Rudovous

Postavy otce Fura a Paklice jsou jedinym skutecnym "zabavnym" prvkem teto televizni show. Kdyz to ovsem srovnam s "modernou" typu Trosecnik - je Pevnost Boyard vlastne docela prijemny oddech v nedeli po O ... . Je vam tak 15 ... Klaus se Zemanem se hadaji na druhem programu a Paces (nikoli Vaclav- na to pozor!) si to straduje se slicnou Adrianou (Sklenaříkovou - Karembeu) po uzkych chodbach romanticke pevnosti. Takze vlastne pet hvezd.

Pro me jednoznacne plny pocet hvezd, Kiyoshi Kurosawa predvadi v tomto filmu svuj vrchol. Scenar je mene mysteriozni a prekvapive civilnejsi nez jsme u rezisera zvykli, ovsem az na par tipickych - rekl bych primo rukopisnych momentu. Herecky je pak film opravdovou lahudkou stejne jako Claude Debussy na zaver.

Skveli herci, skvela kamera, brazilky jsou nadherny - to dobre vime. Bohuzel reziser uplne nevi jak veci filmove zdelit a nekdy mam ten pocit, ze ani nevi co nam vlastne vubec chce - zdelit. A ta stylizovana bojova scena ve me snad zanechala ty nejvetsi rozpaky - 300: Bitva u Thermopyl jsem mel tu cest jiz videt. 2-3 hvezdy.

********************

O Buñuelovi mi poprve v detstvi vypravela ma babicka-svetobeznice. A zahy pote jsem si precetl jeho zivotopis "Do posledního dechu". Pak jsem o nem dale cetl dlouhe state a jako pravy pseudointelektual prohovoril dlouhe vecery (nad lahvi vina z jeho rodne Aragonie). Zvlastni shodou okolnosti jsem se az dnes dostal konecne k tomu se podivat na jeho film. A myslim, ze cekani se vyplatilo. Stejne jako archivni vino s jehoz otevrenim dlouho otalite. V pripade Banuelovych filmu se asi nemusite bat, ze by se snad k dlohodobemu skladu nehodily-protoze obsah zbytkoveho cukru je vice nez dostatecny. Zacatek dobrodruzstvi jmenem Buñuel se proste vydaril.

Uzasny lidsky i filmovy zazitek.

Absolutne romanticky, jednoduchy film. Ja vim, ze neco mezi 3-5 *, ale ja uz jsem proste duse takova... . Pekne kresby. Aoi je snad ta nejroztomilejsi bytost vsech dob. Jeee to zase bude jaro... . V Praze na Vinohradech se zas slzama zahony budou zalevat.

Pro mnohe snad neatraktivni tema zdanlive zbavene jakeho koli dovtipovani se, presto vybrouseny klenot japonske kinematografie. Jednim slovem uzasna rezije. Imamuruv rukopis je radost, i pres hnus ve filmu obsazeny, sledovat. Exelentni vykon nedavno zesnuleho Kena Ogaty a v roli jeho otce Rentara Mikuniho jez si roli ne nepodobnou te Ogatove zahral ve filmu A Fugitive from the Past. Poslednich deset minut filmu je hodno zapisu do filmovych citanek-hodne rozhnevana filmova metafyzika, ale opravdu se neni cemu divit.

Tak nakonec je to pravda. Tezko tomu verit, ale i americane jsou normalni lidi. Lidske a zabavne.

Pani ta kamera, zvuk, herci! Kdyz vidite Berlin citite se opravdu jako v Berline a tak je to i s New Yorkem a Milanem. Ano v pribehu snad chyby malinko vice ten ponor do charakteru postav, i diky zrovna tem zmenam lokaci se clovek v deji dvakrat nezabydli, nic na tom ovsem nemeni, ze Tom Tykwer je u me mistr. Zajimava scena v Guggenheimove muzeu, meli by udelat film - treba zrovna nakej thriller pouze v lokacich od Franka Lloyda Wrighta.