Reklama

Reklama

Narozena 1918

(TV film)
  • angličtina Born in 1918 (festivalový názov)

Obsahy(1)

Příběh Vlastimily Šrůtkové, která se narodila v říjnu 1918 a jejíž život je propleten s velkými dějinami naší republiky... Unikátní dokument Evy Tomanové přibližuje životní osudy pamětnice narozené v roce 1918, které se přirozeně prolínají s osudy československého státu. Paní Šrůtková se narodila v říjnu 1918 ve Vídni. Její život je propleten s velkými událostmi naší republiky. V dokumentu vzpomíná na heydrichiádu, okupaci i na svobodu po roce 1989. Dokument propojuje malé osobní dějiny s velkými národními dějinami. Vzniká tak výjimečné, pravdivé a především osobní svědectví, kdy můžeme sledovat, jak čas odděluje v pamětech stoletého člověka podstatné od nepodstatného. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (16)

PoprockCZ 

všetky recenzie používateľa

Dokonalý důkaz, že zdánlivě zcela obyčejná, průměrná žena se může dožít tak vysokého věku s takovým životním nadhledem, že jí to může leckdo závidět. Jednu hvězdu strhávám za dokumentární střih, konec mi přišel jakoby useklý. Film mohl být klidně o půlhodinu delší a podrobnější s nějakou shrnující tečkou / pointou. Takhle jako by byl konec uprostřed nedořečené myšlenky. ()

Luk Skywalker 

všetky recenzie používateľa

Stoletá babka a jak ji to pálí, jen se někdy musí trošku "nakopnout", má štěstí. Ten její vztah s manželem nechápu, ničím ji neupoutal a nedostal, přesto se s ním scházela než se vzali a ještě spolu zplodili 4 děti, v dnešní době nemyslitelné. O dcerách jsme se moc nedozvěděli, jen že jsou v USA a do Česka někdy zajedou. Hodinka na sto let, kdy se toho odehrálo dost, byla nakonec málo. ()

Reklama

nonick1 

všetky recenzie používateľa

Oproti skvěle vedenému a oboustranně uvolněnému rozhovoru na DVTV, kde paní Šrůtková dostala prostor pro své osobité vyprávění, jde o hodně rozpačitý a nenápaditý dokument s politicky korektně osekanými hranami (viz DVTV a vyprávění o vztahu Čechů a Němců), prošpikovaný (jak jinak na ČT) ideologickým balastem. Na DVTV paní Šrůtková říká, že si nevzpomněla na žádné období, kdy by se jí žilo špatně a o vojácích Rudé armády se vyjadřuje jako o dobrácích, rozdávajících bonbóny. Nu, bylo tedy nutno na ČT trochu "přitlačit na pilu" a život "napříč věky" patřičně zdramatizovat. Tudíž k delšímu vyprávění samotné paní Šrůtkové o jejím životě a její rodině za velkou louží jsme se za tu hodinu moc často nedostali, zato víme, že po německé okupaci a rozbombardování Prahy (v pořadu nepřiznanými americkými bombardéry), zůstal pomyslný černý Petr (jak jinak na ČT) v rukou osvobozenecké Rudé armády, která znásilňovala, namísto, aby osvobozovala. Pak už to šlo ráz na ráz: Klema, Vítězný únor, komunisti... vyšinutý prokurátor Urválek... dlouhé záběry na Dr. Horákovou... Možná je škoda, že se zpracování námětu nechopila třeba Helena Třeštíková, protože už jsem se chtěl v programu ujistit, zda opravdu sleduji životopisný portrét stoleté, neuvěřitelně vitální ženy, a ne reprízu pořadu Historie.cz. Dokument si to nezaslouží, ale za celoživotní vykání manželovi, se kterým paní měla čtyři děti, přestože se jí na něm nic nelíbilo, nemohu dát méně, než tři hvězdy. :-) ()

kleopatra 

všetky recenzie používateľa

"Co se vám na něm líbilo? Nic. A čim váš upoutal? Ničim. Tak proč jste si ho vzala? Von když si něco umanul, tak nedal pokoj, dokud to nedostal." Výjimečná žena, z které čiší nakažlivá pohoda a upřímnost. Škoda toho postrkování do významných dat, poslechla bych si raději nášup nahodilých vzpomínek, třeba jak se děti těšily a stříhaly metr, kdy odjede taťulda do lázní a myši budou mít pré. ()

RUJA 

všetky recenzie používateľa

Opravdu půvabný dokument o obdivuhodně vitální a optimistické dámě, která oslavila sté narozeniny. Nic moc jsem od toho nečekala, o to větší překvapení to pro mě bylo. Eva Tomanová má přesný cit na zaznamenání nenápadných, ale stěžejních intimních scén, které ještě umocňují a prohlubují dojem z filmu (rozhovory s pravnoučaty - roztrhané džíny, focení selfíčka...), a přesné dávkování historických momentů republiky vůči záznamu každodenního života... Vzpomínka na Miladu Horákovou byla kratičká, ale rezonovala ve mně velmi dlouho. Někdy stačí jen pohled, a ten je výmluvnější než patetické řečnění. Moc chválím i hudební složku filmu, která vše velmi citlivě podbarvovala. Melancholický konec byl trefným epilogem. Opravdu krásná práce. ()

Galéria (3)

Reklama

Reklama