Angelopul

Milá, naivní a vtipná gangsterka. Děj je sice slabší, vynahradí to ale humor snímku a charisma hlavní hrdinky. Příjemná oddychovka.

Jak tady píšou ostatni, tak i mě projekce na základní škole velmi ovlivnila. Obrazy z filmu mi celoživotně utkvěly v paměti a trvale ovlivnili moji fantasii. Mé pozdější zalíbení ve snímcích jako Brazil, Metropolis, v četbě Orwela, všemu předcházelo mé dětské zaujetí tímto snímkem. Bylo zvláštní vidět tento film v současnosti, a i když se mi pár věcí dost nelíbilo, například určitá kýčovitost zpracování, film má hluboký obsah a přináší mnoho metafor. Jeho znepokojující atmosféra, ztvárnění společnosti a propagandy, výtvarné zpracování, vše na mě působilo i jako na dospělého diváka.

Tendenční názory ubohých a hloupých reportérů, naprosto neznalých dané problematiky. Učebnicový případ, jak by se žurnalistika/publicistika neměla dělat. Žádná objektivita. Povrchní a neodborné informace. Banalizace významných společenských témat. Nepravdy, dezinformace, propaganda. Za celou dobu co se tento pořad vysílá, bylo jen málo dílů, ve kterých mě nerozzuřílo naprosto nekompetentní hodnocení většinou účelově a zkresleně podaných faktů. Každý, koho se nějaká reportáž v tomto bulvárním infotainment pořadu nějak dotkla, či se nějak otřela o téma, ve kterým je kovaný mi musí dát za pravdu. Ne opravdu, přepínám to rovnou, nebo by to odnesla televize.

Poetický dokument, rozebírající vše o jednom fontu ze všech možných úhlů, výkladem světových typografů. Z projekce jsem odcházel naprosto zalepen pěknými obrázky (běžné nápisy v ulicích mi připadaly odporné), rozpolcen, zdali se mi tento font a jeho používání líbí nebo ne a pobaven samotnými typografy, což jsou překvapivě vtipní a sympatičtí chlapíci. Ještě pak několik dní po shlédnutí jsem se divil, jak masivně je helvetica a její klony rozšířena. Jenom mi přišlo, že těch záběrů na počítače s nakouslým jablkem bylo v dokumentu nějak moc.

Pro mě bohužel zklamání. Čekal jsem, že z filmu bude více vyzařovat duch doby. Konec šedesátejch, Komuna, vše bylo velmi zjednodušeně a naivně podáno. Svobodný život, mejdany, odpor ku konzervativní společnosti, vše bylo vyobrazeno tak schématicky a slabě, že jsem tomu prostě nevěřil. Samotný Stouni byli zahraný tak bídně, že místy působili až směšně. Film chvilkama nudí, nemá spád. O samotné Uschi Obermaier nám toho moc nepoví, krom toho, že byla povrchní, docela pěkná a že s chlapama celkem zametala. Nedovíme se ale nic o tom CO na ni vlastně bylo. Chlapi které hlavní hrdinka na své cesté potká pak působí jako tupci, kteří sou z ní úplně paf, není nám ale jasné proč. Film sice má několik silnějších momentů, ke konci to začne do sebe trochu zapadat, je to ale bída.

Největší problém tohoto příšerného seriálu není scénář, který je místy až překvapivě vtipný, ale zpracování, které připomíná, ale je možná horší než televizní lekce španělštiny. A obsazení, které hraje hůř než lokální dramatický kroužek ve Veselí nad Lužnicí.

Nadějný dokumentární seriál, který sice patří k tomu lepšímu z naší televizní produkce, podle mě ale bohužel trpí mnoha zásadními nedostatky. Kvalita jednotlivých dílů velmi kolísá. Autoři nejsou objektivní, zdá se že k předmětu dokumentu tedy k jednotlivým ženám přistupují už s předem vytvořeným názorem. Pan Burian pak jednotlivé ženy s tímto názorem konfrontuje, což sice přináší zajímavé reakce, o podstatu problému se však autoří víceméně párkrát pouze otřou. Místy konfrontace nikam nevede a pan Burian jede jak zaseknutý gramofon. Autoři pak vypadají poněkud bezzubě, nebo naopak začnou hrát pod pás. V jiných dílech bych zase naopak očekával mnohem tvrdší a kritičtější přístup. Krom toho, že ženy uvidíme v trochu jiných situacích, než ve kterých se nám běžně prezentují tak toho nakonec moc Burianův den žen nepřináší. Těžko totiž čekat, že se v takovýchto konfrontacích ženy odhalí a sdělí nám své skutečné motivace. Chvilkami mi také přišlo, že celý seriál je více o panu Burianovi a jeho názorech, které mě zase až tolik nezjímají, než o samotných ženách.

Ne, opravdu nerozumím tomu, jak je možné, že mnoho lidí z mého okolí, kteří jsou inteligentní a vedou pestré a zajímavé životy propadlo tomuto prvoplánovitému americkému výplachu. Nemůžu uvěřit, že se autorům povedlo velmi jednoduchym fíglem přilepit k bezduché televizní zábavě bez obsahu miliony lidí. Proboha vždyť je to úplně tupé a díl od dílu to nedává vůbec smysl. Nebo bych měl vidět co nejvíc mizerně zahraných a napsaných dílů o níčem, abych to trochu začal chapat? Pomoc! Je to past!

Jó ti francouzi, ti umí žít. Tančí, pijí, milují se, sní, trpí a pořád nejsou s nečím spokojeni. Příjemná oddychovka, popisující život obyčejných pařížanů. Poetický. stylový a milý film, který však naštěstí není kýčovitý. Jednotlivé postavy a jejich provázané osudy jsou velmi pěkně vykresleny a film popisuje radosti a strasti protagonistů nenásilnou formou. .

Hudba Čechomoru a Nohavicy a jejich amaterské celovečerní homevideo, Ostrava, provincialismus, teorie alkoholového kopce, jakože mystifikace, humor kterej nechápu. Brrr.