PoprockCZ

Příjemně krátký formát (1 episoda cca 10min) a zajímavá hra s formátem: začínáme většinou času strávenou v minulosti a pár minut přítomnosti (postava je ponořena ve vzpomínkách, především si vybavuje začátky vztahu, to hezké), až se časem propracujeme téměř k čisté současnosti a jen chvilkovým zábleskům minulých zážitků (ne tak nedávná realita, již ne tak idealistická). Krásně to ilustruje proces vyrovnávání se s rozchodem či ztrátou blízkého obecně. Smutek se odvíjí od času, který tomu "chybějícímu" věnujeme. Teprve když se vrátíme do přítomnosti, dokážeme se se ztrátou vyrovnat.

Tento dokument je řemeslným průměrem, avšak kontroverze kolem Gréty je zajímavá. Přijde mi opravdu smutné, že mnoho lidí jí raději začne nadávat a vysmívat se jí, místo toho, aby přijmuli alespoň část jejího poselství, které, ač je občas podáno až příliš dramaticky, ve své podstatě pravdivé je. Taktéž to ukazuje značný disrespekt vůči osobě, která žije s Aspergerem. To, že Gréta klimatem doslova žije a prožívá každý argument svého přednosu není způsobeno manipulací rodičů (jak někteří implikují), ale zkrátka tím, že lidé s Aspergerovým syndromem mají tendence upnout se na 1 věc a té se plně dedikovat. Někdo umí zpaměti celé jízdní řády, jiný se zajímá o klima. Co se týče rodičů, v dokumentu je krásně vidět, že dceru zcela podporují, ale snaží se jí držet trochu při zemi. Nejsilnější moment je pak při vaření, kdy maminka pronese větu, že si nikdy nepředstavovala, že Gréta bude schopná interagovat s ostaními lidmi, ba dokonce poměrně nezávisle fungovat ve společnosti. Zkrátka, ten, kdo po tomhle Grétě jen sprostě nadává, zcela nepochopil Grétinu osobnost. A co se týče názorů samotných a kontroverze, přijde mi extrémně smutné, že vyvolávají kontroverzi - ukazuje to totiž fakt, že tu mezi námi klimatický problém opravdu je a že politici dělají všemožné, aby jej ututlali, jelikož se jim zkrátka nehodí do busines plánů. Navíc, to, že EU či jiný regulátorský úřad vydá nerozumné nařízení ohledně ekologie, není chyba Gréty samotné, ale toho daného úřadů, který jedná povrchně.

Poměrně dlouhá stopáž a nezáživné pojetí. Takové historické momenty z F1, ale nic moc víc. O postavě Schumachera se toho vlastně moc nedovíme, leda to, že byl cílevědomý a velmi uzavřený. Úraz z roku 2013 je jen lehce nastíněn, nic víc se o stavu Michaela nedozvídáme. Celé je to poměrně emocionálně povrchní, pro lidi, kteří nejsou zarytými fanoušky F1, nic moc podívaná.

Zajímavý pohled do zákulisí mladé zpěvácké hvězdy, která se s nelítostným showbyznysem popasovala velmi dobře, jak je vidět, zejména díky silnému rodinnému zázemí, které si na nic nehraje a podporuje ji v tvorbě. Potěšilo mě vidět spolupráci mezi sourozenci (producent - zpěvák), která je velmi autentická a upřímná a navíc alba vznikají nahráváním doslova v pokoji. Myslím, že až se za pár let spojí tento dokument s "dospělou" Billie, bude cítit krásně pozvolný přerod z depresivní puberťačky, která se však nebojí své pocity veřejně sdílet, až po ženu s nadhledem, která se nenechala industrií potopit a zachovala si svůj lidský a autentický přístup k životu.

První celovečerák, není to špatné, ale nudilo mě to. Tempo je příliš pomalé a příběh nepříliš zajímavý. Taktéž zatím není moc znát Wesův současný styl - sem tam se objeví náznaky, ale nic zásadního, žádné supr jízdy, výprava či kostýmy. Nicméně je fajn znát i začátky autora.

Oproti současným Andersonovým filmům je tempo trochu pomalejší a příběh se dá bez probému pochopit na první zhlédnutí. Také vše (i díky reálným lokacím) působí víc přirozeně a navzdory snaze o plošná řešení a kompozicím dle světových stran, není využito tolik strojené jízdy (obecně kamera je mnohem statičtější) a komplikovaně naaranžovaných scén. Nakonec příběh samotný je poutavější a herci projevují své emoce, i když jejich projev je lehce strojený. Ve výsledku tedy musím konstatovat, že tento raný styl se mi líbí mnohem víc než například nejnovější Francouzská depeše, kde již zcela exceluje zasněná "umělost" a příběh zaniká pod tíhou přespříliš strhujících výrazových prvků. *Natáčeno anamorficky. Charakter se v průběhu filmu vyvíjí.

Černobílá konverzačka, dějově nepříliš zajímavá, avšak i přes svou zdánlivou jednoduchost je řemeslně velmi dobře zvládnuta, na to, že se jedná o Wesův první film. Taktéž herecké výkony jsou velmi dobré.

Fajn pohled do zákulisí, sice hodně povrchní, ale pro fanoušky to myslím účel splní.

Začátek mě bavil, doufala jsem, že film bude v podobném tempu pokračovat, jenže většina příběhu se točí kolem návratu otce potížisty a jak tady mnoho lidí zmiňuje, příběh není ani komedií, ani dramatem. Po zhlédnutí FR depeše a tohoto filmu si uvědomuji, že to, co se mi na stylu Wese a Grandhotelu Budapešť líbí nejvíce, je právě humor. Bohužel v tomto filmu, podobně jako v Depeši chybí a je to znát, protože samotné přeumělkované prostředí, přesnost pohybu kamery a prapodivný příběh k opravdovému zážitku nestačí.

První půlhoďka mi přišla super, originální, promyšlené přechody a skryté střihy, střelený nápad a ulítlé postavy... jenže pak to ve stejném duchu pokračovalo dál a dál a dál a film začal dost nudit. Komixové rádoby bitky, které se stále opakují na zábavě moc nepřidaly, stejně jako fakt, že všechny postavy se chovají pořád stejně, až vám to začne lést na nervy, žádný vývoj. Prostě WTF.