hadobia

Čekala jsem podle režiséra a vysokého hodnocení tady kvalitní film... Ale kromě záběrů na ulice New Yorku jsem tam neviděla jedinou uvěřitelnou scénu, všechny postavy byly dokonale divné, nesympatické... Připadalo mi to celé tak vycucané z prstu, že jsem byla čím dál více znechucená, že u takového filmu trávím tolik času. A to nemám nic proti nemainstreamovým kouskům, psychologickým záležitostem, bizarnostem typu Pianistka - když tam člověk aspoň náznakem cítí nějakou reálnou podstatu a třeba jen zvláštní zpracování. Ale tento film mi připadal jako totální non sens slátanina, bez špetky vkusu. Plytký americký kýč hrající si na tajemno a nějakou sofistikovanost. Za mě - nezdařilo se.

Podle hodnocení zde jsem čekala velký filmový zážitek, ale byla jsem hodně zklamaná. Příbeh sám o sobě je strašný, ale tohle filmové zpracování se mnou nic nedělalo, a to obvykle brečím u kdejaké dojemné scénky. Možná to bylo tím, že mi žádná postava nebyla sympatická, naopak na mě všichni působili tak divně potrhle, nereálně. S nikým jsem se neztotožnila, a možná proto jsem se do toho vůbec nedokázala vžít. Asi na tu specifickou ruskou kinematografii nejsem naladěna.

Vydařené, strhující! Na to, že většina děje jsou rozhovory politiků, diplomatů, příp. doktora a J. Masaryka, mě to neobyčejně vtáhlo. Hudba mě na začátku trochu rušila. Roden to zahrál výborně, stejně tak Kaiser. Celé to má hloubku, z kina jsem odcházela opravdu spokojená (až na diváky rušící šustěním, hovorem a svícením mobilů, achjo...). Na tento film bych se podívala ještě jednou.