Thalin

Jen málo hororů dokáže překvapit takovým zvratem, jako byl tady. A celkově je film povedená, potemnělá záležitost a to ani nepotřeboval násilí, krev nebo nějaké těžké rádoby lekačky v pozadí.

V síti je dost znepokojivý a bohužel realitu odrážející dokument. Snad každá holka, která si někde založila profil, narazila na nějakého úchyla. Někteří ornitologové se vyloupli hned, někteří si dotírání a posílání ptáků nechali na trošku později. A proč? No protože můžou. I když o to stojí minimum žen a nevyžádaně prakticky žádná. A virtuální doba jim to dost ulehčuje. Obecně to zažila spousta žen a dívek. A já taky. Tím spíš jsem to vnímala o to víc negativně, protože pak holka ztrácí víru. Když vidí, co za nechutnosti jsou někteří chlapi psát a posílat, i když ví, že to posílají dítěti. Tohle je krásná ukázka, kolik takových lidí je a že jsou to často právě ti, do kterých by to málo kdo řekl. A kteří třeba ve vedlejší místnosti právě uložili ke spánku vlastní děti a v obýváku sedí jejich manželka. Autorům dokumentu se minimálně povedlo lidem trošku víc ukázat, co se za některými profily skrývá a kolik jich ve skutečnosti může být a jak nebezpeční někteří umí být. Ale vůbec se nedivím, že hned dvě herečky pak vyhledaly odbornou pomoc, protože tohle nejen znechutí nejednu holku. Na jednu stranu je to i varování pro rodiče, aby s dětmi víc nástrahy internetu řešili a ony si je vážně uvědomovaly. Zvláště dnes, kdy je prakticky každý přilepený k telefonu.

Vcelku průměrná komedie, u které se člověk občas zasměje, ale jinak je to plné stereotypů a hloupých buranských vtipů. Langmajerova postava je debil prvního řádu (chápu, že schválně, ale i tak...) a začne to být nějak snesitelné, až když se změní v babu. A následuje řada spíš trapných než vtipných momentů. Když už ale nic, tak Polívková se role chlapa v ženským těle zhostila docela dobře.

Jedna stará dobrá komedie s originálním námětem. A zároveň poučkou, že i ten největší arogantní floutek se může napravit. Stačí aby mu mozek zaplavily myšlenky všech žen kolem a on se s tím naučil pracovat. Gibson svozu roli hraje skvěle. Část, kdy zjistí, že čte myšlenky žen je vtipná, energická a film jede jak hodinky. Celý film dobře odsejpá, má humor a nemá ani hluchá místa, až na těch pár klišé je to super komedie.

Zkusila jsem to ze zvědavosti po jedné recenzi, která mě zkrátka donutila udělat si názor, jestli je to vážně tak ujetý. A je. Tady se opravdu diváci budou dělit na dva protichůdné tábory. Buď vám to bude připadat skvělý, i když divně a nebo jen divně úchylný. Došla jsem do půlky a stačilo, patřím k těm druhým. Nemusím a nechci vidět všechno. Ne pokud si chci zachovat zdravou příčetnost. Mě už asi nepřekvapí, co autory mang a anime napadne. Třeba zkombinovat magické echi holky ze základní školy v podstatě s bdsm hentai prvky v každé druhé scéně? Jasně, proč taky ne, že? Protože tam nic jiného není. Těch pár parodických prvků na téma magie je tu dost upozaděno zbytkem.  A tím jsou jen záminky pro to, aby se holky mohly vzájemně ošahávat, olizovat, svazovat, plácat... Jasně, to už tu bylo mockrát a v rámci sm hrátek by to bylo samotné dost slabé. Jenže  v momentně kdy došlo na hru na incest a plíny si moje vnitřní anime dušička ublinkla. Japonci jsou prasata a neštítí se sexualizovat kde co. Třeba i malé holky, zneužívání a pochcávání do plen. Mě mnoho hentai témat nevadí. Ale i já mám limity a tohle je tak podivně znepokojivý guláš balancující na hraně, že na tom nedokážu najít doslova nic pozitivního nebo líbivého. U tohohle se každý, koho to jen na vteřinu vzruší (pokud vůbec) musí snad po chvíli zastydět. Nejen kvůli věku postav (i když zrovna to mnohým u kreslených postav nevadí, byť mají někdy tělíčko dvanáctky), ale kvůli mnoha scénám, které jsou prostě jen divné a houpne z nich akorát narušenému úchylovi. Silně pochybuju, že to má mít nějakou myšlenku a postavy hlubokou psychologii. Tím si to jen mnozí budou omlouvat. Spíš bych věřila, že nějakým problémem nebo úchylkou trpí autor předlohy a tak to do toho reflektoval.

