PoprockCZ

Tento film se s Amelií vůbec nedá srovnat. Používá sice podobné velmi silné stylistické prvky (široká ohniska, časté detaily, stylizované barvy a prostředí, práce s ruchy, piktorialistické svícení...), nicméně příběh a atmosféra je úplně o něčem jiném. Amélie byla tak průlomová právě díky svému laskavému stylu vyprávění. Ač se také odehrává v podivném světě, plném podivných lidí, tak působí mile a divák se s postavami brzy ztotožní. Delikatesy jsou v tomto úplný opak: drastické, nechutné, nepříjemně ujeté, spousta postav tam je jen do počtu a celkové hororové dění vůbec nedává smysl. Je to taková směska nápadů zabalená ve zvráceném podání. Už se nedivím, že do pokračování sledování jsem se musela nutit. Hvězdičku dávám přeci jen za tu stylizaci a scénu s čajovým dýchánkem u slepé Julie.

Netradiční hrané zpracování dokumentu. Více obsah sledujeme, než abychom získavali konkrétní informace - to mě na jednu stranu mrzí, ale na druhou, tato forma byla hravější a konec byl dokonce emotivně zabarven. Kdybych měla vypíchnout pár bodů tak: první vysílání byly živé, neexistovaly záznamy (jen hotové filmy, které se přepromítaly), měnová reforma pomohla rozšíření TV do domácností + zájem přitáhly sportovní přenosy, od 57. roku začala cenzura a kádrové posudky, nakonec se z idealistické technologie stal prostředek hlásání propagandy a obsah začal diváky manipulovat viz natoční "nové dokonalejší minulosti" a vydávání ji za historický fakt...

Velmi energický a vitální pán, plný elánu napříč svému vysokému věku. Svými cestovatelskými zásadami a chováním mi připomíná hodnoty Mirka Dušína. Bylo to milé podívání. Co se týče dokumentu, občas se objevují pěkné grafiky a úvod a závěr je hezky zpracován, nicméně kamera místy vykazuje příliš mnoho mikropohybů, což ruší od sledování, nemá to ten "feeling" řemeslně jistého dokumentu. Také jsem moc nepochopila, proč je v několika záběrech úmyslně zabrán i štáb (především zvukař), zbytečně to tvoří dojem neprofesionality.

Hodnotit budu hodně subjektivně: 80% obraz, 20% dialog, inspirace pro cvičení čekání na Godota - z tohoto hlediska zajímavý film, na svou dobu velmi průlomový (naplněná mizanscéna, práce s rytmikou, ikonická hudba, hraní si s žánrem). Na druhou stranu dnešní optikou je to velmi pomalý film, který zobrazuje již mnohokrát viděné a hudební motivy jsou svou četností spíše otravné. Nicméně klasika, kterou je fajn znát.

Průměrně natočený film o zajímavém tématu. Klasický americký kapitalista, který jde přes mrtvoly, i když z business hlediska je to génius, ale lidsky? Přitom důležité poselství je sděleno hned v první části filmu: Kroc má dům, auto, poměrně velmi slušný životní standard, ale jemu to nestačí, vždycky bude chtít víc... Když každý ve jméně business záměru chce výrazně víc, než doopravdy potřebuje, potom se nedivme, že příroda planety začíná kolabovat. Je smutné, že často jde spíš o kufr "papírků" než o společné vnitřní hodnoty. Chamtivost jednoho na úkor ostatních.

Myslím, že první syn to v závěru hezky vystihl: "Chvíli mám chuť ho obejmout, cítím, že ho mám fakt rád. A pak přijde chvíle, kdy bych ho nejraději uškrtil a zabil. Je to asi normální mezi dětmi a rodiči, ale u táty je to hodně intenzivní." Přesně tak na mě působí postava fotografa Kratochvíla - chvíli ho člověk nemůže vystát a zdá se hrozně vzdálený a ujetý, ale pak přijde chvíle, kdy vás nechá nakouknout dovnitř a najednou v něm vidíte moc zajímavého člověka, který prožil neuvěřitelné věci. Takže dojem zůstává někde na pomezí, zato ve velmi intenzivním duchu.

Když jsem jej viděla poprvé, připadal mi hodně šokující (velmi manipulativní techniky, prodej pozornosti). Poté jsem si však vyhledala nějaký background a zdá se, že dokument opravdu jednostranně poukazuje pouze na jednu část problému. Určitě netvrdím, že soc. sítě jsou bez chyby - v mnoha ohledech mají tendence s námi "obchodovat", nicméně pravda leží někde uprostřed.

Vhled do bulváru a zvráceného světa, kdy showbusiness tedy business je absolutně vším. A lidem to přijde vlastně normální. Bohužel, co se týče případu Britney nemá to nějaké hlubší výustění, pouze se dozvíme, jak se do této nepříjemné situace (zbavení se svéprávnosti) dostala.

American cold stone bullshit. Zellweger celých deset dílů hraje s jedním výrazem tváře, wow.

Jakožto dokument je zpracování vcelku obyčejné, ke konci už se sdělení hodně opakuje dokola. Nicméně jako poselství má snímek sílu, která je opřena o životní zkušenost dobrodruha (jeho svědectví): "Žít v souladu přírodou."