základ, na čem je postavený a k tomu je okořeněn o atmosféru, která je schopna zaujmout a napínat tuto generaci. Jinými slovy dostali jsme tentýž talíř co minule, ale je obohacen o nové pochutiny, které neznáme a chutnají lépe, než-li minule. Nový Halloween beru jako opravdu zdařilé pokračování, jelikož vzdává hold klasice a zároveň nenudí a přiživuje se na moderní hororové atmosféře, přičemž ponechává velmi důležité prvky. Gratuluji tvůrcům.

plagát

Kuky se vrací (2010) 

Vytvořit kouzelný svět plný reálně možných i nemožných fantazijních prvků, který je vhodný jak pro dítě, tak pro dospělé je obrovské umění. Honza Svěrák neskutečným způsobem potěšil. Když jsem snímek viděl jako dítě, velmi se mi líbil, je plný energie, pozitivních sdělení a veselých momentů, ale teprve teď když jsem starší, tak si uvědomuji kouzlo této pohádky, která zahřeje nejedno srdce. Nevím, kdo jiný by dokázal zkombinovat tuto tématiku, jak do dětské, tak do dospělácké vize, aniž by se nestalo, že cokoli z příběhu vypadává, nesedí či nefunguje, než lidé ze Svěrákovi dílny. Hlas Zdeňka Svěráka opět navodil postavě neskutečně příjemné charisma a zpříjemnil tak celý film. i malý Ondřej se, jak hereckým výkonem, tak dabovaným hlasem vytáhl jako slušný talent. A jako třešnička na dortu přímo výtečná hudba Michala Novinskiho. Nemám slov 10/10.

plagát

My (2019) 

Peele není pro každého. Uteč sám o sobě byl výjimečný horor nejen svou atmosférou, ale také skladbou scénáře, kombinace děsu a humoru, až absurdity do skvělého konce. „My” je mnohonásobně posunutější a křiklavější. Přesto směřuje ke správnému cíli a velice oceňuji Peelyho snahu, která nebyla marná. Pokud jste nadšenci hororu a jeho umění, tak film stojí každopádně za to, ale pokud máte v plánu jít s partou kamarádů do kina, že se budete smát v každé druhé scéně kvůli hloupostem, radši vyberte jiný film. Spíše než-li horor je to psychologický film, který se drží při zemi a nachází si nové diváky. Má občas křiklavé momenty, ale jako celek zcela funguje.

plagát

Na streche (2019) 

Velice ikonický komediální drama snímek, který mě skutečně oslovil. Mádl klade důraz ne všechno dobré v lidech, i v těch, kteří se zdají jako ti nejhorší. Ukazuje nám, co je to štěstí, láska, radost, přátelství a mnoho dalšího bravurně seřazené a seskupené v sekvenci filmu. Nebojí se ale i otázek jako, jaké je to být opuštěný? Co je na světě nejhorší? Z čeho máme opravdu strach? Co je nejvíce bolestivé? Co pro nás znamenají ostatní? Vše dohromady je uplatněné ve filmu Na střeše, který nám to předvádí v plné kráse. Snímek má skutečně mnoho nádherných momentů, u kterých se zasmějete, dojmete se a budete mít zkrátka směs emocí. Používá až po „Svěrákovsku” způsob „za smíchem slzy”, který já zkrátka mám velice rád. Je skutečně velmi emotivní film a jeden z nejlepších českých filmů, které svět spatřil.

plagát

Gotham (2014) (seriál) 

Skvělý rozvinutý příběh jednotlivých komiksových postav. Máme zde k nahlédnutí postavy, které jsme ve filmovém zpracování ještě neviděli a zde se povedly výtečně ztvárnit. Na druhou stranu seriál má občas křiklavé momenty, ale to vše vynuluje velmi napínavý děj, skvělé kladné i záporné postavy a moc dobře rozvrstvený scénář. Mrzí mě, že pátá série je konečná, nýbrž chápu, že se už děj začínal až moc natahovat, a tak všechno má svůj konec. Gotham je čiré seriálové napětí.

plagát

V ako vendeta (2005) 

V dnešní době DC přichází neustále s hloupými filmy, které postrádají smysl. Proč se neohlédnout zpět do minulosti a vzít si příklad z např. Nolanových Batmanů a tohoto filmu? Tento snímek je úchvatný. Nikdy bych do něj neřekl, že je od DC. Není jen o akci, ale nese v sobě něco úplně jiného. Katastrofa totality je obzvlášť pro náš národ hrozivá, a proto by tento film měl být povinný ke zhlédnutí. Velmi propracovaný scénář, který se jen tak nevidí. Úžasná atmosféra filmů prostředí postapokalyptické Británie. Nádherně rozvinuté charaktery postav, za srdce chytající scény a výjimečný příběh. V jako Vendeta je film o naději a o dobru v lidech, a tak to má být.

plagát

Stranger Things (2016) (seriál) 

Bratři Dufferovi mě dokázali přenést do abnormálního světa plného napětí a záhad. Dnes se to jen tak někomu nepovede a tomuto seriálu se to daří od desíti k patnácti. Jedná se o velmi vzácnou srdcovku a s každou další sérií, událostí, novou postavou a zápletkou se svět pocházející z hlav nesmírně nadaných tvůrců rozrůstá a já nestíhám pobírat  všechnu tu krásu, kterou stvořili. Jak moc bych si přál, aby postavy byly mými skutečnými kamarády a mnohdy mi některé charaktery připadají i více skutečné, než někteří lidé, které znám. A pokud se vám podaří vytvořit něco tak mocného a silného, tak v kinematografii už nejde více. Příběhy mění svět a jedná se bezpochyby o jeden z nejsilnějších příběhů, který mi proměnil život. Možná pěji až moc velkou ódu, ale já nemohu jinak. Nedovedu si představit, že by kdo dovedl relevantně kritizovat jediný aspekt tohoto seriálu. Ať už mají Dufferovi jakýkoli rozpočet na sérii, vždy ho umí využít především ve prospěch příběhu, a proto smekám... Moc jim děkuji za to, co stvořili. Miluji tento fiktivní svět a je pro mě mnohdy reálnější, než ten, ve kterém žiji.