První díl mě zrovna moc neohromil a sledovala jsem ho na několik pokusů, protože mě stihl dvakrát uspat. Ale všichni mi tvrdili, že dvojka je mnohem lepší! No tak jsem to zkusila. Pozitivem bylo už to, že mě tenhle díl neuspával. Ale pořád si myslím, že ta délka je zbytečně dlouhá a spousta scén je hrozně natahovaných. Herecké výkony jsou fajn, proti tomu nic nemám ( i když samotný Paul mě tu nijak neuchvátil, na rozdíl třeba od Butlera) a zrovna tak vizuál, který je opravdu povedený, hlavně kostýmy a lodě mě tu opravdu bavily, má to díky tomu správnou atmosféru. A konečně jsem neměla dějově pocit, že se tu vůbec nic neděje a vlastně mě to docela bavilo. Co mě ale iritovalo a měla jsem s tím problém i v jedničce, je ta uřvaná hudba. Ten hudební doprovod by byl fajn, kdyby to v okamžicích, kdy se nic tak extra neděje, dramaticky neřvalo jako kráva.  Mám Zimmera ráda, ale ta vyšroubovaná hudba mi fakt lezla na nervy.

Snažila jsem se dvakrát, ale zkrátka mi tenhle film vůbec nesedl. Přišlo mi to místy nelogické, dialogy ubíjející a vlastně jsem se celou dobu vcelku nudila. Přišlo mi to hrozně nafouknuté, aby se to tvářilo hrozně epicky, ale asi jsem prostě jednodušší divák a nejsem dostatečně intelektuální, abych to vyzdvihovala do nebes. Scifi mám obecně ráda, ale tady jsem děj zapomněla snad do druhého dne.

Na Dunu jsem byla docela zvědavá, ale nakonec přišlo spíš zklamání. Knižní předlohu jsem zkoušela, ale stihla mě unudit, ale říkala jsem si, že třeba vizuální zpracování mě nebude tak ubíjet. Bohužel se to povedlo i té filmové. Celou dobu mi připadalo, že se nic neděje, nudila jsem se a celé to bylo akorát zabalené do líbivého vizuálu. Ten je opravdu povedený, ale nedokáže to vyvážit děj, u kterého jsem 2x usnula, takže jsem Dunu sledovala na třikrát. Prostě takové obrovské nafouknuté nic. Nejvíc mě zaujala hudba, která byla opravdu epická, ale místy byla hrozně nahlas a dramatická i ve chvílích, kde se to vůbec nehodilo.

Jeden z pár starších českých filmů, které opravdu nemám ráda. Lži, intriky a nesympatické postavy, které se akorát točí v kruhu. Jako komedie to prakticky nefunguje.

Slzotvůrce je vlastně taková smutná love story o důvěře, nejistotě a strachu. Příběh sám o sobě je vlastně docela předvídatelné klišé, člověk tak nějak tuší, co se mezi nimi odehraje a proč a záměrně trošku tlačí na city. Ale rozhodně je to koukatelná záležitost a pro jednou je to teen film, co není stupidní a neskrývá nějakou rádoby poučku a soustředí se hlavně na  pocity dvou zlomených mladých lidí.(Jen to olizování břicha by si chlapec mohl odpustit) A určitě stojí za zmínku velmi dobrý hudební doprovod, ta jemná klavírová hudba to celé skvěle podtrhuje.