Pierre

VIDĚNO ZNOVU, NOVÝ KOMENT. Asi jsem měl 2.7 2019 špatnou náladu, když jsem v původním komentáři brblal, že je Tootsie přeceňovaná, a romantika není můj šálek kávy (to snad musel psát úplně jiný Jindra, pardon Pierre!!!!.) Sice ji ČT 2 nasadilo po  superpecce Muž z Acapulca, a viděl jsem ji jen pár dní po přední převlekové komedii Někdo to rád horké, takže startovní pozici pro opáčka neměla jednoduchou...I tak to ale velmi slušně zvládla. Z toho co jsem napsal minule pořád platí, že český dabing se povedl, a Dustin Hoffman je zde skvělý i jako chlap i jako žena. Možná můžu opět souhlasit sám se sebou, že to až taková třeskutá sranda není. Humor je zde vedle pár náběhů na výtlem spíše jemný.  Ale atmosféra dobré americké komedie je zde fajn, a zápletka je zábavná už sama o sobě. Přičemž snímek pracuje převlekovým námětem za ženu po svém, a zdařile, kdy dojde i na logický motiv krize identity a různých domněnek ze strany okolí. Také se mi líbí vážnější podtext, že talentovaný herec je natolik náročný, že nakonec musí skončit v převleku za ženu v nějakém nekonečném seriálu, což je téma, které je nám Čechům dozajista velmi blízké, a tady se mi líbilo i s tím showbyznysovým prostředím jako celkem. A konečně...v romantické zápletce se právě spojuje fajná atmosféra filmu, humor, i ten vážnější podtext. Možná je trošku americky patetičtější, ale na mě rozhodně zafungovala, a jako bychom vtom byli s Michalem (nebo s Tootsie? Sám vtom mám zmatek) spolu... Zkrátka příjemný, fajný film, kde se mi právě líbila kombinace humoru, romantiky,  i nepatrně  toho kritična v pozadí...Byl to s Mužem z Acapulca pěknej předsilvestrovskej maratón před skutečnou reálnou oslavou nového roku. A vám, co jste to dočetli až sem musím říct, že jste dorazili na můj poslední koment  roku 2021. Ale z toho nejsem tak naměkko jako z filmu. Chybí mi Doroty.-Už nemusí.. stojí před tebou...A ty chybíš ji. 

Pixar si zde opětovně udržuje svou pozici ve velmi dobré animaci, i animované podívané, kde nechybí emoce, a některé momenty dolehnou až k vašemu srdci (přepočítávání splněných věcí, přiznání  třetí vzpomínky na tátu...) Hnacím motorem filmu pro mě byl ale důraz na rodinné hodnoty, motiv touhy setkat se s tátou, a hezký vztah dvou bratrů, který jde určitě příkladem. Ale fantasy mě nebere, nechci působit zašpkle, ale v dnešní době je navíc přefantasyováno . Když si Pixar například v Příšerkách s.r.o vymyslel vlastní svět, měl svůj důvtip, a kouzlo. Tady jak se  začalo žvanit o magii, fénixu apod., tak mě jinak příjemný film přestával brát. . To je škoda pro mě. Škoda pro celé lidstvo je, že pokusy diváka rozesmát zmenšenými elfy byly od tak věhlasného studia jako je Pixar nedůstojné.

