Slarque

Steve Carell dokazuje, že není jen komik, ale umí být stejně skvělý i ve vážné roli. Stokrát omletý příběh na téma „drogy jsou špatné“ je totiž zajímavý jedině tou perspektivou otce snažícího se pochopit, co a proč se děje s jeho synem. Režisér si vyhrál se střihovou skladbou, ale naštěstí mi to nepřišlo nepřehledné. Snad ale nebudou vznikat filmy o všech feťácích, co dokázali napsat knížku... (70%)

Svědectví z bojů o ruiny Mosulu po boku elitní irácké jednotky přináší syrové záběry, které mají daleko k povrchním reportážím, které jsme viděli v televizi. Režisérka naštěstí používá spíš mezititulky, protože ten její komentář přednášený naprosto nezúčastněným hlasem mi vadil. Jinak perfektní.

Nějak jsem ten závěr Neužilovi nakonec nevěřil. To je prostě nevýhoda krátkého filmu, že tady přerod otce od rodiny v radikála vypadá nepřirozeně rychlý. Jinak dobrý námět a solidní zpracování.

Filozofické dobrodružství se záměnou identit nedopadá podle očekávání hlavního anti-hrdiny. Výborný Jack Nicholson a úžasná práce kameramana Luciana Tovoliho v posledním velkém filmu italského klasika.

Herecký ansámbl poskládaný po celé Evropě se snaží vypadat rusky a mluvit anglicky. To by ukočíroval leda opravdu špičkový režisér. Vinterberg jím zjevně není, takže se mnozí ocitají až někde na hraně parodie. Nejlépe z toho logicky vychází Colin Firth. Ani hrátky se šířkou obrazu jsem nepochopil. Wolfgang Petersen může každopádně zůstat v klidu, jeho ponorkové drama zřejmě jen tak někdo nepřekoná.

Tento neobyčejný film o neobyčejném Íránci je bohužel trochu nevyrovnaný. Myslím, že k němu ta koncová reklama na tradiční íránský chléb sangak ústící v absurdní pointu moc nepasuje. Ale do té doby velmi dobré.

Party skupiny tanečníků se poněkud zvrhla... Noému fakt stačí na film málo. Úvodní castingové výpovědi účastníků jsou podle mne trochu dlouhé, navíc jich je tolik, že si stejně divák nezapamatuje, co o sobě kdo řekl. Pak už nás čeká postupný přechod od špičkových tanečních čísel na parketu po apokalyptické záběry odkudsi z pekla tamtéž. Noé se sice občas zbytečně předvádí (viz práce s titulky), ale zase tolik to nevadí, protože film je skutečně působivý.

Viktor Zavadil a Robert Sedláček odvedli skvělou práci, aby nám ukázali konec jednoho idealistického studenta, který se rozhodl zaplatit nejvyšší cenu, aby zburcoval apatický národ. Bohužel se mu to povedlo asi na týden, ale to už je zase o něčem jiném. Film každopádně lepší, než jsem na toto téma vůbec čekal.

Stoletá pamětnice Vlasta Šrůtková je v lepší kondici než většina lidí o polovinu mladších, navíc si toho dost pamatuje a stojí za to jí věnovat tu hodinku pozornosti. Režisérka dobře pracuje i s rodinnými a dalšími archivy, takže to nejsou jen mluvící hlavy.

Blaževského předchozí film jsem viděl včera, takže z přímého srovnání vychází lépe Opičák. Je zábavnější, živelnější, a pokud nebudu mluvit o muzice, ale o přístupu k životu, tak i punkovější. Z před lety módního multi-kulti zbyl jen současný makedonsko-albánský národnostní konflikt, což také pomohlo. Konec s aktuální uprchlickou tématikou by mi sice zážitek normálně zkazil, ale tady ho režisér využil ke kouzelnému závěrečnému záběru, takže budiž (70%).