Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenzie (589)

plagát

Jitřní záře (2022) (seriál) 

Rozhodně jde o zajímavé téma, ale místy mi to přišlo zbytečně rozvleklé. A je tam i pár logických děr, jak už tu padlo, třeba to pravidelné cestování do Španělska, když u baráku měli hospodářství. Kdo se jim o to staral? Sousedi asi těžko. Trošku mi to připomnělo onu českou rodinku s despotickým otcem v čele (dokument Stále spolu), který ze svých dětí udělal cvičené opičky, které vydělávají šaškováním u silnice, ale hlavně žádný systém, ani škola, to je fuj, fuj, ale natahovat pracky pro dávky, to ano. I v tomhle seriálu padlo, že přece nežijí mimo systém, když z něj sosají a to mi asi na takových lidech vadí nejvíc. Ať klidně neposílají děti do školy, když mají vzdělání na to je učit doma, ať klidně žijí v souladu s přírodou, nechtějí normálně pracovat, ale ať je to v tom případě se vším všudy. A ne že jen obchcávají ten ošklivý systém, neuvádějí otce do papírů a podobné blbosti. Nejvíc mě tu štval postoj matky. Ona si vybrala život, který ne každému vyhovuje, dokonce ani její vlastní dceři, ale ona to odmítá respektovat. Hlavně že všichni musí respektovat ji, to je hlavní. A dát dítěti takové jméno je vážně na přes hubu a spíš to jen vypadá jako snaha upozornit na sebe. Doma jí přece můžou říkat klidně Hruška, ale chtít do rodného listu dítěti nacpat jméno jak z indiánského tábora je prostě jen a pouze trest pro to dítě. Mám dojem, že i v originálním příběhu, kterým je tohle inspirováno, měla holčička naprosto trhlé jméno. Kdo by se jí divil, že po tom totálním nerespektu ze strany rodičů, dala přednost ústavu, kde se o ni někdo vážně zajímal? Je to sice hezká ukázka nespravedlnosti a často blbosti na obou frontách, rodiny i státu a sociálky, ale něco tomu chybělo a naopak něco přebývalo.

plagát

Carnival Row (2019) (seriál) 

Ta kombinace fantasy a doby v které se to odehrává mě chytla víc než bych čekala. Caru jako herečku moc nemusím, ale tady se mi zalíbila. Sice to mělo díry, logické i dějové, ale i tak mě to bavilo. Celá ta atmosféra to spolehlivě vyváží.

plagát

Jan Žižka (2022) 

Nebyla jsem nijak předpojatá, když jsem si film pouštěla. Naopak jsem si říkala, že to třeba vůbec není tak špatný a lidi to zavrhují už principu. No už po hodině neustálého běhání a sekání po lese jsem přemýšlela, co se tam vlastně děje a proč a zda to vůbec dokoukám? Představitel Žižky se fakt snaží, ale to prostě nestačí, když zbytek filmu kulhá na jednu nohu. Ta typická Hollywoodská šeď, pod kterou si filmy z té dob všichni ve státech představují a tak je nacpaná i sem, je už taky otravná. Zkrátka je to film, který nijak neohromí a člověk na něj za dva dny zapomene. Snaha byla, ale narvat do projektu prachy  evidentně nestačí.

plagát

Vtáky noci a fantastický prerod jednej Harley Quinn (2020) 

Když je špatný a nudný scénář, tak to nezachrání ani spousta barviček a Margot v roli Harley. Ta jí sice sedne jak prdel na hrnec, ale musí k tomu mít tak ucházející dialogy a filmový děj. Což tady neměla.

plagát

Jednotka samovrahov (2016) 

Nebýt pár postav, převážně Harley, tak je to jedno obrovský veliký špatný.  Takhle je to spíš jen veliký špatný, který moc nefunguje jako celek, ale jako přiblblá zábava na vypnutí to ujde.

plagát

Šialená noc (2022) 

A mě to bavilo. Nečekala jsem nic převratného, spíš naopak, čekala jsem jen béčkovou hovadinu ve vánočním kabátku. A vlastně to tak víceméně bylo, ale i tak to mělo dost akce, kreativních vražd i humoru aby mě to bavilo. Nebylo to zkrátka tak laciné a mělo to vlastně docela dobrý nápad. David zahrál skvěl vyhořelého Santu, co se tu nuceně zhostil role likvidátora a evidentně si to místy dost užíval. Zloději sice nebyli kdo ví co a jejich hurá akce byla spíš vedlejší, ale zase tu nikdo nebál krve a zabíjení. Začátek byl trošku utahanější a bohatá rodinka plná sobeckých tupců (samozřejmě až na klišé v podobě rádoby pokorného syna) byla na facku a nijak by nevadilo, kdyby se tam vyskytovala méně, ale jinak to byla ucházející vyvražďovačka.

plagát

Na vlásku (2010) 

Tady funguje všechno. Animace, humor, příběh i sympatické postavy. Sice je to předvídatelné, ale to nic nemění na tom, jak kvalitní a příjemná záležitost to je.

plagát

Mladá modrá krev (2021) (seriál) 

Téma a prostředí ujde, ale ztvárnění mi už tak nesedlo. Bylo to sice vážnější a komornější než třeba srdcerváči, kde se řeší vzdáleně podobné téma objevování sexuality a tajného vztahu dvou kluků, ale tam to bylo alespoň místy vtipné a tak hrozně se to netáhlo. Tady je to místy vyloženě uspávací a měla jsem problém si oblíbit jedinou postavu. A některé mi byly vyloženě protivné. Ze všeho nejvíc asi bratránek princů a údajně božská Felice, která není ani tak hezká a ani tak chytrá, jak se ji tam snaží všichni prezentovat. Spíš je vlezlá, jako nějaká školní zoufalka co běhá za oblíbenými kluky. To celé s princem a královskou rodinou je sice zajímavé, ale netočí se to kolem toho natolik, aby to nějak víc táhlo děj kupředu.  Hodnotím jen po shlédnutí první série, do druhé se mi ani nechce.

plagát

Howlův kráčející hrad (2004) 

Asi jsem od tak vychvalovaného díla čekala něco víc, ale nezaujalo mě to ani z poloviny tak, jak jsem čekala. Nemůžu tomu upřít skvělou animaci a hru barev. Ale co se děje týká, tak jsem často přemýšlela co a proč se děje a hodně věcí mi přišlo jako vytržených z jiného kontextu a prostě hozené do děje. Mělo to takovou zvláštní naivitu, která mě prostě nedostala a nebyla jsem schopná si to užít. Ta kombinace magie, steampunku jak za Verna a války ala první světová, mi zkrátka neseděla.

plagát

Obušok, z vreca von! (1955) 

Téhle pohádce jsem nikdy nepřišla na chuť a to ani jako malá. Možná za to může Pešek, který se většinu filmu přiblble culí, jako někdo s IQ 50 a nebo se naopak tváří ublíženě, jak pětileté dítě, které rodiče seřvou. Ta jeho dětinsky naivní postavička mi zkrátka nikdy nesedla.