Je to vtom, že se podívám na svůj život, na všechny ty hrozný věcí...A udělám z nich fór. Tak zhlédnutí tohoto kousku pro mě je určitě pozdní vánoční dárek!  Tentokrát budu osobnější (ale nebojte, vyprávění o tom, jak se mi ztratilo mé oblíbené pyžamo  si nechám až na pamětí). Jako člověk, který ještě doteď ,,žije´´ z moderování pár vánočních koncertů v ZUŠ, a kdyby na to měl talent, tak by se klidně chtěl živit jako komik (například právě vystupováním se stand upy), je zamilovaný do Šáši Krustyho a tento podzim jsem  na YT opožděné docela sjížděl některé povedenější výstupy našeho Pavláska,  si velmi cením tématu tohoto filmu. Bavil by mě asi i ,,jen´´ film o komicích, ale tohle je rovnou o snaživém chlápkovi, co se snaží v komediálním světe teprve prosadit, a je sám přesvědčený o své vlastní neskonalé vtipnosti. Zpočátku  mi onen Rupert Pupkin přišel jako v pohodě sympatický  týpek. Jeho zápal pro věc byl obdivuhodný. Dojemné  bylo i jeho upřímné fanouškovství, když například známé na večeři ukazoval autogramy známých osobností. Taková postava je možná naivní, ale zdánlivě morálně čistá, a vyvolávající soucit....v mém případě určitě i souznění a celý  ten námět s touhou setkat se s oblíbenou hvězdou byl super. Od zvratu s únosem  se to odklonilo trochu jinam, ale to už jsem to bral tak, že prostě sleduji bláznivé vystoupení, studii posedlosti, a zdánlivě milý Pupkin mi sympatický být přestávat, ba se zvrhl v hotového šílence a odstrašujícího sociopata mimo realitu. Alele zábavné bylo, jak nikdy přešlo předem odhadnout, jak se zachová, a jak šel film dál ke svému trpkému poselství ,,Co všechno musí člověk udělat aby došel ke svému slavnému večeru.´´ .  Máme před silvestrem a já se  se u téhle show prostě hlavně bavil....jako bych byl v první řadě.:D Užíval si komediální prostředí, užíval si celý film. A to z toho vlastně v zásadě docela mrazí a je opravdu šílené si uvědomit to poselství, které stojí na tom, že Pupkin musel udělat zločin, aby si ho společnost  všimla. Fakt nářez po všech směrech a sofistikovaná komedie, která drsně pranýřuje celou společnost lačnící po podobných úmělých celebritách, hvězdičkách přes noc, s kontrovérzními příběhy... Mystifikační, takřka ciimrmanovský závěr tomu dodal korunu.  Scorsesesovy mafiánské a gansterské filmy neznám, ale tímto výletem do pro něj zřejmě jiného typu filmu udělal dobře. Robert de Niro se do svého Pupkina skvěle převtělil. A celý ten příběh jednoho zápáleného blázna v komedionálno-showbyznysnovém prostředí mi hodně sedl, doslova jsem měl z takového námětu radost, a v budoucnu bych rád viděl další filmy o komicích (ať už úspěšných, nebo neúspěsných.)  Trochu mi jen  vadily některé scény s Pupkinovou kudrnátou známou, a místo nich jsem čekal, kdy konečně Pupkin předvede nějaké číslo. A nakonec jsem se alespoň jednoho dočkal, a musím dát pět. Vskutku výjimečný film.  Nezapomutelná věta na závěr:  Lepší být králem na jednu noc, než nýmandem po celý život.❤

Na Billyho Wildera  zdánlivě možná moc ,,normální´´ dobový romantický film, ale on prostě tyhlety old schoolové filmy uměl skvěle. Opět tomu dodal určitou atmosféru, a pokud ne vyloženě extrémně vtipné, tak milé dialogy. Audrey Hepburn byla ale  hlavně tak moc roztomilá a ukradla si celý film pro sebe (snad nejvíce se mi líbila s tím drinkem.:D A dokonce stejně jako v Tiffanym zde zpívá a zní to skoro  jak z nějakého krásného nočního  snu ), že mě nakonec Sabrina  naprosto vzala. To že je charismatický Bogart možná  už moc starý, a sladký scénář možná nepatří k nejdůmyslnějším, bylo potom nějak  snadno zapomenuto....a já se prostě jen  pohodlně usadil a vydal na krásný old schollový výlet.   Hezký zážitek   z filmu jsem si ještě po zhlédnutí  umocnil  pěkným sestřihem z YT za zvuku La Vie ein rose.  Tak pojďme:   Jak se francouzsky  řekne?: Můj bratr má milé devče.... A jak se řekne?: Chtěl bych být svým bratrem.❤ P.S. . Bohužel jsem právě zjistil, že mi nějakým nedopatřením hodnocení zmizelo. To mě vždycky dost mrzí, protože svůj účet na csfd beru hodně jako svůj filmový deník. Viděno, okomentováno a ohodnoceno skutečně o Vánocích 2021. No, co se dá dělat. Proto tedy hned dnes 6.7 2022 uděluji původní čtyři hvězdy znovu a snad už tam zůstanou.

