PoprockCZ

To, co jsem vždy měla na "Dějinách udatného českého národa" nejradši, bylo to, že během pár minut dokázaly vysvětlit poměrně komplikované historické události. Tento dlouhometrážní film je však pravým opakem - je dlouhý, obsahuje spoustu nepříliš libozvučných písní a historická fakta jsou upravena pro dramatický efekt.

Asi nejzajímavější věcí na dokumentu je fakt, že ze 3 bratrů má opravdu každý jeden zcela odlišný světonázor a přístup k životu: Hayato - nejstarší, křesťan, slušný občan, táta od rodiny, Tomio - prostřední, podnikatel a politický populista, extremista, Osamu - nejmladší, menšinový, otevřený k dialogu a aktivně se zapojující do dění v komunitách.

O 2 chlapcích, co se chtějí dostat do NBA. Hezky časosběrně vystavěno, ale 3h byly prostě moc a ač způsob zpracování nebyl špatný, působil tuctově.

O tom, že na planetě zůstali mezi ženami jen poslední 2 muži. Zajímavý nápad, ale jinak je to taková blbost.

Černobílý snímek o počátcích filmového/reklamního průmyslu ve Zlíně. Obsahuje různé ukázky z tvorby místních studií a trochu zákulisních záběrů.

Tím, že Severní pól je opravdu neobvyklým prostředím, dokument dosud působí zajímavě, ač je pravda spíše fikcí (dokumentární hraný film), která má popisovat, jak dříve Inuité žili. Na druhou stranu je fakt, že v té době (1922) by byl podobný dokument, díky komplikované práci s kamerovou technikou, těžko natočen observačně.

Dětský film se slabou kamerou (snad až na videoklipově široké záběry volající Tomicové a dětí u stolu). Scénáristicky taky hodně zjednodušené a plné nelogičností.

Netradiční dokumentární experiment, kde se parta bývalých TV profesionálů (nyní již v důchodu) snaží vytvořit živé vysílání tak, jak se to tehdy dělalo. Přijde mi to jako zajímavý vhled do této TV branže - zadání úkolu všechny ihned rozproudí a rychle se začínají projevovat sklony jednotlivých profesí. Někteří zde píší, že tento projekt seniory svým nastavením zbytečně donutil k hádkám. Já si naopak myslím, že experimentem se přirozeně odhaluje styl práce, jakým se zkrátka u filmu/TV točí, a že vás to prostředí tak pohltí, že i v 80 letech se ve vás znovu probudí direktivnost režiséra či výmluvnost hlasatelky. Neustále přítomné pnutí a naprostá serióznost, kdy při přenosu nejde o přátelství, ale o výsledek, je všeříkající.

Paliativní péče jako prvek lidskosti v komunikaci mezi pacientem a lékařem. Mám z filmu pozitivní dojem, kéž by byla přítomnost paliativců samozřejmostí v každé nemocnici. "Máme koncept, že lékař musí za každou cenu udržet pacienta při životě. Smrt je selháním. Hlavním bodem zájmu je nemoc samotná, ne člověk. Ale ptá se někdo pacienta, co ho ve skutečnosti trápí, jak chce svůj zbylý čas prožít?"

"Nemám rád, když se k němým filmům pouští hudba, aby se vyplnilo ticho." Takže i dokument o něm je v podstatě němý. Je nám vizuálně přiblížena experimentální forma, kterou tvořil, ale nic víc.