Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenzie (614)

plagát

Jsou světla, která nevidíme (2023) (seriál) 

Na knižní předlohu se teprve chystám, takže můžu soudit jen tuhle seriálovou. A ta se mi líbila. Samotná Marie až tolik ne, ostatní postavy mi přijdou propracovanější i lépe zahrané. S výjimkou gestapáka, u kterého mě napadlo přesně to, co už tu padlo. Špatná verze Landy. I on už musel pak vědět, jak je ten hon za diamantem zbytečný. Ale jinak mi to přijde vizuálně, i dějově vcelku dobré. Ale ta jazyková stránka věci mě taky překvapila a celé mi to rušila. Američanům se evidentně nechtělo obtěžovat s titulky, když tu všichni mluví perfektně anglicky. To tomu jaksi ubírá na reálnosti.

plagát

„Pane, vy jste vdova!“ (1970) 

Ze všech těch bláznivých starých komedií s nádechem retra kombinující prvky budoucnosti a místy až absurdním humorem mě tenhle film vždycky bavil nejvíc. Jak humorem, tak zvraty a charaktery.

plagát

Což takhle dát si špenát (1977) 

Další z povedených, trhlých komedií, které mě bavily už v dětství. Ty absurdní situace i humor mají zkrátka něco do sebe a rozhodně se může říct, že jde o nadčasovou komedii, protože pobaví i po desítkách let.

plagát

Těla (2023) (seriál) 

První díly mě opravdu chytly, hlavně svou myšlenkou podobnou Dark. Ale jak se začnou časové linky víc střídat a prolínat, přestávalo mě to bavit. Tradičně je tam plno Netflixovské vaty v podobě řešení náboženství, ras a orientace. Ale i vaty obecně. Po chvíli jsem ztratila přehled a přišlo mi to jen jako nesmyslný slepenec, který sice navaluje dramata, informace a spoustu nových otázek, ale rozuzlení pořád žádné. Navíc si myslím, že by bohatě stačily dvě, maximálně tři časové linky. Čtyři byly zbytečně moc. Dění z roku 1890 a z budoucnosti, mě vůbec nebavilo. Jen to protahovaly.

plagát

Neortodoxní (2020) (seriál) 

Seriál je krásná, ale dramaticky chladná a zajímavá sonda do naprosto neznámého světa. Alespoň pro mě. Nikdy mě život ortodoxních židů moc nezajímal, ale po shlédnutí jsem jedině ráda, že se k něčemu takovému ani nikdy nepřiblížím. Žít s tím, že jsem jen chodící děloha a poslušná ženuška, jako ve středověku, musí být nepříjemné, když svůj osud takhle žena nevidí. Z části je to takový dokument a ukázka, jak takový lidé žijí. A z té druhé je to právě i taková agitka za někoho, kdo v tom žít nechce a vzepře se. Ta část, kdy se motala mezi berlínskou mládeží mě sice tolik nebavila, ale pořád to bylo dost kvalitně a zajímavě zpracované.

plagát

Anna zo Zeleného domu (2017) (seriál) 

Knižní předlohu neznám a soudím jen po první řadě. Víc jsem bohužel nezvládla. A to kvůli hlavní postavě. Anne je sice chytrá a má velmi bujnou fantazii, ale taky je hysterická, impulzivní, přehnaně poetická, hrozně užvaněná a věčně ukřivděná kvůli každé hlouposti.  Ze všeho dělá hroznou tragikomedii a navíc je často vcelku sebestředná. Říct někomu, že jí zabírá místo, je prostě na facku. Kdyby jí bylo pět, tak budiž, ale ve třinácti už by holka mohla trošku přemýšlet než něco vypustí z pusy. Zvlášť v té době, kdy se dbalo pomalu na každé gesto a slovo. Přišla mi zkrátka dost protivná a dívala jsem se dál jen v naději, že se její chování zlepší a taky kvůli prostředí a době, v kterém se seriál odehrává, protože mám anglický venkov ráda. Ale už od druhého dílu byla prostě spratek, co se věčně oháněl svou hrdostí a to mi lezlo na nervy. Ostatní postavy mi sedly mnohem víc. Nevím, jestli se podívám i na další série. Možná s odstupem času.

plagát

Teória veľkého tresku - The Thanksgiving Decoupling (2013) (epizóda) 

Nebýt opilého Sheldona a Bernadetina otce, tak je to dost otravný díl. Penny je tu opravdu slepice na pěst. Opilá si vezme svého dementního ex, ale je naštvaná a prská na Leonarda, který se jí snaží z té situace pomoc. Prostě sebestředná husa. A on se chová jako ušlápnutý blbec čím dál víc.

plagát

Slušní chlapci (2019) 

Takový klasický Ritchie, řekla bych. Dost akce dost humoru, dost té správné atmosféry, všeho prostě tak akorát, aby z toho byl dobrý akční počin. McConaughey mě obvykle moc nebere a kdo ví jak jeho postavy nemusím, ale tady překvapil a bavil mě asi nejvíc. Celá ta parta fungovala skvěle a já se bavila.

plagát

Krycie meno U.N.C.L.E. (2015) 

Taková akční retro oddychovka s dvěma věčně se kočkujícími agenty, kteří musí spolupracovat. Bavilo mě to. Nijak mi nevadí, že je to na Ritchieho styl trošku slabší. Vlastně jsem spíš ráda, že to není překombinované a tak nacpané akcí, jak jsou některé jeho filmy. Tempo i herecké výkony mi naprosto vyhovovaly. Jak přehnaně sebevědomí "amík", tak sešněrovaný "rusák", kterým na nervy brnká malá Vikander. Dostala jsem přesně to, co jsem čekala.

plagát

Snehuliak (2017) 

I když jsem četla knihu ( která mi teda taky nepřišla, jako kdo ví co) tak mi to celé přišlo podivně zmatené a děj neucelený. Nebavilo mě to a připadalo mi, že to nebaví ani ty herce.