Janákovy pohádky se v minulosti ukázaly jako jistota toho, že to bude mít  většinou alespoň minimální kvalitu, a nebude se konat průser typu Kouzelníka Žita, nedej bože Slíbené princezny. To se  podařilo zachovat i v tomto případě. Já mám pohádky celkem rád, jsem zvědavý i na ty nové a shovívavý k tomu, že se toho už moc nového v tomto žánru vymyslet nedá. Moc rád jsem se k nové konečně usadil.  Hlavně pvní půlka dobrý, bavil jsem se. Ve druhé se děj zasekne v prostředí zříceniny v lese, které  sice přinese pár úsměvných momentů, ale na pohádku působí poněkud ušmudlaně.  Cestování v čase taky fajn hlavně zpočátku,  ale pak jsem musel trochu dát za pravdu i těm komentářům, kterým jsem se původně vysmíval typu ,,že se vtom musely děti ztrácet." Trochu se ztratilo i věčně dítě. Proč bylo potřeba na těch pár štěků tahat na královnu Němku, a pak ji takhle nepřirozeně nadabovat, je vyčerpávající otázka. Ale velmi se mi líbilo hvězdné trio sudiček v podání paní Janžurové+Kolářové+Konvalinkové. To sem dalo hodně svěžího vzduchu. Jako vyhlášený odborník na kostýmy ale musím konstatovat, že ekonomická krize už zřejme  postihla i ČT, protože i princ s princeznou mají nějaké pořádné kostýmy jen na začátku, a na konci, to co nosí po celý zbytek filmu je celkem hrůza.  Naštěstí to zde není tak důležité.Marek Adamzcyk je fajn, a pro Annu Fialovou mám od  První republiky, a Zahradnictví celkem slabost. Na víc i skvěle zpívá (viz. krásný song právě k Zahradnictví). Takže je asi jasné, že tady nebudu objektivní, a řeknu, že to bylo super.:D Mohla pravda dostat lichotivější kostým místo těch hader, a větší prostor se předvést, ale i tak byla osvěžující roztomile protivnou princeznou a jejich jiskření s Markem fungovalo, dobře se mi na ty dva koukalo. Vynahradili tu chybějící romantiku ve scénáři, závěrečný spontánní polibek byl  super, připomněl mi, proč mám rád pohádky, Vánoce.... proč rád dýchám kyslík a tak.  Za něj, první půlku, sudičky, hlavní duo a to cukroví, co jsem z toho spořádal dodávám slabší čtvrtou hvězdu.

