charles3

Připomnělo mi to mix Karate po polsku, Nebezpečných myšlenek, Fakjů pane učiteli a akčňáků s Chuckem Norrisem :-) Béčkový scénář s řadou klišé (včetně postav) a několika nelogičnostmi, ale zahrané i zrežírované to bylo obstojně. Na polský film pro Netflix slušně zvládnuté.

Za mě docela zklamání. Natěšen zajímavým názvem, festivalovým úspěchem, nominacemi na různá výroční ocenění, zdejším hodnocením a také diváckým úspěchem v českých kinech (což u severských filmů nebývá právě často) jsem včera usedl k HBO a zkouknul jej ve zdejší dabované verzi. Snímek se začal "rozjíždět" jen velmi pozvolna, žánrově se postupně proměňoval od komedie přes milostný příběh až po melodrama a hlavní hrdinka (byť dobře typově vybraná) mi byla střídavě více a zase méně sympatická. Žádné zajímavé nápady, kromě originálně pojaté scény se zastaveným časem. Poslední dvě kapitoly byly tak natažené, že celkovou stopáž prodloužily snad o čtvrtinu či pětinu, a přitom nic podstatného k vývoji hlavní hrdinky neřekly. Konec či epilog, který ještě mohl mnohé napravit, byl takový nijaký a samotný název snímku zůstal prakticky nevysvětlený a neopodstatněný. Tři hvězdičky pouze za výběr hlavní představitelky, hudební doprovod a onu "zastavenou" scénu.

Snímek, na jehož shlédnutí jsem čekal téměř 40 let, mě zklamal nevýrazným scénářem a dějem a naopak příjemně překvapil kaskadérskými kousky McQueena, na němž prakticky není znát jeho vážný zdravotní stav a dohořívající životní svíce. O dost více jsem si ale předtím užil jeho Toma Horna a hlavně dlouho neprávem opomíjeného Nepřítele lidu. 68 %, tedy zaokrouhluji dolů. Jinak by mě zajímalo, jestli se při té kombajnové scéně tvůrci poněkud neinspirovali oním "vesnickým" dílem kreslené série Jen počkej! :-)

Zajímavé vesnické drama o navrátivším se emigrantovi předznamenal po nepříliš významné filmografii 70.let Bočanův návrat ke kvalitnější i divácky vděčnější tvorbě osmdesátek - viz S čerty nejsou žerty, Smích se lepí na paty nebo TV série o Šéfovi. Všichni zúčastnění hrají v rámci scénáře poměrně dobře, ženské postavy překvapí i nepřekvapí občasnou nahotou a pan Somr zde svou vizáží a pojetím postavy předznamenal svou pozdější bezmála ikonickou roli zbohatlíka Napakunka ze Strašidel z vikýře :-)

První a dosud nejlepší filmová adaptace Párala. Neprávem opomíjený skvost 60. let patří k tomu zdařilejšímu ve filmografiích jak režiséra Bočana, tak herců Somra a Landovského i debutující Kolářové.

K tomuto filmu mám zvláštní vztah, promítal se totiž první večer po přestěhování našeho vesnického kina do nového kulturáku. Ovšem vidět se mi ho podařilo až po 42 letech a jenom stažený z Youtube, navíc ve verzi oříznuté z původního širokoúhlého formátu na akademicko-televizní (4:3). Samotný film jsem ani po těch letech nějak nepochopil, i když v sedmdesátkách jsem vyrůstal - byť poměrně daleko od severních Čech. Neznaje knížku, ztrácel jsem se v ději-neději, poskládaném z většinou na sebe nijak nenavazujících scén. Nepochopil jsem název filmu, jeho předlohy i ústřední Kornovy a Štaidlovy písničky, která je nakonec z celého filmu nejlepší, byť její text se samotným dějem ani svým názvem nijak nesouvisí. Zpívaná zazní hned na samém začátku během úvodních, graficky neotřele provedených titulků a mnohoslibných záběrů domácího opalování. Dál už to jde z kopce. Zmíněná písnička se ještě několikrát opakuje v orchestrální verzi (kdykoliv se vejde do nějakého podniku, pouštějí tam pochopitelně právě ji), jednou je dokonce v dalším podniku provedena živě, přičemž kamera zálibně zabírá jak sedmdesátkově okouzlující Jitku Zelenkovou, tak otřesně vystylované hudebníky Ladislava Štaidla a Felixe Slováčka. Záběry s nimi, předznamenané rovněž už v úvodních titulcích, mě budou strašit ještě hodně dlouho. Jediný pan Somr mi zde přišel jakž takž sympatický a jeho postava dobře zahraná...

Nadprůměrný námět, místy kamera, hudba a výkony části herců (Seidlová, Bartoška, Kraus, oba Švehlíci, Osvaldová). Oproti tomu podprůměrný scénář, režie, střih (záběry ve stejné scéně na sebe občas divně navazují) a výkony zbytku herců (Stropnický, Potměšil, Kačer, Divíšková, Harapes, Vančurová, dokonce i Polívka, nejhorší byl ovšem tehdy začínající Šimčík). Podivně nevyrovnané.

O tomto filmu jsem se poprvé s úžasem dozvěděl prostřednictvím zajímavostí u mayovky Old Shatterhand. Jedním z jeho zvažovaných režisérů totiž měl být právě tento slovensko-izraelsko-německý tvůrce. Snímek samotný mě dost překvapil a upoutal už od úvodních titulků. Při sledování krásně vyčištěného obrazu mi vůbec nepřišlo, že je natočený před téměř 55 lety. Vizuál je naprosto současný a ústřední melodii už asi nikdy nezapomenu.

O MM už toho bylo natočeno relativně hodně, a to jak hraných filmů (pro kina i televizních), tak dokumentů. Tento počin je možná ze všech nejambicióznější a nejodvážnější, ale také nejnudnější a divácky nejméně vstřícný. De Arnas je výborná, ale z děje, střihu i kamery jsem na rozpacích. Obraz se neustále a bez zjevné logiky mění z barevného na černobílý a zpět, přičemž se neustále a opět bez zjevné logiky mění i obrazový formát - z akademického (4:3) na Flat (16:9) i na Scope (1:2,35) a zpět - a to často během jedné scény a v jednom případě dokonce i během jednoho záběru. Jako promítač jsem toto snášel dost těžce. Děj, jednotlivé scény i dialogy jsou až neuvěřitelně natahované, což nepřipraveného diváka začne brzo iritovat. Shodou okolností jsem si před Blondýnkou pouštěl (divácky podobně náročný) Sladký čas Kalimagdory a ten mě zaujal mnohem více.

Zřejmě vůbec nejlepší komedie "četnického" režiséra Jeana Giraulta. Současně nádherná role na závěr Gabinovy kariéry, přičemž Brialy mu zde více než zdatně sekunduje a herecky jej dokonce překonává. Tento film mám rád už od dětství a jeho prvního uvedení v čs. kinech (1979). A bavím se u něj pokaždé stejně. K (i zde) často uváděným hláškám z tohoto filmu přidávám další: -"Spal jsi s ní?" - "Nesmíte si plést zvířecí vášeň s něžnou duchovní láskou, do p**ele!"