Pierre

Přiznám se, že jsem tuto klasickou pohádku viděl poprvé až dnes při tradiční vánoční televizní repríze. Začátku, kde Dařbuján v temném nočním lese  potká kromě i čerta  i samotného pána boha, nechybí určitá fantazie. Líbil se mi překvapivě sympatický smrťák Václava Lohniského. Taky se mi líbily nápady se stromem, kde vyrostly jitrnice a potokem s pivem. Nejzajímavější na pohádce je ale v závěru  asi krátká podívaná v  na to, jak by to vypadalo, kdyby se Smrťák ztratil ze světa...Ten děj pohádky je občas zábavný. Ale jinak  to na mě už v něčem působilo trochu archaicky, hlavně davové křiky těch ženskejch a hulákání některých postav při prvních lečenícch. Rudolfa Hrušínského si taky spíše vážím v pozdějších rolích  než jako obtlouslého padoucha koulejícího očima.  Konečně jsem ale viděl někoho, kdo je schopen hysterčit kvůli masu  ještě víc než já.

Ty slovenské pohádky se mi zdají takové jiné než ty naše ,,ejchuchu,´´ Ačkoli já možná radši styl ,,ejchuchu´´, tak tohle se mi docela líbilo . Mohlo to být celé opět výrazněji a pečlivěji odvyprávěné, ale temnější motiv zakletí nebo fascinace novými vynálezy v rozvoji vědy a techniky se mi v této pohádce docela líbily, bylo to docela zajímavé, navíc s krásnými lokacemi a kamerovými záměry. Dokonce jsem uvažoval  i o čtvrté hvězdě. Znovu už zrovna tento typ pohádky asi vyhledávat nebudu, ale dneska večer mě to nějak nezklamalo a zdejší relativní hate mě tentokrát spíš překvapuje. Může se (jako každý rok) diskutovat o tom, co je adekvatní vysílat v Prime Timu na Boží hod, ale  tohle mi přišlo minimálně jako  hodně snesitelný průměr.

Já osobně moc nechápu, proč musel bejt v pohádce nutně použit svatej Petr a nemohli to být nějaký úplně jiný klíče, když je navíc sám sv.Petr prezentován pouze jako nerozhodný bizarní senilní ňouma, kterého ještě hraje slovenský herec, který musel být předabován.  Ještě mi vadila podobně předabovaná postava rybáře.  Rád jsem viděl v obsazení svým způsobem legendárního Nárožného. Jenom když jsem ho viděl, tak mi došlo, že už je fakt starý. On tady obecně nikdo herecky nějak extra nevyniká, dokonce ani Novotný s Remundovou.  Ale líbil se mi vodník Lukáš Příkazký, který byl vážně roztomilý a místy dokonce až jak z jiného filmu. Jinak (až na Petra) docela pohodová obyčejná pohádka, která nemá moc dobře promyšlený fikční svět, ale jinak  osvědčeným způsobem  pracuje s osvědčnými motivy (Janák už své překvapení s Princeznou a půl králoství asi nezopakuje.) Klasika, která neurazí.

Já o tomto filmu vím, že nedosáhl příliš velkého úspěchů kvůli souběžně vzniklým Nebezpečným známostem. O sobě zase vím, že až na vyjímky  moc nemusím tyhlety kostýmovky.  Až na pár případů jsem jich moc neviděl ani nečetl, což se týká i konkurečního filmového zpracování a knižní předlohy.  Zato ale mám moc rád Miloše Formana. Ano, slabší čtyři hvězdy je možná pro mě u Formana trochu slabší zážitek než obvykle, ale i tak je pro mě důležité, že i slabší Forman byl pro mě podmanivý film s výpravnými kostýmy Theodora Pištěka, ve kterém se i přes pomalé tempo v podstatě pořád něco dělo. Je tady spousta intrik, které mě bavily a gradovaly až do konce, k němuž se mi jenom zdála trochu vleklá cesta, ale fakt jenom trochu. Jinak mě tento intrikářský proradný  propletený děj s kupou dopisovaní  překvapivě  bavil. Snad jen ten Colin  Firth mi přišel na Valmonta fakt takový mdlý a nevýrazný...tohle chtělo fakt někoho démoničtějšího. Třeba nějakého Johna Malkoviche nebo tak.