A po půlnoci sundám skleněné střevíčky - a bude konec pohádky. Ach ne, proč konec pohádky? Radovánek s  krásnou princeznou Annou v prostorách Říma bych si dokázat užívat několik set.  Dlouhou dobu strašně  příjemná moderní pohádka. Jsou v ni tři věci, které mi stačí ke štěstí. Je tam Řím, ve kterém jsem nebyl a asi v něm jen tak nebudu. Je tam Audrey Hepburn, kterou jsem nikdy nepotkal a potkat ani nemůžu. Je tam ale i  zmrzlina, kterou moc rád lížu.   A tak si můžeme  užívat tu krásnou Audrey Hepburn, příjemného gentlemana Gregoryho Pecka, a trojici  doplňujícího sympaťáka fousáce  fotografa v podání mě neznámého Eddieho Alberta, sledovat všechny jejich milé příhody, atmosféru starých časů, kdy se k sobě lidi (i když všechny tři hlavní postavy v podstatě kují nějaký podvod) chovají hezky, všechno když tak spraví káva (kolikrát tam to kafe Peck zmíni? Pětkrát?:D), a snem mladých princezen je zajít si do kavárny.  I když jsem mladší ročník, dá se říct, že jak někdo relaxuje, a vypíná  u  novodobých telenovel, mně k podobným účelům může posloužit tento film (Hello-Hello), který chovám ve velké oblibě a docela často se k němu v myšlenkách vracím, takže ačkoliv jsem ho viděl dneska teprve potřetí, už jsem si k němu vypěstoval i určitou nostalgii (pěknou vzpomínku mám například  na jedno konejšivé zhlédnutí a debatu o filmu na messengeru  v první vlně covidu, kdy mě celkově film dost provázell) Krásný výlet do filmové klasiky, starých časů, starého Hollywoodu a  vlastně taková oslava možností života a ideální film pro nás snílky  a pohádkáře. Každý, by si chtěl užít alespoň jeden den přesně podle svých představ. A snad každý, by chtěl dělat doprovod někomu tak okouzlujícímu jako byla princezna Audrey Hepburn, která se pro tuhle  roli snad narodila a osobně si pod jejím jménem na první dobrou vybavím v první řade (kromě písně Moon river) Prázdniny v Římě. Takže tento starý snímeček je pro mě asi taková bezprostřední pozitivní láska jako třeba písnička Ahoj, slunko...a kam se na něj hrabou některé oficiální pohádky. Člověk je ale tvor hřísný, a tak by mě mohly napadat rouhačné myšlenky o tom, že doba už se změnila a z komediální stránky toho po letech (a možná i na svou dobu) ve filmu moc není, a i bych si trochu zalitoval, že si Řím a princeznu nemůžu prohlédnout v barvách. Až takový troufalec jsem.:D Naštěstí nejsem profesionální kritik a mám k němu daleko asi jako k matematikovi. Jsem jen mladý snílek... tentokrát rozjímající  černobílých obrazů.:D Nelze ale nemilovat film, který v někom já dokázal probudit turistické teleportací sklony při představě, že bych se proměnil v římského  turistu a tu zmrzlinu  bych si tam s princeznou Annou Audrey kupoval já a viděl naživo, jak pokorně a přátelsky podá ruku obyčejnému prodavači květin, který ji kytičku na konec nechá. Kdyby na mě ale náhodou vážně přišly nějaké  pochybovačné myšlenky,  nejsem ovšem potrestán, ale ještě odměněn dokonalým, leč krutým závěrem, ve kterém se pro mě skýtá  i další osobní přesah. Často se možná v životě stává, že člověk zažije nějaký hezký vyjímečný  zážitek (a nemusí to být nutně setkání s princeznou), který ale později pomine, život jde zase dál v zajetých,  kolejích, a zbydou (jenom/alespoň) vzpomínky. I princezna si zažila nejkrásnější den ve svém životě, ale nemohla utéct před svými vladařskými povinnostmi, a tak se musela vrátit, a jak pro ni, tak pro novináře tímto skončilo toto odtržení se z reality, ale  princezně zůstaly (jenom/aspoň) fotky a novináři dojem z posledního setkání na tiskovce (nezapomenutelná hra očí, nezapomenutelné ukázaní zapalovače, nezapomenutelný potlesk ze strany novinářů...no a konečně a hlavně ten NEZAPOMENUTELNÝ konsternující závěrečný úsměv.) To je ten nenaplněný osud přátelské lásky jednoho dne, který dělá z milého film, film vyjímečný.  Takových neobyčejně obyčejných filmů o jedinečnosti okamžiku, jednoho dne, radosti z žití a věčných vzpomínek asi mnoho není. A takových milých princezen asi taky moc ne.   Zatímco podobných osudů potenciálního přátelství/lásky, které přerušily okolnosti by mohlo být pořád dost.  Vim, že sentimentálně teď vypadám,  pěkně jsem si ve svých nových  chlupatých ponožkách (Ježíšek existuje) u televize v Římě zasnil.  A nezlobím se na toho, kdo to nečetl až sem. Prostě se jen (stejně jako já) zasnil  v Římě. Věřím na přátelství mezi národy, i mezi jednotlivci.❤

UŽ SE NA TY NEBOŽTÍKY VYKAŠLETE, A KOUKEJTE TO TROCHU ROZBALIT. A jak sládká Suse zavelí, tak Jack Lemmon coby Dafné jedná, a rozbalí svojí neuvěřitelnou hru s otáčením basy. Ale on to tady rozjel tvůrce Billy Wilder se vším. Režií, scénářem, rozverným jazzovým soundtrackem, I obsazením mého oblíbeného Jackem Lemmona, který vytvořil s Curtisem zdařilou dvojku. A Marlyin Monroe to miminálně jako symbol doby poctivě dozdobila (vždyť hraje Sugar!) Nejvíce si užívám  hlášky hlavní dvojice, když se vydávají za dívky (Kdybych byla holka, jakože jsem). Nejlepší čásť filmu je podle mě ve vlaku a příchod do hotelu, ale fajn je  i následující svádění Lemmona sedmkrát  ženatým miliardářem a ostatně i ta ,,serióznější´´ romantická zápletka s tou asi nejrafinovanější fintou, jak se dostat k líbačce.  Celkově jde prostě o rozkošný  vypiplaný rozverný  dobový bonbónek, a právem ceněnou  klasiku  která mě baví i jako mladšího ročníka,  a těší mě, že se s ni Česká televize udělala takřka stálici vánočního televizního programu, a už se na ni takhle každý rok těším, i když takový film určitě potěší v kteroukoli roční dobu. Jenom si občas říkám, že kdyby se   Billy Wilder se nedržel svého neoficiálního hesla ,,komedie nemá mít méně než 120 minut.´´, vyhl by se hrstce místům, které mi příjdou v této nadupané jízdě trochu slabší (hlavně zdlouhavější gansterký úvod, který mi ke zbytku až tak nezapadá.)   Ale i tak nakonec měním hodnocení na plný počet hvězd. Ono stejně Nikdo není dokonalý.❤

