Dixie_Cara

Expendables 3 se diváka snaží navnadit na plejádu herců. Kromě Stalloneho jsou ale všem ostatním aktérům přiděleny jen nic neříkající štěky, které nejsou vůbec důležité a vlastně jsou neskutečně otravné. Je sice hezké, že spolu můžeme vidět na plátně Forda, Banderase, Gibsona nebo Snipese, ale když se jejich účinkování omezí na 10 minut plných střílení, těžko z toho něco vyvozovat...

María Casares jako chladná mrcha, která se těší jen z jednoho: pomsty.... Snad jako každý Bressonuv film i Les Dames du Bois de Boulogne oplývá neskutečně poskládanými scénami a krásně živými dialogy, které z normálního díla dělají veledílo...

Perfektní alegorie na téma jak zvráceně a šíleně společnost funguje, jenž je ukázána na příkladu Dionýsovského člověka. Vlastně je to spíše o dosažení té vrcholné slasti. Ale zatímco na začátku jde jen o veselé hýření a ukojení svých tužeb, najednou se film změní a místo radosti přichází jakási trpná nutnost jíst dál...

Snad jedině I scream, you scream, we all scream for ice cream...

Jarmusch je Bůh. Rozvláčný a místy nikam se neposouvající příběh naplno přebijí (a vlastně i parádně doplňuje) elektrizující atmosféra se stejně výraznou a skvělou hudbou.

Hrozně zvláštní film, kde se prakticky nic neděje a přesto hrdina za tu dobu urazí kus cesty.

Taky tak milujete když Emmanuelle promluví? Celé její vystoupení v Bitter Moon působí neskutečně svůdně, už jen kvůli tomu stojí za to tento film vidět.

První tři příběhy jsou fajn. Líbí se mi jak jsou aktéři povídek správně ulítlý. Jistě příběhově to není žádné terno, ale atmosférou to má co do sebe, což mě vždy v podobně natáčených filmech potěší. Poslední povídka mě naopak příliš nenadchla snad možná i díky tomu, že Tarantino mi jako herec prostě nesedí a nebo proto, že byla narušena dávka šílenosti povídek předchozích, jenž mě v tomhle filmu tak brala....

Une belle fille comme moi možná svým vyústěním zrovna nepřekvapí, přesto jako film určitě potěší. Scény když malá holčička utíká tatínkovi s žebříkém, nebo když Stan na konci s pozvolna se rozplývajícím úsměvem sleduje triumfující Bernadette Lafont zachycují sice zmar, smutek či tragedii, přesto jsou svým způsobem velmi komické. Proto i přes určitou hrdinčinu otravnost lehce získá Paní Bliss divákovy sympatie.

A hrozně líto mi bylo slečny když se synátor dohaduje v posteli, čí že je to chyba že je slečna v Praze...