Francouzskou komedii Krást se musí umět mám hodně rád. Tento  dánský remake se od ni moc neodchyluje, což je asi naplň remaku, ale nejspíš  i důvod proč já remaky moc nemusím, i když někdy můžou být (jako v tomto případě)  pro zajimavost dobré. Dánové dokázali k tomu, že hlavní hrdinové využijí k loupeži tak moc kostýmy a kde je vzali přidat vysvětlení, že mají divadelní talent, který chtějí využít a kostýmy si vezmou jako falešní čištiči. Jinak jsem rozdílů zaznamenal docela málo (možná si nepamatuji z původní verzi ty gagy s parukou a záměnou kumpána?), sem tam jsem si jenom všiml neznámého  (voják?) nebo prohozeného  kostýmu (Němec) či situace (svou bývalou lásku tentokrát pozná jiný hipík.)  Pořád ale zůstává relativně zábavná a střelená záchodková podívaná se spoustou kostýmů, ale přijde mi, že prostě Francouzi měli pro tenhle typ zábavy v 70.-60. letech lepší timming a Dánové jsou trochu chcíplejší. Z (mě dosud samozřejmě naprosto neznámých) dánských komiků se mi nejvíce líbil Dirch Passera se svými komediálními velkými kulatými oči.  Na něm bylo vidět, že si kostýmy užil (hlavně Skota) a dokonce bych ho neměl problém srovnat s Michelem Serraultem z původní verze. Bertnarda Bliera coby Velkého šéfa je už tak těžké překonat, u Prebena Kaase mi přišlo, že tu roli podal trochu jinak...lehce lidštěji a zranitelněji, ale na Bliera se tohle ufňukanější podání u mě nechytá. A souhlasím i s bloomem, že zdejší relativně sympatická hajzl bába nemá na protivnou Rósu originalu.  Zatímco u první verze mi možná někdy přišlo snad jen  závěrečné odhalení hajzlbáby navíc, tak zde se mi zdál jenom konec možná o malinko lepší a takový veselejší v přátelském vysmatém duchu po vyzrání nad hajzlbábu a záslouženém úspěchu. Tak to má být...

Filmy o koních zrovna nevyhledávám a příběh Jarmily, které po otevření tajné závěti zbyde po manželovi práve kůň, který postupně nejen  ji přivede ke štěstí  moc ničím nepřekvapí. Ovšem je to mile civilní, na  mě možná až moc ženský film, ve kterém se mi dost líbila Marta Issová coby knihovnice postižena Anspergrovým syndromem. Za zmínku také stojí neokoukaná  věrohodná Anna Cónová v hlavní roli a krásné kamerové záběry barevného venkova nebo naopak temného lesa při noční vyjížďce.

Tento film i v mrazivém dni (měsíci) spolehlivě zahřeje i toho, kdo se hřeje nejradši doma v chlupatých ponožkách než v autě za prášící cestou s vědomím, že jsem odkrágl chmatáka. K srdci mi to úplně nepřirostlo, ale pohoda. A je to zvláštní, ale je to můj první Ridley Scott.

Tak jsem viděl ten slavný Klub rváčů...Byl  by asi  hřích neocenit skvělou atmosféru přelomu devadesátek, a Fincherovu výbornou filmařinu včetně slavných Voiceoverů s různými hravými a nápaditými přelety kamery. Vyzdvihnout se také musí skvělá scénografie, kdy například Tylerův  byt vypadá vážně autenticky zchátrale. Po formální stránce jde možná o jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. A dá se pochopit, že vzhledem k jeho coolovosti dokázali někteří diváci vzít především v době premiéry některé myšlenky za své. Jenže na mě to bylo místy až moc ujeté a kostrbaté. A to už na (jinak relativně vtpném)  začátku, kdy Jacka začalo uklidňovat chodit na různa sezení. Po setkání s Tylerem jsem si začal říkat, že některé myšlenky kritizující systém nebo materiální vlastnictví jsou zajímavé, docela se mi líbil projev (Jsme prostřední děti historie,  bez cíle a bez místa. Nemáme žádnou velkou válku, žádnou hospodářskou krizi) o tehdy aktuální generaci (a zajímalo by mě, jak by vypadal v dnešní době).. Ale ten nápad s rvačkami a Klubem rváčů jako uvolněním a řešením problémů mi přišel přetažený za vlasy. Nelíbily se mi nechutné věci jako pytle s liposukcční kliniky. Také se přiznám, že nerad koukám na tolik scén s explicitním brutálnějším násilím.  Postupně mi prostě  začalo připadat, že jde o skvěle natočenou, ale oslavu násilí....a ještě navíc snad i terorismu a sekt nebo uzavřených skupin s autoritou. A už jsem jenom čekal jestli se dočkám toho  hutnějšího plot twistu na konec, který je v souvislosti s film hodně zmiňován   a sliboval jsem si, že by mohl té násilnické jízdě s občasným filozofováním konečně dodat nějaký větší oblouk. A skutečně jsem se dočkal... Nejenom, že je závěrečná půlhodina dobrá napínavá paranoidní jízda (nezapomenutelný běh v trenýrkách), která mi připomněla od Finchera Hru, která se mi líbila celou dobu. Ale   přichází s jedním hodně zajímavým motivem (který...hmmmm, dobře nebudu prozrazovat, když mi to tady neudělali ostatní, i když si myslím, že tohle už všichni vidění.:D), poutavě vysvětluje předchozí dění  a v podstatě celý film obrací na ruby....I když ani to není tak jednoznačně, ale v tomto případě už mi to ani nevadilo.  A závěrečná hra očí mezi Nortorem a Carterem, kdy je vpuštěna vypalovačka od Pixles za impozantního výbuchu mrakodrapu?  To už i pro mě bylo téměř geniální. K počtu hvězdček se vyjadřovat nebudu, ale začínám normálně přemýšlet, že taky někdy zvolím přístup: se znalosti pointy, kouknu znovu.:D Pointa je totiž vážně luxusní.  Potkala jsi mě ve velmi zvláštním období.

