Posledné recenzie (3 030)
Godzilla Minus One (2023)
Já se netajím tím, že mám ve většině případů problém s osobním traumatem hlavního hrdiny a když jsem se už při premiéře nové Godzilly dozvěděl, že právě to tvoří hlavní stěžeň filmu, začal jsem se zdráhat. Mnohem víc jsem ale byl přesvědčen, že tuhle novou, poctivě japonskou verzi, vidět chci a po zhlédnutí nemůžu být spokojenější. Po dlouhých letech jsme dostali na stůl něco, čemu se může říkat katastrofický biják a dokonce v takovém hávu, kdy se lze kochat efekty, příběh je nosný a herci nejsou céčkoví. Ryze domácí souboj s nejimpozantnějším monstrem filmové historie u mě válcuje veškeré hollywoodské pokusy a je škoda, že jsem tohle povedené dílo neviděl v prosinci v kině.
Looper: Nájomný zabijak (2012)
Využití časové smyčky v tom nejjednodušším způsobu, který musel už i v onom roce 2012 leckoho odradit s tím, že jsme tuhle tématiku již viděli a o dost lépe. Akce je tu požehnaně, ale že by jakkoli kompenzovala celkem plytký scénář, to se bohužel říct nedá. [viděno na Voyo 2.5.2024]
Železný obor (1999)
Děkuju nové televizní stanici Warner TV, že konečně přinesla možnost a chuť sledovat postarší kousky v klasickém lineárním vysílání, kde i odpouštím ty dva nenásilné reklamní bloky. Protože když dají do primetimu jeden z animáků, co mi uniká už dlouhá léta, musím jim dát velký palec nahoru. Železný obr je ve svém jádru prostou pohádkou pro děti, co ale svou lidskostí a poutavým vztahem zvídavého kluka a obra odkudsi zaujme diváka jakéhokoli věku.
Posledný denníček (121)
Filmová poezie
Znáte ten pocit, kdy vás film uchvátí už jen svou prostou synopsí a i když třeba neoplývá zcela největšími čísly, chcete jej zkusit jen na základě setsakra poutavého popisu? S blížíčím se uvedením dva roky starého dramatu Kde zpívají raci na Netflix jsem si to uvědomil právě u tohoto neprávem trochu opomenutého snímku, protože třebaže jsem film viděl už téměř půlroku nazpátek, kdy se dostal do první české VOD distribuce skrze HBO Max, tak mě ta až poetická synopse dostává do kolen i nyní. Asi to ani nedokážu racionálně vysvětlit, ale shledávám prazvláštní tajemno ve větě "o dívce, která až do dospělosti vyrůstala sama v nebezpečných mokřinách Severní Karolíny". Pravděpodobně na mě působí tajemnost oněch mokřin, stejně tak jako Severní Karolíny, coby státu, o němž vím jen to, že o něm moc nevím.
Přitom film je vážně skvělý, vůbec jsem u něj neuvažoval, zda udělit onu 5. hvězdu či nikoli, vychválil jsem u něj především poutavé finále, čímž příliš filmů bohužel neoplývá a Daisy Edgar-Jones zase prokázala, že ji chci mezi vystupující hollywoodskou generací brát vážně a vídat co nejčastěji. A jak už jsem také zmínil v recenzi pod filmem, začínám mít čím dál tím větší chuť obstarat si knižní předlohu.