VIDĚNO PO DLOUHÉ DOBĚ ZNOVU. Vorlíčkovi a Macourkovi se opět v socialistickém Československu podařilo vytvořit zdařilou novátorskou zápletku, která mohla být ve své době neotřelá nejen v naší domovině, ale možná i světové. Novátorský mi přijde  už jenom dílčí nápad s rozdělením těla, ale jak  již tady bylo několikrát  zmíněno přede mnou, hlavní je,  že, v Dívce na koštěti se objevují kouzla, čáry a kouzelnická škola ještě dávno před vynálezem Harryho Pottera...A oproti Potterovi to je sranda!  Vorlíček a Macourckem samozřejmě byli tehdy  mistři na rozvinutí pohádkové zápletky na bláznivou podívanou s dobrým  komediálním tempem.  Tady se mi navíc líbilo i to školácké-mladistvé prostředí (je poznat, že to ve své době bylo zamýšleno primárně jako teenagerský film) s partičkou nezdárných výrostků v čele s mladým Krausem. Nejgeniálnější mi ale příjde pasáž v blázinci s BRILANTNÍM  vedlejšákem  Heleny Růžickové coby Švágrové Děda Všebeda, která to tady neuvěřitelně zandala. V obsazení  trochu trčí Jan Hrušínským, jehož projev (minimálně za mlada) mi vždycky přišel takový dřevěný.  Zatímco u Petry Černocké  jsem se po čase nestačil divit, jak tato v dnešní době okrajová celebrita přispívající příspěvky do bulvárního plátku, byla (minimálně tady) zajímavá a sympatická dívka.  Řekl bych, že je tady stejnou ozdobou filmu  jako Libuše Šafránková v pozdějším Mráčkovi, a i  známý úvodní song, který pro film nazpívala, se mi líbí. To jsem blázen.  To abych už šel čekat na příchod Kryštofa Kolumba... Ale za mě společně se snovou černobílou   Jessi  snad nejvetší Vorlíčkova-Macourkova jízda se spoustou skvělých momentů a hlášek, jejíchž opáčko mi krásně zpříjemnilo vánoční svátky. TAK SE MI ZDÁ, ŽE VŠICHNI DOSTANEME SVĚRACÍ KAZAJKU.❤

První třetina skoro pohádka, jen pro odrostlejší a  s vážnějšími myšlenkami, od druhé třetiny občas až depresivní drama (silná scéna u stromečku s rodinnou.), na posledních deset minut happy end na desátou.  Pokud máte náladu, na něco (zdravě a příjemně!)  patetického, a smířlivého, hůra do toho. A pokud ne, tak si vzpomeňte, že jsou Vánoce. Jenom bych si na sledování přibalil i specifické naladění na starosvětskou atmosféru. Ale mě se líbilo. Tohle je pro Vánoce čtyřicátelách let, něco jako Ozzákovy rolníci pro nultá léta  tohoto století.  ŽIVOT KAŽDÉHO OVLIVNÍ TOLIK JINÝCH ŽIVOTŮ. 

Do pokračování SW jsem byl v podstatě zavlečen, a moc se mi do něho nechtělo. Ale tak jsou v životě i horší věci....třeba o prázdninách vytírat hajzly. A nakonec díky pokračoval už lépe pochopil proč je SW tak populární.  Ledová planeta, opuštěná planeta mistra Yody,  Oblačné město, tyto všechny prostředí byly určitě atraktivní, skvěle vytvořené, a měly v sobě fantazii.  Škoda, že se v nich odehrávalo dlouhou dobu (pro mě) z velké částí spíše nezáživné natáhlé vyprávění přeskakující mezi třemi dějovými liniemi najednou. Trochu mě bavily alespoň scény a dialogy mezi Hanem Solem a princeznou Lelou (i když princeznu si představuji fakt jinak, ale tak dobře...na SW přece nebudeme koukat kvůli hezkým holkám. Nežijeme přece jen kvůli hezkým holkám, haha.) Ale na posledních 45 minut jsem se konečně dočkal nějaké dynamičnosti a osudovosti, o které všichni mluví. Nakonec to bylo objektivně o něco lepší než minule.  Ale  pořád se mi zdá, že svět SW zatím není můj šálek kávy. Ale hleďme: povedl se mi podstatně krátší koment než v pátek. Miluji tě-Já vím.