Už jsem to asi četl v nějaké recenzi, ale ONEMANSHOW: The Movie je opravdu One man show. One man Show Kazmy.    Kazma už na začátku léžerně v koženém křesle se zapaleným doutníkem a  sklenkou v roce glosuje, že měl vždycky radši realitu, protože všechny filmy po titulcích skončí.  Kazmu, který chce  v růžovém saku u bazénu  půjčit prachy vod jakéhosi kápa se zlatym řetízkem. To že Kazma například řídí většinu svých akcí pokyny z dodávky jsem už tak nějak tušil z dřívějska, stejně jako že pravidělně promlouvá k divákům i hlasovým komentářem (i když i tady tohle došlo až moc daleko, k megalomským kecům o celém životě, kde je potřeba dělat šílené věci...Kazma se toho prostě nebojí.). Ale zde se Kazma dokonce ani nemůže v klidu navečeřet v restauraci s přítelkyní, aniž by ho dvě holky neotravovaly o fotku!  K tomu celou svou akci nazývá jako (opravdu doslova) jako ,, největší podvod v dějinách.´´ Už jsem jenom čekal, kdy se Kazma prohlásí za druhého Krista (což by mohly naznačovat i nějaké plakaty, kde skutečně visel na kříží). K tomu tedy nedošlo,  ale aspoň se ještě stihl pasovat do role drobného proukrajinského hrdiny, když odvezl všechny získané plyšáky od fanoušků na Ukrajinu. Vlastně jsem snad málokdy viděl takhle egoistický film.  Ale když Kazma (zhruba v prostředku filmu)  v klaunské nalíčení a kostýmu začal v kroužku říkat své bandě, že TOHLE DLOUHO PŘIPRAVOVALI  a pak do klaunského výstupu  spustil komentář o tom, že jsou sice banda gaunerů, ale coby uprostřed tajné operaci neudělali  pro děti, fakt už jsem se divil na co koukám, zároveň mě ale napadalo jestli se už tam neprojevuje ten trolling. Nahnat během premierového víkendu co nejvíc diváků v rámci celé české knematografie na něco tak bizarního. A začal jsem se u toho až zvrhle bavit. Bohužel dokonce mi to bavení zase nevydrželo. Pro mě v tom filmu překvapivě něco málo funguje. Je to hlavně linka s panem Lajnerem, kde Kazma v paruce vystupuje coby studentský režisér. Ano, přiznám to. U té jsem se bavil. Navíc je snad jako jediná možná nenahraná a autentická, čemuž by odpovídala použitá skrytá kamera. Docela se mi ještě líbilo intro, kde mě coby dabingového fajšmekra potěšil Pavel Soukup a  Kazma tam  vystupuje především jako showman, což je asi jediná poloha, která mu jde. Protože herec to fakt není. A to že je celej film asi nahranej (a ještě špatně) se mi fakt nelíbí a vlastně zatím tím pádem taky vůbec nechápu jeho smysl. Proč? Proč falešný zaměstnanec Fortuny,  proč tohle všechno? Ano, smysl je hlavně v prachách. Nejenom prachy vydělat díky  marketingu (a opravdu skvělému, sám jsem se v létě taky skoro nechal zviklat a dost mě zajímalo, co z toho vyleze) a pak zmizet, ale i vyprávět devadesát minut jenom o prachách. O vyhlášení soutěže o prachy, o získanů prachů ze sázek, o dlužení prachů, o získavání prachů kvůli přítelkyni...A na závěr vyhlásit další soutěž o prachy, jejíchž neslavný konec už asi všichni známe. Každopádně teď to vylétlo na Netflix, ale jinak film  pomalu vyšumívá. Takže uvidíme, zda se dovíme jestli  to byl  nějaký geniálně vymyšlený sociologický trolling nebo opravdu jen další díl pravděpodobně upadající One man show natáhnutý do kina (nesoucí si sebou záhy další kontroverze včetně nabádání k hazardu.) Po celou dobu to má asi skvělý střih a profesionální kameru, vizuál se mi líbil. Ale jinak až na pana Lajnera a cirkus mi to přišlo jako fakt jen oslava prachů, která mi nic neříkala.  A co se týče komediálního oživení v podobě hostujícího Kostase Zerdaloglua  z Párty Harder a jeho Ostraváka Zvěřiny, tak  tento Kolečkovský-Řezníkovský humor mě taky moc nebere. Takže zatím může vejít do dějin hlavně opravdu jen ten úžasný marketing. I tak jsem alespoň překvapen, že i na samotném výsledku jsem si po těch kritikých rezencích dokázal najít  něco málo pozitivního. Nemusím svět, který Kazma symbolizuje,  ale on osobně mi až tak nevadí. Asi bych dokonce ani já nechtěl skončit jako věčný puberťák, co věnuje své ex přítelkyni film, ve kterém sama hraje jeho přítelkyni, která ho sama ve filmu opustí? No, WTF? Asi už jdeme jinam... Ale  Prostřeno a Jim Carrey bylo super a jako  společník do talkshow nebo podcastu, proč ne?  Herec to ale není, filmař taky ne a k tomu ještě ta morální zákulisní etická stránka.

Tak jsem zase tu a abych  začal tak jako jednoho dne po zhlédnutí Amélie napíšu: Existuje hodně laskavých filmů.... A dodám, že málokterý na to jde přes eskortování, poslaní na smrt, válečné hrůzy a zákopy přes které vás převede  až ke krásnému příběhu velké lásky a věčné naděje, kterému v detektivní části drobnou těžkopádnost a překombinovanost nemám problém odpustit. Obzláště po tak krásném závěru, který mě naprosto uzemnil.  Jean-Pierre Jeunet dva roky po natočení Amélie opět zkusil  romanci. Tentokrát si v ni ale skutečně zahrává i s detektivkou  a válečným filmem. Ale řekl bych, že ta romance mu tady šla stejně nejlépe, ještě tak trochu ve stylu Amélie. Ve scéně se svíčkou jsem ani nedutal, fakt. Ačkoli prostředí krásné Paříže se mi líbí víc než zdejší venkov, tak jsme se opět s Audrey a panem Jeunetem na pár okamžiků  podívali  třeba i znovu do hezkého prostředí kavarén, kterými nás film provedl.  Z postav si nemám šanci všechny pamatovat, možná jsem ani nečekal tolik zmíněných jmén, ale nejvíce mě zaujal  laskavý poručík se španělskou chřipku, co se chlubil, jaký se z něho stal fešák. Dále byl fajn detektiv Horší než Kuna a velmi mě zaujala Jodie Foster se svojí postavou mstící se vražedkyně s opravdu originálními metodami, které jsem snad ještě nikde neviděl (to zrcadlo!). Obvzláště silná je poté katarze této postavy při předaní  nedoručeného dopisu (Pomsta je zbytečná, zkus být šťastná. Nepromarni svůj život.) Sice linka se šifrovaním už se mi zdála trochu zdlouhavá, jinak ale mají Příliš dlouhé zásnuby opět naprosto jedinečného ducha...A opět krásnou Audrey Tautou.  No a to nádherné pohlazení na konec: Proč pláčeš? Takže minimálně tři naprosto unikátní věci, které na každém filmu nenajdete. Také je  samozřejmě krásná kamera,  vizuál i vytvárné pojetí   se zaměřením na žlutou barvu,  ale na jediné obrazové verzi bez dabingu  kolující po internetu nevynikne úplně stoprocentně. Možná se budu muset k blížícím se Vánocům porozhlédnout po čase i po DVD (víte, co to je? Já jo.) Tento film si to určitě zaslouží. Kde je konec excelující Audrey Tautou? Zdá se, že v předminulém desetiletí. Ach jo, to jsem měl ještě úplně jiné starosti.:-(  A Gaspard Ulliel už tu ani není.:-( To je dost zlý.:-( Tak jsem je v tomto osamoceném hustém podzimním večeru, jaké má podzim, alespoň připomněl.